Genetické důkazy
Dokonce i na úrovni genetiky dnes existují důkazy o bělošské identitě starověkých Egypťanů, zejména jde o objevy naznačující, že u nich byla značnou měrou rozšířena Y-haplogrupa R1b, dnes nejvíce rozšířená u bělochů v západní Evropě. Genetik Anatol Klyosov se zmiňuje konkrétně o R1b běloších v Egyptě, kteří vytvořili egyptský stát a civilizaci (květen 2012): „Měli bychom zde zmínit, že zakladatel linie egyptských faraonů byl Narmer, jehož původ není zcela známý. Byl zakladatelem první dynastie, žil asi v 32. století pnl. – před asi 5200 lety. Tato doba odpovídá času migrace Arbinců [nositelů R1b] podél pobřeží Středozemního moře v severní Africe. Nelze vyloučit, že nositelé R1b haplogrupy mohli skutečně založit královskou linii starověkého Egypta. To neznamená, že královská linie nebyla v rámci dynastií přerušena; nicméně se opakovaně vracela do dynastií, pokud je domněnka o R1b původu některých faraonů správná.“
Již se zjistilo, že Tutanchamon patřil skutečně k západoevropské haplogrupě R1b, a zřejmě i Achnaton a Amenhotep III. (eupedia.com).
Dosti silnou indicií pro domněnku, že přinejmenším podstatná část starých mediteránních Egypťanů patřila k bílé rase, je skutečnost, že u Koptů, kteří se více vyhýbali míšení s arabsko-islámskými imigranty, je haplogrupa R1b zastoupena výrazně více než u muslimské většiny. Zatímco u ní jde o několik málo procent, u Koptů dosahuje více než 15 % (publik. – únor 2008). Koptové jsou nejen světlejší a poněkud podobní Evropanům, navíc se rovněž zdá, že se nejvíce podobají starým Egypťanům na dochovaných malbách.
Významná studie DNA z egyptských mumií
Na jaře 2017 byly zveřejněny výsledky zásadní studie mapující DNA staroegyptských mumií (ovšem z mladší doby), kterou provedli němečtí výzkumníci z univerzity v Thübingenu a z Institutu Maxe Plancka v Jeně. Zkoumané mumie pocházejí ze sídliště Abusír el-Meleq, které se rozkládalo západně a nedaleko od břehů Nilu. To bylo obydleno mezi lety 3250 pnl. a 700 nl. Předmětem studie se stalo 151 těl, přičemž genetický vzorek se podařilo získat z 90 těl a širší genetická data ze tří těl. Zkoumané ostatky spadají do časového rozpětí od 1400 pnl. do 400 nl. Studie byla zaměřena na genetickou diferenciaci a populační kontinuitu v časovém rozmezí zhruba 1300 let a na srovnání se současnými populacemi v této i vzdálenějších oblastech.
Výsledky prokázaly, že staří Egypťané byli geneticky bližší evropským bělochům než současným obyvatelům Egypta. Ze srovnání genotypů vyplynulo, že genetické znaky se více než moderním Egypťanům podobají všem minulým i současným evropským populacím. DNA mumií byla nejvíce podobná genotypu lidí žijících v oněch dobách v Levantě (dnešní Sýrie, Jordánsko, Libanon a Izrael) a na Blízkém východě. Tehdy v těchto oblastech stejně jako v Egyptě ještě převažovalo bílé osídlení tvořené zejména mediteránním typem, který zde byl přítomen už tisíce let a dostal se sem s neolitickými migracemi z východu, Anatolie a možná i Evropy. Nejvíce se tedy logicky podobali lidem stejné rasy, kteří tehdy žili nedaleko odtud a dobře to zapadá do faktu, že kdysi bílá rasa kompaktně obývala širokou oblast sahající od Středomoří až po Střední východ a Indii. Navíc se zjistilo, že byli také blízce příbuzní s neolitickou populací obývající tehdy Malou Asii i Evropu. To opět přesně dokazuje, že za těchto dávných dob byla celá oblast širšího Středomoří i Evropa osídlena lidmi stejného (bílého) rasového původu (a to také opět dokazuje, že bílá rasa tehdy osídlovala nejen Evropu, ale dále na východě i Malou Asii).
