Úvodní slovo
Starověký Egypt patří nesporně mezi nejvýznamnější a nejvelkolepější z nestarších kultur, které lidstvo na úsvitu civilizace vytvořilo. V architektuře, kamenictví, medicíně a dalších oblastech lidského intelektu neměla dlouho rovnocenného soupeře a v jiných se s dalšími mohla směle srovnávat.
Malkowski píše (2007, s. 17): „Se svými grandiózními monumenty a zlatými poklady byl Egypt po dlouhou dobu zářící hvězdnou zájmu studia starověkých civilizací. Žádné starověké kultuře se nevěnovalo tolik pozornosti jako zemi na Nilu. Žádná jiná starověká civilizace po sobě nenechala tolik památek. Od Káhiry po Memfis, biblické Ramessovo město, po stavby v Gíze plánovali a stavěli starověcí inženýři a architekti kamenná města, která soupeří s našimi moderními stavbami. Této civilizaci připisujeme i jiné zásluhy, například zrození moderní medicíny… Po tři tisíce let byl Egypt nejpozoruhodnější lidskou kulturou.“
Jak však uvidíme, ve skutečnosti dosáhla v některých oblastech ještě větších úspěchů, než je dnes přiznáváno, a že mnoho největších úspěchů možná spadá do dob před vznikem historického Egypta. Je to civilizace, která dokázala žít déle než velká většina jiných a v mnoha ohledech si dokázala po celá tisíciletí udržovat jednotu a kontinuitu svých kulturních rysů, tradic, politické organizace a celkového charakteru.
Cílem této knihy je seznámit čtenáře nejen s historií a civilizací starého Egypta, ale i se spornými a zamlčovanými záhadami týkajícími se především možnosti existence starší civilizace, která historickému Egyptu předcházela. A bude se samozřejmě hodně věnovat i tomu dnes nejvíce zamlčovanému: rasovému, genetickému a demografickému vývoji v Egyptě během jeho dějin, protože právě tyto síly byly v řízení jeho osudu rozhodující (stejně jako u ostatních civilizací). Rozsah této knihy proto sahá jak hlouběji do minulosti (za dobu vzniku Staré říše), tak i do pozdějších dob, kdy klasická staroegyptská civilizace již zmizela.
I. Původní bílé obyvatelstvo a civilizace předhistorického a historického Egypta
O starověkém Egyptě, o jeho kultuře a dějinách, o pozoruhodných výdobytcích, úspěších a divech, toho bylo napsáno mnoho. Daleko méně toho však bylo napsáno o primární příčině a základu těchto udivujících výkonů. Velkolepá civilizace starého Egypta vznikla na prvním místě proto, že v dobách starověku byla tato oblast osídlena bílými lidmi. Rozkvetla díky jejich schopnostem a kvalitám a s jejich zánikem pak také zhynula. Druhou významnou skutečností, která se zamlčuje, je fakt, že egyptská civilizace sahá mnohem dále do minulosti, než je oficiální egyptologie ochotna přiznat.
1. Kromaňonci – rozhodující rasový element ve vzniku předhistorického a historického Egypta
Osídlení nilského údolí před vznikem egyptského státu – dominance lidí kromaňonského typu
Původně se mělo za to, že nejstaršími obyvateli Středomoří byli lidé mediteránního typu. Pozdější výzkum však došel k závěru, že prvními obyvateli středomořské oblasti byli kromaňonci, kteří sem přišli zřejmě odněkud z afrického jihu. Mediteráni sem začali pronikat až později zřejmě z oblasti Blízkého východu, hlavně po roce 5000 pnl. V určitém počtu se tedy v populaci starého Egypta vyskytovali i bílí kromaňonci, a to hlavně v dřívějších dobách jako vůdčí element (i když podle některých tvrzení do nilského údolí naopak až v určité době migrovali), který civilizaci starého Egypta založil či možná spíše byl jen dědicem a nositelem ještě starší vyspělé kromaňonské civilizace v severní Africe a předhistorickém Egyptě (viz dále). (Mnohem později – za XXII. dynastie – hráli vůdčí roli mezi Libyjci, co Egypt načas ovládli).
