III
Slyšení u soudu skončilo a s potěšením mohu říct, že se pro mne vyvíjelo dobře. Všichni přítomní, více než tucet podporovatelů, stejně jako francouzští reportéři a novináři dostali příležitost z první ruky poznat, jak slabý je případ, jenž proti mně žalobce má.
Tvrdili, že nemám žádné stálé zaměstnání, vyjasnili jsme však, že jsem hudebník, že stavím vlastní dům a rovněž – spolu s Marií – doma učím naše děti.
Tvrdili, že mé děti nechodí do školy, ale vyjasnili jsme, že je učíme doma, a poukázali jsme na zprávu sociálního pracovníka, která říká, že můj šestiletý kluk umí nejen číst a psát francouzsky, ale rovněž umí plynně norsky a dokonce mluvit i trochu anglicky, vyniká v matematice, a pokud jde o školu, je oproti většině dětí jeho věku o hodně napřed. (Protože nechodí do školy, mohu dodat.)
O všem, co se snažili předložit jako argument pro mé vyhoštění, diskutoval můj vynikající právník Maitre Julien Freyssinet, který vykonal úžasnou práci, mluvil asi celou hodinu, přičemž rozcupoval všechny argumenty žalobce a dobře vysvětlil, jak věci skutečně jsou. Myslím, že na konci jeho řeči jsme všichni pochopili, že nemají nic, co proti mně mohou použít. Zůstala jim jen vůle mne vyhostit. Nicméně chtít někoho vyhostit nestačí, pokud nemáte žádný důvod tak učinit.
Navzdory tomu všemu jsem si však mohl po příchodu domů dočíst, že tisková kancelář AFP (Agency France-Presse) udělala článek, který rozesílá do všech druhů médií, a v němž představuje pouze argumenty žalobce a představili případ, jako by bylo jasné, že zřejmě budu vyhoštěn. Měli blízko k tomu zcela ignorovat naši obhajobu, i když bylo zcela jasné, že všechny jejich argumenty v podstatě nebyly nic než ze zlé vůle a dokonce smyšlené nesmysly. Reportér nám pak zavolal a řekl, že se zdá, že ministerstvo vnitra použilo veškerou svou moc, aby prezentovalo případ ve svůj prospěch. Prý mne vyhostí, ať je to, jak chce, a jen chtějí manipulovat veřejné mínění ve svůj prospěch, než to provedou, pravděpodobně proto, aby redukovali újmu, kterou to bude na jejich reputaci mít.
Mohu dodat, že AFP rovněž opakuje lež, že jsem na 17. října předvolán do Paříže k soudu. Mohu opakovat, že stále nejsem z ničeho obviněn.
Naštěstí je mnoho francouzských novinářů a reportérů, kteří jsou znechuceni intrikami a zneužíváním moci ministerstva vnitra, tudíž dělají, co mohou, aby odporovali jeho mediálnímu útoku. Řekli nám, že se pokusí přinést francouzskému obyvatelstvu pravdu o tomto případu, a my samozřejmě uděláme, co bude v našich silách, abychom jim pomohli nám pomoci – a tímto všichni pomůžeme Francii. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet v dalších dnech.
HailaR WôðanaR!
Fotografie, jak pracuji, výkop, jenž jsem udělal pro základy naší garáže/domu, plot, jenž jsem vyrobil, brána, kterou jsem postavil, a kamenné hrazení na kompost, které jsem postavil. Za mou dcerou můžete vidět stavební materiál pro plánovanou garáž/dům. Dle některých snad plánuji velký teroristický útok?…
PS. Všechny fotografie pořízeny a rovněž zveřejněny zde na Thulean Perspective před 16. červencem tohoto roku.
IV
Je velmi zvláštní být obviněn jakožto “hrozba národní bezpečnosti” jen pár týdnů poté, co jsem byl zatčen pro podezření z plánování teroristického činu. Policie prohledala všechny naše věci a nenašla naprosto žádný důkaz, jenž by něco takového naznačoval. Nenalezli nic ilegálního, nic kontroverzního a nic, co by naznačovalo, že jsme měli nějaké zločinné plány.
Ve skutečnosti policie očistila mé jméno od takových podezření, a proto mne po asi jen 60 hodinách propustili a řekli mi, že to neměli provést způsobem, jakým to udělali, žertujíce, že “příště vám prostě jen zaklepeme u dveří”, ačkoliv tvrdili, že v žádném případě nějaké příště nebude. Nakonec mne dokonce odvezli domů, což obyčejně nedělají. Na rozdíl od těch, kteří jim dali rozkazy, alespoň věděli, že se dopustili tragického omylu.
Tohle přirozeně vysvětluje, proč policie nežádá mé vypovězení. Důvod, proč jsem musel ke slyšení u soudu, byla skutečnost, že jistí politici mne chtějí vyhostit.
Když tedy vlastně nejsem hrozba pro národní bezpečnost, jak nade vší pochybnost prokázala policie a slyšení u soudu 10. září, vůči čemu tedy jsem hrozba? Co dělám, že to ze mne činí hrozbu těmto politikům? Čeho se to skutečně bojí?
Myslím si, že se bojí pravdy o nich a jejich práci, jejich motivech a jejich agendě, a já pracuji na tom, abych tuto pravdu šířil. Bojí se mé práce na prosazení soběstačnosti a pravé svobody; chtějí, aby lidé byli jejich otroky. Bojí se nacionalismu a zvláště, když je v kombinaci s pohanstvím; chtějí dál mít zvláštní práva, jako by byli jakýmsi “vyvoleným lidem”, a křesťanství jim dovoluje si tuto zvláštní pozici udržet, i když je křesťanství zkombinováno s nacionalismem. Bojí se, že Evropané by mohli začít být znovu hrdí a mohli by přijmout své dědictví, když jej poznají, jak to představuji zde na svém blogu; chtějí, abychom sehnuli hlavy a akceptovali či dokonce oslavovali své vlastní zničení.
Bojí se ôðalismu; jediné skutečné alternativy k jejich hebrejské temnotě. HailaR WôðanaR!
Varg Vikernes
10. a 11. září 2013
přeloženo z: http://www.thuleanperspective.com