A aby zajímavých zjištení nebylo málo, tak se rovněž zjistilo, že byli zároveň nejvíce podobní dnešním lidem žijícím v severnějších částech Středomoří. To opět naprosto dokonale zapadá do už dobře potvrzených, ale dnes zatajovaných souvislostí: starověcí Egypťané byli převážně bílí lidé mediteránního typu, který kdysi osídloval právě celé Středomoří, severní Afriku (včetně Egypta) a zasahoval částečně i dále na východ. Dnešní lidé osídlující severní Středomoří si uchovali nejvíce genetického dědictví po této jižnější a dříve hojně rozšířené větvi bílé rasy, která žila i ve starém Egyptě. V severní Itálii, severním Španělsku a jižní Francii až do dnešních dob přežilo určité množství lidí patřící k tomuto středozemnímu bílému typu, nejvíce v národě Basků, posledním národu, který si plně uchoval identitu staršího předindoevropského obyvatelstva Evropy a Středomoří.
Navíc bylo odhaleno, že staří Egypťané měli geneticky poměrně blízko k Arménům, a to i současným. To opět podporuje tezi o bílé identitě starých Egypťanů, neboť Arméni byli původně rovněž bílý národ, dokonce s indoevropskými kořeny. Jejich příbuznost nemůže být překvapující. Genetické vzorky jsou znatelně podobné dokonce i dnešním Arménům, protože ti si na rozdíl od ostatních obyvatel Blízkého východu ještě dnes uchovali částečně bělošskou identitu (a jsou dodnes křesťany a ne muslimy). Proto si až do moderní doby oproti ostatním národům v oblasti udrželi relativně vyspělou kulturu a z jejich řad pochází mnoho významných osobností. Coon (1939) došel k závěru, že mezi moderními Armény je ještě dnes výrazný podíl bílého rasového živlu (armenoidní, mediteránní a dokonce i nordické typy), ovšem značně jsou zastoupeny i tmavší semitské typy. Mezi Armény je výrazně zastoupena Y-haplogrupa R1b (cca 30 %), která byla běžná u neolitických obyvatel Evropy, Blízkého východu a právě i starých Egypťanů (např., jak výše zmíněno, byla objevena u Tutanchamona).
Bylo také objeveno, že těla ze starší doby vykazují větší shodu se vzorky z Levanty, Blízkého východu, Malé Asie a Evropy, zatímco ty mladší vykazují vyšší shodu s vzorky ze subsaharské Afriky. To odpovídá postupnému vměšování negroidních živlů do egyptského obyvatelstva, které nabralo zejména v pozdějších dobách na intenzitě. Podle autorů od jisté doby muselo dojít k výraznému přílivu subsaharské DNA z jihu do egyptského genofondu a dnešní Egypťané mohou vykázat zhruba 8% zastoupení subsaharské DNA, což je o mnoho více než u obyvatel Abusír el-Meleq. Zejména vzorky ze starší doby ukazují velmi nízké přimíšení z afrického jihu.
Musíme si navíc uvědomit, že mumie, které byly studovány, pochází až z pozdější doby úpadku, kdy už byla nebělochy tvořena velmi podstatná část egyptského obyvatelstva. Přesto i tak byla v tělech nalezena velká genetická odlišnost od současných Egypťanů a jejich blízkost bílým Evropanům.
Příměsi a postupné vměšování nebílé krve ve starších dobách
Pád egyptské civilizace byl přímo spojen s nahrazením bílého obyvatelstva tmavšími lidmi, jejich imigrací, demografickým růstem a míšením s nimi, což postupně vytlačovalo a eliminovalo starousedlíky. Tento trend nabyl natolik výrazné míry, že se projevil otevřeným úpadkem, až v době Nové říše, za jejíchž časů už Egypt projevoval zřetelné známky vnitřní dekadence a na jejím sklonku už nastoupil cestu trvalého fatálního úpadku. Avšak první semínka zkázy byla zaseta už ve starých dobách, byť zpočátku šlo jen o občasné a méně rozsáhlé demografické pohyby a rasové vlivy. Postupem času se však akumulovaly a později také nabývaly na rozsahu (o tom podrobněji dále).
V menší míře byl genofond původně bílé populace v nilském údolí ovlivňován už v dávnějších dobách. Již tehdy zde byli přítomni, byť zatím jako menšinový živel, lidé nenáležící k bílé rase. Postupně se vměšovali do většinového bílého obyvatelstva a zvolna proměňovali jeho rasový charakter.