Malkowski konstatuje (2007, s. 348): „Díky srovnávacím studiím koster a chrupu je zřejmé, že před rokem 10 000 př. n. l. byli v severní Africe a ve Středomoří dominantní kromaňonci. Studie z Egypta i z Malty to potvrzují a nasvědčují tomu, že se populace lidí středomořského typu s domácí populací postupně smísila. Lidí kromaňonského typu začalo kolem roku 5000 př. n. l. ubývat a nakonec v této oblasti získali převahu lidé typu středomořského.“
„Víme také o nálezu pozdně předdynastických hrobů v severní části Horního Egypta, kde se našly lebky i jiné tělesné ostatky větší, než bylo obvyklé u domorodého obyvatelstva. Podle Waltera Emeryho jsou tyto rozdíly tak markantní, že je nemožné tvrdit, že by tito lidé mohli v nedávné minulosti mít společné předky.“ (s. 196)
Groh potvrzuje, že ačkoli většina starověkých Egypťanů patřila k hamitské větvi mediteránního typu, předcházelo jim kromaňonské obyvatelstvo se světlými vlasy a výrazně dlouhými lebkami, které se postupně vmísilo do širší mediteránní masy (1935, s. 15): „Historičtí Egypťané patřili k hamitské čeledi bílého plemene… (…) Přistěhovalí hamité absorbovali nějaké původní obyvatelstvo dlouholebé a plavovlasé.“
Budge, renomovaný egyptolog, referoval o nápadně světlém rasovém živlu mezi předdynastiskými obyvateli Egypta (1902, s. 49): „Predynastičtí Egypťané …, ona antropologická vrstva, která byla v severní Africe původní, náležela k bílé nebo světlé rase se světlými vlasy, která se v mnoha případech podobala Libyjcům, kteří v pozdějších historických časech žili velmi blízko západního břehu Nilu.“
Kromaňonský typ v Egyptě patřil k tzv. iberomaurské variantě kromaňonce, který se vyskytoval v celé severní Africe a objevil se mezi lety 19 000 až 10 000 pnl. Celkově je však tento typ velmi podobný evropským kromaňoncům. Vyznačoval se vysokou robustní postavou, širším obličejem s hrubšími rysy, světlou kůži a častým výskytem světlých vlasů a očí. Lebka byla velká, hrubě stavěná, v obličejové části široká, ale jinak dolichocefalní (protažená v předozadním směru) a s velkým objemem mozkovny, mnohem větším než u současných lidí – v průměru působivých 1650 ccm (Malkowski, 2007, s. 238). Nepochybně tedy i jejich inteligence a další kvality byly značně vyšší než u dnešních lidí.
Důkazy o přítomnosti kromaňonského typu v historické éře starého Egypta
Kromaňonci v nezanedbatelných počtech prokazatelně existovali ještě v dobách historického Egypta, zejména v době Staré říše, kterou koneckonců založili a vytvořili její vyspělou kulturu, jejíž značná část se stala vzorem a dědictvím i pozdějších fází egyptské civilizace. Postupně však mizeli, zejména Střední říše byla patrně dobou jejich razantního úbytku.
Postřehy o lidech kromaňonského typu vyskytujících se zejména ve starších dobách mezi vyššími třídami egyptské společnosti se opakovaně zmiňuje Malkowski (2007). Malkowski také uvádí (2007, s. 260), že Frédéric Falkenburger shromáždil a zkoumal 1787 mužských lebek a došel k závěru, že 11 % z nich patřilo ke kromaňonskému typu, zhruba stejné procento bylo kromaňonskému typu příbuzné a 33 % zkoumaných lebek patřilo k mediteránnímu typu.
Rovněž Neústupný poznamenává, že v egyptských hrobech se občas nacházejí ostatky lidí se světlými vlasy, což naznačuje přítomnost menšinového kromaňonského elementu, který se vyskytoval i u Libyjců více na západě (1946, s. 98): „Z některých hrobů – jako výjimka – se uvádí dokonce i světlý vlas; s tímto zjevem se setkáváme i u sousedních Libyjců.“
V Gíze v západní části údolního chrámu krále Menkaurea bylo nalezeno množství velkolepých královských skupinových soch vytesaných z břidlice. Rysy zachycené na soše krále Menkaurea a královny Chamerernebtej II. by mohly potvrzovat kromaňonskou identitu nejstarších egyptských dynastií. Obličeje obou nevypadají jako klasický mediteránní typ: vyznačují se šířkou, širokou bradou, mohutnějším širším nosem i rty a celkově robustnějšími rysy. Zdá se dokonce, že jejich rysy se poněkud podobají dodnes přeživším kromaňoncům ve Skandinávii nebo Irsku.
