– předchozí díl zde –
Další bílé typy ve starém Egyptě
Alpinský typ
V souvislosti s kromaňonci se v Egyptě od nějaké doby mohl vyskytovat i alpinský typ, což je vlastně redukovaný kromaňonský derivát. Smith (1938) ostatně dokonce píše o kromaňoncách příchozích za časných dob jako o alpincích. Ačkoli šlo o ve skutečnosti o kromaňonce, skutečně už mohli vykazovat částečně alpinské charakteristiky. Některé egyptské sochy by alpinskému typu odpovídaly.
Některé portréty starých Egypťanů nesou znaky alpinského typu – širší obličej, poněkud širší nos
Nordický typ
Ačkoli se v souvislosti s elitami ve starém Egyptě hovoří hlavně o kromaňoncích (event. alpincích), mnohé světlovlasé mumie patřící k horní třídě zdá se vykazují spíše nordické rysy, což platí zejména pro mladší dobu. Jsou subtilnějších rysů, užšího obličeje, štíhlé postavy (fotografie viz další kap. o ostatcích se světlou pigmentací).
V nějaké míře byl zřejmě v egyptském obyvatelstvu zastoupen i nordický typ, a to buď už od starší doby nebo v nějaké době či dobách došlo k nějaké migraci či více migracím tohoto typu do Egypta. Nedá se ani vyloučit, že časná migrace lidí vyznávající kult býka (viz výše) byla spjata s indoevropskými imigranty nordického typu.
Na druhou stranu antropologické výzkumy nordický typ ve starých dobách příliš nezmiňují. Je však možné, že nordický typ byl omezen na vyšší vrstvy a nebyl zastoupen v širších vrstvách obyvatelstva, na nichž byly výzkumy prováděny. Mumie významných osobností zejména z dob Nové říše se nejvíce podobají nordickému typu.
Antropologické rysy starověkých Egypťanů potvrzují jejich bělošskou identitu
Jasnou indicií ohledně bělošské identity starých Egypťanů jsou antropologické nálezy a také umělecká vyobrazení a mytologie.
Nálezy ostatků se světlou pigmentací
Jasným důkazem bělošské identity obyvatel starověkého Egypta jsou časté nálezy světlé pigmentace u mumií egyptské aristokracie a na vyobrazeních významných osobností (u jiných ras se světlá pigmentace vyskytuje jen vzácně). Navíc většina těchto nálezů spadá do starších údobí egyptské civilizace. Nejznámější je velmi stará mumie „Zázvor“ (Ginger) – bílá mumie s plavými vlasy Je to jedna ze šesti mumií nalezených koncem 19. století na sídlišti Gebelein (dnešní Naga el-Gherira) z pozdně předdynastické doby (cca 3400 pnl.).
Známá světlovlasá mužská mumie Ginger
Hnědovlasá ženská mumie Gingerella, další mumie za naleziště u Gebelein
V Nakádě byla objevena i další lebka s hnědě ryšavými vlasy, spadající také do 4. tisíciletí pnl.
V jeskyních Aboufaidy byly nalezeny ryšavé mumie. (‘Remarks on Mr. Flinders Petries Collection of Ethnographic Types from the Monuments of Egypt’, Henry George Tomkins, Journal of the Anthropological Institute of Great Britain and Ireland Vol. XVIIII, 1889, p. 216)
V Kawamil byla nalezena blonďatá mumie. (‘L’Aryen, Sa Vie Sociale’, De Lapouge, G. Vacher. Paris, Pichat, 1899, p. 26)
V časných dobách mohly být svědectvím zejména o přítomnosti kromaňonského typu, který byl disporporčně zastoupen mezi vyššími třídami. V pozdějších dobách mohly být nálezy světlé pigmentace spojeny s lidmi nordického nebo alpinského typu. Pro příslušnost k nordickému typu by svědčila úzká tvář a celkově subtilnější rysy a postava u světlovlasých mumí z pozdějích dob. I obecněji se zdá, že světlovlasé ostatky častěji vykazují tyto nordické rysy než kromaňonské a alpinské. Světlá pigmentace ale v některých případech může být jen genetickým pozůstatkem po kromaňoncích, kteří se vmísili mezi početnější mediteránní typ (pouzeji se totéž mohlo týkat nordiků a alpinců). Je však možné, že světlá pigmentace vlasů se v určité míře vyskytovala i přímo u mediteránů.