Migraci nebělochů (semitů) ze severu ještě před založením historického Egypta době potvrzuje i Lalouettová (2009, s. 23): „Od 4. tisíciletí však tato … rasa prochází hlubokými změnami, a to v souvislosti s příchodem semitských kmenů do údolí Nilu; dosud se diskutuje, zdali se tato invaze uskutečnila ze severu přes poloostrov Sinaj, nebo z jihu, z Rudého moře a přes východní poušť. Tato semitská populace rychle splynula s původním obyvatelstvem.“
O migrační vlně semitů ve 4. tisíciletí pnl. píše i Groh (1935, s. 15): „Asi začátkem IV. tisíciletí př. Kr. přišlo od severovýchodu obyvatelstvo semitského rázu, které splynulo s Egypťany.“
Na jihu zase už od dávnějších dob probíhalo míšení s černochy, byť zpočátku jen v menší míře. To potvrzují občasné černošské znaky na kostrách obyvatel Horního Egypta (viz výše Baker).
K těmto pozvolným proměnám plynoucím ze spontánních migračních procesů se posléze přidaly demografické pohyby související se vznikem historického Egypta. Jako na svou dobu vyspělá civilizace přitahoval nebělochy svou prosperitou a zároveň jako silný sebevědomý stát podnikal vojenské výboje a v důsledku toho zatahoval cizince na své území. To dále zrychlilo postupný trend nahrazování původně bílého obyvatelstva nebělochy a míšenci.
Černý píše o semitech migrujícím do Egypta za vyšší životní úrovní, které jim tehdejší Egypt nabízel (1940, s. 234-235): „Blahobyt země vábí do Egypta cizince a obyvatele sousedních zemí, hlavně Semity z Palestiny a Sýrie, kteří přicházejí v houfech zejména do Delty a usazují se tam. V hrobě nomarcha Chnemhotepa je na stěně vymalován známý výjev, jak semitský náčelník Abiša se svou rodinou přichází a žádá o povolení usadit se v zemi, přinášeje nomarchovi darem plodiny a výrobky své asijské vlasti.“
Existuje více dokladů i o cíleném zatahování cizinců do Egypta jakožto zajatců a otroků z válek.
Pepi II., pátý panovník VI. dynastie, vyslal za své vlády k potlačení rebelie na jihu šlechtice Pepinachta, „správce cizích zemí“, což vedlo k dalšímu, ovšem pouze jednomu z mnoha, zatažení určitého počtu černých otroků do země. V jeho hrobce v Elefantině naproti Asuánu je mj. vytesáno (in Lalouettová, 2009, s. 146): „… Jeho Veličenstvo můj pán mě vyslal, abych zkrotil (‚rozsekal‘) zemi Uauatů a Irtetů; jednal jsem podle příkazů svého pána. Zabil jsem velký počet lidí, syny náčelníků a zkušené velitele. Do hlavního sídla jsem přivedl značný počet zajatců a já, muž chrabrého srdce, jsem stál v čele početné a mocné armády.“
Neústupný stručně, ale výstižně popisuje celkový obraz pozvolného přílivu imigrantů do Egypta už od časných dob, míšení s nimi a odhaluje i regionální odlišnosti v přistěhovalectví a míšení původních bílých Egypťanů (1946, s. 98): „V Nubii docházelo už ve staré době k pronikání černošské krve a vlivy ty zasáhly i do Horního Egypta, který svým bohatstvím, vysokou úrovní života, vzdělaností a státním pořádkem byl přirozeně přitažlivým celkem pro okolní kmeny, žijící v mnohem chudších a primitivnějších poměrech. Ze Sudanu a snad ještě z hlubšího nitra Afriky přicházeli tam dělníci, průvodci a nosiči obchodních karavan a velký příliv cizích živlů znamenalo i zařazování černochů do egyptského vojska, k němuž docházelo už ve Staré říši. A málo z těch, kteří poznali život v Egyptě, se asi vracelo opět do svých chudých a divokých domovin. Toto míšení s černochy způsobilo asi ztmavení pleti Hornoegypťanů, na jazyk však vliv nemělo; omezovalo se na vrstvy lidu, které neměly účasti na veřejném životě a při vytváření oficiální vzdělanosti. Dolní Egypt byl zase od pravěku vystaven tlaku z Asie, odkud přicházely rody, kmeny nebo celé záplavy Semitů. Z dějin známe vpád Hyksů, kteří na čas uzurpovali i vládu a královskou moc nad Egyptem. A nejinak tomu asi bylo v pravěku. (…) … semitský vliv … zanechal hluboké stopy v jazyku egyptském a také asi v tělesném zjevu a duševní dispozici především Dolnoegypťanů.“
O míšení původně bílých starých Egypťanů s nebělochy, což byl vedle celkového dysgenického úpadku hlavní důvod pádu egyptské civilizace, bude podrobněji pojednáno dále. Zde jde jen o poukázání na to, že v malé míře tyto procesy probíhaly už ve staré době, ačkoli původně v menší míře, takže trvalo až do mladšího údobí, než se jejich efekt naakumuloval a než se plně navenek projevily v podobě zjevného úpadku.