Egyptští kromaňonci – vyspělá předhistorická egyptská civilizace a nejstarší prokázaná agrární revoluce na světě
Mnohé indicie svědčí o tom, že v nilském údolí existoval egyptský stát a civilizace již před desítkami tisíc let. Řečtí a arabští historikové psali, že první egyptská civilizace byla před více než 30 tisíci lety vytvořena lidmi, kteří založili sérii legendárních „božských dynastií“. Vzhledem k našim znalostem antropologie šlo o bílé lidi kromaňonského typu, u nichž se v této oblasti už před dávnými časy tímto způsobem projevily jejich vysoké intelektové vlohy – jakmile došlo k určité stabilizaci a konsolidaci poměrů a stali se dostatečně početnými.
Jedna z dávných migrací kromaňonců do nilského údolí nebo jen jakási konsolidace a určitý kulturní pokrok nějaké již zde přítomné skupiny kromaňonců rovněž stály za zrodem velmi časného zemědělství v této oblasti. Je potvrzeno, že už mezi lety 13 000 až 10 500 pnl. došlo v Egyptě k nejčasnější prokázané zemědělské revoluci na světě (ač nelze vyloučit, že dávní kromaňonci někde ve Středomoří nebo v Africe neprovozovali zemědělství ještě dříve). Krátce po roce 13 000 pnl., ještě v pozdním paleolitu, se zde započalo s pěstováním ječmene a začaly se užívat mlecí kameny a kosy (tyto nástroje byly objeveny archeology). Mletý ječmen tak nahradil dosavadní potravu získávanou lovem, což zde byly především ryby. Zároveň tu došlo ke vzniku mnoha zemědělských osad s plně usedlým způsobem života. Po roce 10 500 pnl. tato zemědělská kultura náhle zmizela, což mohlo souviset s koncem doby ledové a se záplavami způsobenými táním ledovců v severnějších oblastech, ale také mohla být napadena a vyhlazena nějakými méně vyspělými přistěhovalci, neboť brzy poté se v Egyptě lidé opět vrátili k lovu, rybaření, sběru plodů a užívání méně vyspělých kamenných nástrojů.
Podle některých názorů kolem roku 10 500 pnl. přišla do Egypta nová migrační vlna kromaňonců, s níž se pak spojen opětovný vzestup civilizace dlouho před vznikem historicky plně doloženého egyptského státu. Ti vyspělou kulturu po uplynutí nějaké doby obnovili – a pravděpodobně vystavěli Sfingu a některé obrovské megalitické chrámy jako Usirion (a možná i některé pyramidy včetně těch v Gíze). Pozdější generace pocházející z této poslední vlny kromaňonců pak dovedly Egypt k úsvitu již písemně doložených dějin, kdy nastupují vládci prvních historických dynastií a vzniká Stará říše.