Z pozdější doby pochází mnoho mumií se světlými nebo hnědými vlasy, zejména z řad vyšších tříd a šlechty.
Plavovlasé, rudovlasé a hnědovlasé ostatky starých bílých Egypťanů
Světlovlasá mumie slavného faraona Ramesse II. Velikého. Zřejmě představuje světlovlasé živly mezi egyptskými elitami z pozdějšího období, asi nordické
Světlá pigmentace zachycená v umění
Umění ze starého Egypta poskytuje dobrou evidenci o antropologických rysech a pigmentaci starověkých Egypťanů. Jasně naznačuje jejich příslušnost k bílé rase.
Byly nalezeny figurky s modrýma nebo zelenýma očima, pocházející z předhistorické doby.
V hrobce Džoserovy manželky je její malba, na níž je vyobrazena s rusoplavými vlasy. (‘The Ra Expeditions’, Thor Heyerdahl, Garden City, Doubleday, 1971, p. 249)
Malby z doby III. dynastie zobrazují rodilé Egypťany s rusými vlasy a modrýma očima. (‘Historia del Arte Vol III’, José Pijoan, Madrid, Espasa-Calpe, 1932, plate XI)
Na basreliéfu hrobky královny Hetep-Heres II. ze IV. dynastie, dcery Chufeva a manželky Rachefa, je malba zpodobňující ji se světle bílou pletí a jasně blond vlasy (světle žlutá barva s červenými horizontálními liniemi). Jde o nejstarší umělecky zachycený blondismus na světě (Coon, 1939, kap. IV, sekce 4). Zdá se, že také její oči na reliéfu jsou modré. Hetepheres byla zároveň blonďatá bohyně, kterou uctívali dávní Libyjci.
Královna Neitokret, údajně poslední panovník VI. dynastie, podle Manéthóna „statečnější než všichni muži jejích časů“ a „nejkrásnější ze všech žen“, byla popisována jako blond a růžolící. Dále o ní píše, že „byla nejkrásnější a nejušlechtilejší žena své doby, jež vynikala mléčnou pletí a ruměnými víčky“. Nicméně je možné, že jde jen o legendární postavu. I v tom případě však uvedený popis jakožto archetyp potvrzuje obecný vzhled egyptské elity vyznačující se světlou pletí.
Malba v Itetiho hrobce v Sakkáře ukazuje seversky vypadajícího muže s blond vlasy. (‘Painting, Sculpture and Architecture of Ancient Egypt’, Wolfhart Westendorf, New York, Harry N. Abrams, Inc. 1968 p. 65)
Egyptský písař jménem Sakkarah z doby kolem 2500 pnl. měl podle vyobrazení modré oči. (‘Life of the Ancient Egyptians’, Eugen Strouhal, Norman, Oklahoma, University of Oklahoma Press, 1992, p.53)
Sochy význačných Egypťanů z časných dob mívají obecně vsazené modré oči.
Americký badatel John. A. West na základě zmínek ve starých egyptských knihách a portrétů dokládá světlou pigmentaci Egypťanů ze starého období: „Staré texty dokonce naznačují, že mohli mít modré oči (Hór modrooký). To bylo vykládáno jako symbol nebes. Byly však nalezeny sochy a vybrazení, zejména ze starší doby, na nichž jsou skutečně modré oči, zatímco později dominují tmavé, jaké bychom v Africe očekávali.“
Modré oči se často vyskytují nejen u celkově světlejších bělochů se světlými vlasy, ale často i u trochu tmavších a tmavovlasých; dokonce u některých větví bílých mediteránů je častá kombinace černých vlasů a modrých očí. Ta byla, jak se zdá, častá i u starověkých egyptských mediteránů.
Černovlasé Egypťanky mediteránního typu s modrýma očima
Na některých malbách jsou někteří Egypťané znázorněni jako světlovlasí
Občas se vyskytující světlé vlasy na malbách znázorňujících Egypťany při běžných činnostech každodenního života. Samozřejmě většina Egypťanů byla tmavovlasá, což potvrzuje i většina maleb. Ale světlovlasá menšina společně s antropologií a nověji i genetickými nálezy dokazuje, že patřili k bílé rase (stejně tak i dnes je většina bělochů tmavovlasá a menší část světlovlasá)