Nesporný závěr – staří Egypťané byli bílí lidé, později eliminovaní imigrací a míšením
Starověcí Egypťané tak byli nesporně homogenním bělošským národem, byť byl již od starších dob antropologicky a geneticky ovlivněn menšími nebílými příměsky. Svůj bělošský charakter však začal ve výrazné míře ztrácet až v mnohem pozdějších dobách, a to byl také hlavní důvod zániku jeho civilizace. Pravdou je pouze to, že už od dávných dob byla oblast Egypta osídlena více bílými rasovými typy a od určité doby se egyptský národ stal jejich směsicí. Za dob své velikosti však nikdy nebyl tvořen smíšenou rasou, jak je dnes občas politicky korektně lidem namlouváno. Byl směsicí – a to až od určité doby – bílých typů, nikoli směsicí ras.
V každém případě můžeme bez nejmenších pochyb říci, že jako jiné vyspělé civilizace starověku byla i ta egyptská vytvořena bílými lidmi, nikoli tmavšími orientálními lidmi, kteří v těchto oblastech převažují dnes (v Egyptě navíc hrálo roli i negroidní přimíšení z jihu). U Egypta existovaly zvláště silné domněnky jdoucí tímto směrem, avšak byly vyvráceny. Zamarovský (1975, s. 135): „… teorie o ‚asijském‘ nebo přímo ‚semitském‘ původu starých Egypťanů nebyly nikdy přesvědčivé a dnes jsou již překonány.“ Stejně tak Avdijev píše (1955, s. 154), že snahy prokázat asijsko-semitský původ egyptského národa, i jeho kultury a jazyka, byly prokázány jako nesprávné. Totéž platí i pro další orientální starověké civilizace.
Tvrzení některých černošských aktivistů o černošském původu starověkého Egypta jsou už naprosto neobhajitelná, protože staří Egypťané naprosto zjevně nebyli černoši (podle uměleckých vyobrazení, antropologických a nověji i genetických výzkumů). Vyobrazení a sochy s negroidními rysy, které mají toto dokazovat, pocházejí až z pozdních dob úpadku a dokazují jen to, že v oněch dobách vskutku už černošský element byl v egyptské populaci hojně zastoupen, ale to byla právě jedna z příčin pádu staroegyptské civilizace a nepřímo to naopak dokazuje, že její vznik a dlouhé období rozkvětu byly spojeny s přítomností bílých lidí. Občasné argumenty o údajně černošských rysech některých soch ze starších dob ve skutečnosti dokladují jen občas se vyskytující hrubší rysy u časnějších bílých Egypťanů, což má spojitost zejména s přítomností kromaňonského typu.
Při vědomí těchto faktů nelze dojít k jinému závěru, než že původně bílí Egypťané byli teprve pozdější migrací semitů a černochů, jejich vyšší porodností a míšením postupně eliminováni a změnili se ve snědý orientální národ s méně vyspělou kulturou. Nicméně i později bylo složení egyptského obyvatelstva ovlivněno dalšími menšími introdukcemi bílého živlu z řad Berberů, Kurdů, Turků (mezi nimiž existoval bílý element), Slovanů, Řeků a mamlúků, bílých otroků sloužících ve vojsku egyptských sultánů, kteří se díky svým schopnostem sami načas chopili moci a pod jejichž vedením se Egypt stal přechodně opět mocností a relativně prosperujícím státem. Navíc v Egyptě existuje komunita Koptů, křesťanů, kteří se zdržovali míšení s muslimskými dobyvateli a udrželi si tak větší podíl bílé krve po starých Egypťanech. Tyto etnické složky přispěly k formování novodobých vyšších tříd egyptské společnosti a v malé míře je tak bílý rasový živel v Egyptě patrný až do dnešních dnů.