Malkowski píše v úvodu své knihy (2007, s. 13-14): „Kniha Před nástupem faraonů hledá v dávné minulosti údolí Nilu a odhaluje kulturu, která je o mnoho tisíc let starší než doba, kterou většina historiků považuje za počátek egyptské civilizace. (…) I když je za kolébku civilizace považována Mezopotámie, bylo údolí Nilu archeologickou studnicí chrámů, monumentů, artefaktů a postřehů o naší nejstarší minulosti po více než sto let. Za posledních dvacet let začali někteří nezávislí i akademičtí badatelé prohlašovat, že existovala starší a vyspělejší civilizace, od které staří Egypťané své zvyklosti zdědili. Ale důkazy této teorie byly vždy příliš záhadné a málo zřetelné, bavíc se tuto kulturu nikdy nepodařilo identifikovat dostatečně dobře na to, aby tuto teorii přijali tradiční akademikové.“
Schoch a McNally (2004, s. 27-8): V průběhu pátého tisíciletí př n. l. vztyčili v Nabtě řadu deseti megalitických kamenů, z menších kamenů postavili kalendářní kruh, aby vyznačili letní slunovrat – nejstarší astronomický přístroj známý v Egyptě –, a zkonstruovali dalších více než 30 takových složitých staveb. Nabta plaja se stala obřadním střediskem, do něhož přicházeli lidé z celé Západní pouště, aby se zúčastnili rituálů, jež zřejmě upevňovaly jejich společenskou a náboženskou jednotu. Stavění megalitických řad, kruhů a dalších staveb v Nabtě vyžadovalo politickou nebo náboženskou autoritu, která byla schopna řídit práce velkého množství dělníků během dlouhých období. To naznačuje, že zde mohla existovat natolik vyspělá organizace, jež by dokázala vytesat Velkou sfingu a postavit pyramidy. A ústřední role dobytka v náboženství lidu Nabty, která má odezvu v symbolice Staré říše – ne však Mezopotámie –, naznačuje, že tato oblast zřejmě přispěla podstatnými prvky ke kulturní směsici, z níž povstal starý Egypt. (…) Nabta plaja, Velká sfinga, malby ve Východní poušti a pyramidy, to vše ukazuje, že již před rokem 3500 př. n. l. žili v této oblasti lidé, kteří se mohli chlubit vysokou úrovní sociální a náboženské organizace, značnými technologickými schopnostmi a vůbec celkovou vyspělostí. A zároveň to naznačuje záhadu, že zde zřejmě byla nějaká civilizace v době, kdy – jak se dosud předpokládalo – ještě žádná neexistovala.“
Bu Wizzer
Předchůdkyní historicky (písemně) prokázané egyptské civilizace patrně byla kultura Bu Wizzer, která existovala a dosahovala podivuhodných kulturních, organizačních a technologických úspěchů o tisíce a možná i desítky tisíc let před ní. Jádro kultury Bu Wizzer se rozprostíralo okolo dnes vyschlé řeky Ur Nil ležící směrem na západ od hlavního toku Nilu. Vzkvétala v dobách, kdy v Egyptě vládlo mnohem vlhčí klima a Ur Nil byl skutečnou řekou. Nálezy dokazují, že právě v západní poušti existovaly vyspělé stavby, sídla a sofistikované nástroje z doby mnohem starší, než kdy v Egyptě k moci nastoupili první faraoni Staré říše.
Byla to právě tato kultura, z níž vyvstaly všechny podivuhodné nálezy a památky z doby před nástupem historického Egypta i z doby Staré říše, jejíž vůdčí třída byla nositelem jejího starodávného odkazu. Malkowski (2007, s. 314): „Civilizace Bu Wizzeru je odpovědná za všechny anomální důkazy, které se našly v Egyptě, za všechna kamenická díla, o kterých experti prohlašují, že se musela vyrábět pomocí přesných strojů, za třicet tisíc artefaktů nalezených v Sakkáře a v Gíze. Civilizace Bu Wizzeru postavila Sfingu, její kyklopský chrám a pyramidy.“
„Je snadné domnívat se a tvrdit, že je dávná civilizace Bu Wizzer, která údajně existovala v době před deseti až šedesáti pěti tisíci lety, čistou a nepodloženou spekulací. Protiřečí si se zavedenými teoriemi o vývoji lidstva a civilizace. Co by nás tedy mělo přimět k tomu, abychom uvěřili, že je egyptská civilizace mnohem starší, než se nám kdy zdálo? Jedním slovem: důkazy. Kdyby nebyla ve stěnách příkopu Sfingy patrná eroze do hloubky 2,4 metru, kdyby neexistovalo uspořádání megalitů v Nabta Playa, kdyby se v sakkárském komplexu nenašly tisíce úlomků přesně zhotovených kamenických děl a kdyby nebylo možné vysvětlit funkci Velké pyramidy jako zařízení na přeměnu energie, pak bychom měli přijmout názory hlavního proudu egyptologie a uznat, že má egyptská civilizace své počátky těsně před začátkem třetího tisíciletí př. n. l. Nicméně, není tomu tak. Aby všechny zmíněné důkazy dávaly smysl, musela by existovat ještě před koncem doby ledové civilizace, která dosáhla vysoké úrovně znalostí a technologie, jak tomu nasvědčuje místní egyptská tradice. Pokud taková civilizace skutečně existovala, měli bychom vysvětlení chybějících článků historie lidstva v době před pěti až dvaceti tisíci lety. (…) Když skončila doba ledová, na severní polokouli roztály masivní ledovce a začala se zvedat mořská hladina. V určitou chvíli povolila přírodní přehrada v Gibraltarském průlivu, která oddělovala Atlantik od Středomořské kotliny, a celé údolí zaplavil oceán. Přívalová vlna se přehnala směrem na východ a zničila vše, co jí stálo v cestě. Hladina se i nadále zvedala a nakonec se Středozemní moře kolem roku 5600 př. n. l. rozlilo i do nížiny dnešního Černého moře. Civilizaci, která zde kdysi existovala, smetla prudká přívalová vlna, část lidí ale přežila. Kemeté z Údolí Nilu a z oáz v Západní poušti díky své výhodné poloze v africkém vnitrozemí unikli zkáze. Byli jedinými lidmi, kteří zde mohli obnovit civilizaci a přesně tak i učinili. S postupem času přicházeli do Egypta uprchlíci a průzkumníci z východu a přidali se k lidem Bu Wizzeru v jejich boji za přežití a zachování civilizace. Starší domorodá kultura zde i nadále žila a vládla. I v místní egyptské tradici se hovoří o dávné civilizaci, která zde žila dlouho před ničivou pohromou, ke které došlo před více než deseti tisíci lety.“ (s. 326-8)
(O tomto tématu podrobněji dále.)
Kromaňonská dynastická rasa – nositelka odkazu starší civilizace a zakladatelka historického Egypta
Byli to kromaňonci, velmi nadaní a schopní bílí lidé z pravěkých dob, kteří stáli za zrodem historického Egypta a jeho vyspělé civilizace (zejména v časných dobách). Nejen díky svým kvalitám, ale i kulturnímu dědictví svých předků (především odkazu kultury Bu Wizzeru), kteří již v dávných dobách vytvářeli na území Afriky pokročilé společnosti. Když se oblast Sahary začala měnit v poušť a Středozemí zaplavila voda, oživili dědictví své civilizace v údolí Nilu.
Malkowski (2007, s. 367-8): „Ti, kdo žili na území Egypta a v severní Africe, bojovali s nepříznivými podmínkami, a jak se začala Sahara rozšiřovat, také lidé se začali přesouvat do údolí Nilu, kde byl trvalý zdroj vody. Jakožto dědici a strážci pradávného vědění a moudrosti, které egyptologie dvacátého století nazývá ‚dynastická rasa‘, obnovili svou civilizaci, jelikož jim příchod nových přistěhovalců do údolí Nilu ze severovýchodu poskytl početnější pracovní sílu. Dynastický Egypt byl v jistém ohledu znovuzrozením této prehistorické civilizace.“
„Srdce středomořské civilizace zaniklo, když se její kdysi úrodné údolí změnilo v moře. Lidé, kteří žili v údolí Nilu, ztratili své příbuzné, ale vytrvali a nadále žili ve svém majestátu jako už tisíce let předtím.“ (s. 356)
Richter o nich píše jako o „gizské rase“ a i on potvrzuje jejich nepopiratelnou spojitost se vznikem nejstarší historicky plně doložené vyspělé egyptské kultury v oblasti Memfidy (1973, s. 30-1): „Antropologie doposud nedošla přes všechno své úsilí k jasnému a prokazatelnému závěru, které kmeny nebo skupiny národů byly nositeli této nejstarší kultury nilského údolí. V tzv. nakádské době vládl na úzkém území podél Nilu od Núbie až po hranici Dolního Egypta poměrně málo vzrostlý, jemně členěný lidský rod …, jenž je označován jako ‚hnědá středomořská rasa‘. Ale již v starohornoegyptských vrstvách u Tasy, jež jsou předstupněm starší doby nakádské, byl zjištěn vedle toho zcela odlišný lid s hrubou stavbou kostry a s širokými čtverhrannými lebkami, který se svými somatickými znaky velmi nápadně podobá tzv. ‚gizské rase‘. Tato gizská rasa, známá z nálezů v hrobech a z portrétních vyobrazení, byla nesporně nositelkou vyspělé, byť archaické kultury memfidské Staré říše. Její výskyt se potvrzuje podle nejnovějších nálezů již v pohřbech I. dynastie u Sakkary a Heluanu, tedy v samém středu memfidské oblasti.“
Wiesner (1996, s. 23-24): „Staroegyptské texty hovoří o tom, že přibližně před 3400 př. n. l. se na území dnešní Nubie a Horního Egypta objevuje neznámý lid, který přináší své písmo a vysokou kulturu. Tento lid prý přišel od jihu, rychle ovládl původní poměrně primitivní obyvatelstvo náležející ke středomořské hnědé rase. Cizinci byli vysocí, silní a barva jejich kůže měla výrazný modravý až modravě zelený odstín. V krátké době vytvářejí vládnoucí vrstvu a z nich pocházejí nejen kněží, ale i faraoni Staré říše. Tolik staré mýty. Přítomnost cizinců na území Egypta dokládají i nové archeologické nálezy z období kolem roku 3300 př. n. l. (tzv. kultura ‚Nagada II‘), zejména pak pohřby ‚gízského lidu‘ z Tasy, Sakkary a Heluanu, týkající se vesměs vládnoucí vrstvy z období 1. dynastie Staré říše. Z nalezených koster i vyobrazení pohřbených lze zjistit výraznou odlišnost somatických znaků tohoto lidu od domorodého lidu hnědé středomořské rasy. Výrazná odlišnost somatických znaků spočívá v robustní stavbě kostry se širokými čtverhrannými lebkami. Archeologické nálezy artefaktů z období gízského lidu a zejména prvých vládců Staré říše ukazují značně vysokou technickou, technologickou i estetickou úroveň kultury. Zdá se tedy, že archeologie alespoň z části potvrzuje staré mýty.“
Mertzová rovněž uvádí (2009, s. 30-1), že pozůstatky lidí z Tasy představují odlišný typ lidí s hranatými lebkami, těžšími kostmi a hrubšími skelety. Tato odlišná rasa se vyskytovala v Gíze za prvních dynastií a je přímo spojena se vznikem vyspělé egyptské civilizace, která se zde naplno rozvinula za IV. dynastie.
Emery píše (in Kaplanek, s. 331): „Obě rasy se samozřejmě do značné míry smísily, ale tento proces nemohl proběhnout tak rychle, aby byl v době sjednocení Egypta již ukončen. Po celé archaické období se totiž jeví výrazný rozdíl mezi aristokracií, která se vyznačuje pokročilou kulturou, a mezi masou domorodého obyvatelstva. Obzvláště zřetelný rozdíl se jeví v pohřebních zvycích. Teprve ke konci II. dynastie nacházíme důkazy, že nižší společenské vrstvy začínají přebírat sepulkrální architekturu a obřady svých předků.“
Malkowski uvádí větší množství důkazů potvrzujících kromaňonskou identitu nejstarší egyptské aristokracie (2007, s. 347): „Ostatky z raně dynastických a předdynastických pohřbů v Egyptě z doby mezi 3000 a 2500 př. n. l. patří stejnému typu kromaňonského člověka… Je u nich patrná dolichocefalická lebka a jsou větší než ostatky příslušníků místního etnika. Lebka nalezená roku 1902 v mastabě v Beit Challafu patřila panovníkovi III. dynastie, který byl vysoký 185 cm. Pravděpodobně jde o ostatky faraona Sanachta, jehož jméno se v hrobce našlo.“
„Kosterní ostatky, které jsou přisuzovány této dynastické rase, byly obvykle robustnější a měly takzvaný dolichocefalický tvar lebky (protáhlý v předozadním směru), který je dnes velmi neobvyklý.“ (s. 187)
„Protože nejstaršími faraony byli – podle badatelů jako Emery – lidé kromaňonského typu, logický závěr zní, že titíž tvořili i domovskou kulturu, která v Egyptě žila.“ (s. 348)
Pro své velké vědomosti a schopnosti byli tito lidé velmi uctíváni, a dokonce označováni za bohy. Malkowski (2007, s. 368): „V židovských textech se dějinní předchůdci označují jako ‚proslulý lid‘, ‚dávní hrdinové‘ a ‚Boží synové.‘ Egyptské záznamy o nich hovoří jako o ‚následovnících Horových,‘ a předtím prostě jako o ‚bozích.‘“ Šemsu Hor – Horovi následovníci, zakladatelé Staré říše, jsou takto příznačně pojmenováni právě proto, že šlo nikoli o první egyptské „Otce zakladatele“, nýbrž pouze o pokračovatele dávného odkazu svých předchůdců. O tom svědčí skutečnost, že poznatky, techniky a umění, kterými disponovali, byly již velmi vyspělé a rozvinuté; nešlo tu zjevně o postupný rozvoj k vyšším stupňům kultury.
Malkowski shrnuje svůj názor na domorodý původ dynastické rasy (čímž se liší od Emeryho, který zastával migrační teorii) (2007, s. 328-9): „Teorie o dynastické rase se v posledních dvaceti letech dočkala ostré kritiky, je však téměř jisté, že dynastická rasa ve skutečnosti existovala. Tuto rasu robustních lidí však tvořili původní obyvatelé Egypta, nikoli cizinci. Jejími příslušníky byli domorodí Afričané [tím jsou ovšem myšleni afričtí bílí kromaňonci, nikoli negroidé], a příchozí (jež označujeme za středomořský typ člověka) byli cizinci, kteří pravděpodobně představovali ve společnosti raného Egypta prostý lid. S postupem času se početnější cizinci smísili s domorodým obyvatelstvem. Totéž se stalo i s jejich kulturou a na začátku historické doby vystřídal matriarchální společnost v Bu Wizzeru patriarchát. Navzdory oslabení kultury Bu Wizzeru jejich znalosti a technologie … přetrvaly a daly vzniknout velké civilizaci starého Egypta, která však také postupně upadala, až nakonec v 1. tisíciletí n. l. zanikla úplně.“
Spory o původ kromaňonských tvůrců historického Egypta
Je také otázkou, zda kromaňonská dynastická rasa přišla do údolí Nilu odjinud a s sebou přinesla vyspělou kulturu nebo naopak zde původní byla a jako velmi nadaná (a jako dědička dřívější kromaňonské civilizace) začala vytvářet egyptskou civilizaci s růstem místní mediteránní populace, která jí poskytla potřebnou pracovní sílu (nebo se sama v určité době stala dostatečně početnou).
Pro první teorii by mluvila skutečnost, že egyptská civilizace vznikla poměrně náhle a jakoby odnikud, bez nějakých zásadnějších předcházejících základů. Rovněž pro to svědčí i skutečnost, že už v předegyptském období dominovali v nilském údolí mediteránní typy a nikoli kromaňonci. To potvrzují i výzkumy Coona (1939; viz dále). Vznik Egypta tak mohl být důsledkem nové migrační vlny kromaňonců, jak tvrdí Walter Emery, neboť ostatky kromaňonců jsou zcela odlišné od místního mediteránního etnika.
Malkowski píše (2007, s. 347): „Podle Waltera Emeryho nepocházela dynastická rasa přímo z Egypta, ale i tak zde vládla jako elita, vykonávala kněžské a vládní úřady a mísila se jen s egyptskou aristokracií. Někteří badatelé spojovali dynastickou rasu s takzvanou Šemsu Hor, ‚Horovými následovníky‘, kteří tvořili v předdynastickém Egyptě zhruba do roku 3000 př. n. l. kněžskou kastu. Tuto teorii podporuje i nález jedinců s většími lebkami a robustní kostrou, kteří byli podstatně větší než místní populace. Jsou natolik odlišní, že můžeme vyloučit, že by byli společného původu. Ke smísení těchto dvou ras došlo v následujících tisíciletích, která se započala sjednocením Horního a Dolního Egypta. Zdá se, že v této významné době, těsně před vznikem dynastického Egypta, se totéž, co se odehrálo na Maltě, stalo i v Egyptě. Do populace začali pronikat lidé středomořského typu a začali postupně (geneticky) nahrazovat starší populaci kromaňonskou.“
Pro druhou teorii hovoří skutečnost, že v dřívějších dobách (před 5000 pnl.) dominovali v oblasti Nilu kromaňonci a v určité době došlo ke konsolidaci a opětovnému vzestupu civilizace na základě jejich velkých vloh a schopností (a možná až v určité době dosáhli dostatečných počtů). Další možný scénář je, že početní nárůst mediteránních typů mezi 5000 a 3000 pnl. umožnil vznik egyptské civilizace pod vedením zde již usazených (ale ubývajících a už málo početných) kromaňonců. Nebo ke vzestupu civilizace došlo určitou kombinací, kdy došlo ke konsolidaci poměrů zlepšujících podmínky pro znovuzrození civilizace, početnímu vzestupu kromaňonského etnika a zároveň i zvyšujícímu se počtu lidí mediteránního typu (ať už u obou skupin ke zvyšování počtů docházelo díky demografickému přírůstku nebo imigrací).
Malkowski jako zastánce autochtonnosti egyptských kromaňonců píše (2007, s. 348): „Zde musím zdůraznit, že v tomto s Emerym nesouhlasím. Domnívám se, že dynastická rasa pocházela z Afriky. Tvrdím, že jedinci s většími lebkami a robustní postavou byli představiteli starší, ale domácí kultury, protože na základě archeologických nálezů víme, že tento druh lidí byl před rokem 10 000 př. n. l. v severní Africe a ve Středomoří dominantní a že k migraci středomořského typu lidí došlo až mnohem později.“
A osvětluje vlastní stanoviska a názory egyptologa Waltera Emeryho ohledně role kromaňonského typu disponujícímu značnými vrozenými kvalitami ve vzniku Egypta (2007, s. 14): „Ve své knize z roku 1961, Archaic Egypt (Starověký Egypt), píše Emery, že vědci mají sklon přehlížet možnost migrace vyspělejší kultury z dosud neznámého území do údolí Nilu, kde mohla být tato kultura podrobena místním obyvatelstvem. (…) Ve skutečnosti se domnívá, že existenci jiné kultury, jejíž přínosy nezávisle na sobě zdědil Egypt i Mezopotámie, by nejlépe vysvětlila společné rysy i fundamentální rozdíly mezi těmito oběma civilizacemi. I když se jeho teze ‚dynastické rasy‘ setkala s odporem egyptologů jakožto rasistická a okrádající Egypt o jeho dědictví, důkazy nasvědčují, že je téměř nevyvratitelná. Selhává však v tom, že tato dynastická rasa nebyla v Egyptě původní. Já tvrdím, že dynastická rasa vskutku existovala, ale že v údolí Nilu původní byla a že znovuobjevení civilizace v této oblasti kolem roku 3000 př. n. l. je přímým důsledkem jejích vědomostí, schopností a vůdcovství.“
Objevila se i domněnka, že kromaňonští nositelé civilizace přišlo do Egypta ze západu. Není to však příliš pravděpodobná varianta. Malkowski (2007, s. 261): „Obhájci názoru, že Guančové jsou předci dynastického Egypta, se domnívají, že většina egyptských faraonů od předdynastického období až po Novou říši nese guančské geny. Podle této teorie došlo k migraci Guančů ze západu na východ, kam je v předdynastické době vedl mýtický Thoth; Guančové si přinesli s sebou do Dolního Egypta také své náboženství. Tito badatelé nacházejí podporu pro svá tvrzení v guančských zvycích: Guančové mumifikovali zesnulé a někdy dokonce odstraňovali i jejich vnitřnosti, chovali lovecké psy a měli podobné mýty a náboženství jako obyvatelé v předdynastickém a raně dynastickém Egyptě. Přestože je to zajímavá myšlenka, je pravděpodobnější, že za kromaňonský prvek v obyvatelstvu starověkých Egypťanů může spíše domorodé obyvatelstvo, které obývalo i Kanárské ostrovy. Touto otázkou se badatelé zabývají již přes sto let.“
– pokračování zde –