Historik Yuval Noah Harari nabízí povzbuzující předpověď: stejně jako masová industrializace vytvořila pracující třídu, revoluce umělé inteligence vytvoří novou nepracující třídu.
Nejdůležitější otázkou 21. století možná je: Co bychom měli udělat s těmi všemi nadbytečnými lidmi, jakmile máme k dispozici vysoce inteligentní nevědomé algoritmy, které odkážou téměř cokoliv lépe než lidé?
Toto není úplně nová otázka. Lidé se již dlouho obávají, že mechanizace by mohla zapříčinit masovou nezaměstnanost. K tomu nikdy nedošlo, protože staré profese byly překonány, objevily se profese nové a vždy existovalo něco, co lidé umí lépe než stroje. Přesto se nejedná o zákon přírody a nic nezaručuje, že tomu tak bude i v budoucnu. Myšlenka, že lidé budou mít vždy onu jedinečnou schopnost, jež nebude pro nevědomé algoritmy dosažitelná, je jen zbožné přání. Odpověď soudobé vědy na tuto chiméru lze shrnout ve třech jednoduchých principech:
1. Organismy jsou algoritmy. Každé zvíře — včetně Homo sapiens — je souborem organických algoritmů, jemuž dal formu přirozený výběr během milionů let evoluce.
2. Algoritmické kalkulace nejsou ovlivněny materiálem, z něhož je kalkulátor vytvořen. Ať už je počítadlo dřevěné, kovové nebo plastové, dva a dva korálky jsou čtyři korálky.
3. Tudíž není důvod se domnívat, že organické algoritmy dokážou věci, které nebudou nikdy schopny zopakovat či překonat neorganické algoritmy. Dokud zůstávají kalkulace platné, co na tom záleží, zda se algoritmy projevují v uhlíku či silikonu?
Pravda, v současnosti existují mnohé věci, které dokážou organické algoritmy lépe než neorganické, a experti opakovaně prohlašují, že některé věci zůstanou mimo dosah neorganických algoritmů “navždy”. Ukazuje se však, že “navždy” často znamená ne více než jedno či dvě desetiletí. Donedávna bylo oblíbeným příkladem něčeho, co děti snadno dokážou, ale co unikalo i těm nejvýkonnějším počítačům, rozeznávání tváří. Dnes jsou programy na rozeznávání tváří schopny identifikovat lidi ještě mnohem účinněji a rychleji, než umí lidé. Roku 2004 profesor Frank Levy z MIT a profesor Richard Murnane z Harvardu publikovali výzkum trhu práce a sestavili seznam profesí, které asi podlehnou automatizaci. Řízení kamionu byl dán jako příklad práce, kterou v dohledné době nebude možné automatizovat. O pouhých 10 let později si to Google a Tesla mohou nejen představit, ale vlastně i uskutečnit.
Jak plyne čas, stává se vlastně pořád jednodušší a jednodušší nahrazovat lidi počítačovým algoritmy ne pouze proto, že algoritmy jsou stále chytřejší, ale také proto, že lidé se profesionalizují. Dávní lovci-sběrači ovládali velice širokou škálu dovedností, aby přežili, proto by bylo nesmírně obtížné navrhnout robotického lovce-sběrače. Takový robot by musel vědět, jak připravit z pazourku hroty kopí, jak v lese najít jedlé houby, jak vystopovat mamuta, jak koordinovat útok s tuctem dalších lovců a jak používat léčivé byliny k obvázání ran. Nicméně řidič taxi či kardiolog se specializují v mnohem užším segmentu než lovec-sběrač, což usnadňuje jejich nahrazení umělou inteligencí. Ta se zdaleka nepodobá lidské existenci, avšak 99 procent lidských kvalit a schopností je jednoduše přebytečných pro výkon většiny moderních zaměstnání. Aby umělá inteligence vytlačila lidi z trhu práce, potřebuje nás jen překonat ve specifických schopnostech, které konkrétní profese vyžaduje.
Jako algoritmy vytlačují lidi z trhu práce, bohatství a moc by se mohly koncentrovat v rukou malé elity, která vlastní všemocné algoritmy, a vytvářet bezprecedentní sociální a politickou nerovnost. Případně se mohou stát majiteli samotné algoritmy. Lidské právo již rozeznává intersubjektivní entity jako korporace a národy jako “právnické osoby”. Ačkoliv Toyota či Argentina nemají tělo ani mysl, podléhají mezinárodním právům, mohou vlastnit zemi a peníze a mohou podat žalobu k soudu nebo být žalovány. Brzy bychom mohli zaručit podobný status algoritmům. Algoritmus by pak mohl vlastnit dopravní imperium či fond rizikového kapitálu, aniž by musel naslouchat přáním jakéhokoliv lidského pána. Než tuto myšlenku zavrhnete, pamatujte, že většinu naší planety již legálně vlastní ne-lidské intersubjektivní entity, totiž národy a korporace. Před 5 000 lety vlastně velkou část Sumeru vlastnili imaginární bohové jako Enki a Innanna. Pokud mohou zem vlastnit a lidi zaměstnávat bohové, proč ne algoritmy?
Co budou lidi dělat? Často se o umění říká, že nám poskytne konečné (a jediné lidské) útočiště. Ve světě, kde počítače nahradily lékaře, řidiče, učitele a dokonce bytné, by se všichni stali umělci? Přesto je těžké chápat, proč by umělecká tvorba byla před algoritmy v bezpečí.Dle biologie není umění produktem nějakého očarovaného ducha či metafyzické duše, ale spíše organických algoritmů, které rozeznávají matematické vzorce. Pokud to tak je, není důvod, proč by jej nemohly zvládnout neorganické algoritmy.
Průmyslová revoluce v 19. století vytvořila obrovský městský proletariát a socialismus se šířil protože žádné jiné přesvědčení nedokázalo reagovat na bezprecedentní potřeby, naděje a obavy této nové pracovní třídy. Liberalismus nakonec socialismus porazil pouze tím ,že přejal nejlepší části socialistického programu. V 21. století můžeme být svědky vytváření nové masové nepracující třídy: lidí zbavených jakékoliv ekonomické, politické či dokonce umělecké hodnoty, kteří nijak nepřispívají k prosperitě, moci a slávě společnosti. Tato “bezúčelná třída” nebudou jen nezaměstnaní — budou to nezaměstnavatelní.
V září 2013 publikovali dva badatelé z Oxfordu Carl Benedikt Frey a Michael A. Osborne “The Future of Employment,” [Budoucnost zaměstnanosti], kde zkoumali pravděpodobnost, s jakou budou v příštích 20 letech různé profese nahrazeny počítačovými algoritmy a odhadli, že 47 procent zaměstnání ve Spojených státech hrozí vysoké riziko. Např. existuje 99 procentní pravděpodobnost, že do roku 2033 ztratí kvůli algoritmům svou práci zaměstnanci telemarketingu a pojišťovací upisovatelé. Je 98 procentní pravděpodobnost, že totéž postihne rozhodčí ve sportu. Pokladní — 97 procent. Kuchaři — 96 procent. Číšníci — 94 procent. Právní asistenti — 94 procent. Průvodci — 91 procent. Pekaři — 89 procent. Řidiči autobusů — 89 procent. Stavební dělníci — 88 procent. Veterinární asistenti — 86 procent. Ochranka — 84 procent. Námořníci — 83 procent. Barmani — 77 procent. Archiváři — 76 procent. Tesaři — 72 procent. Záchranáři — 67 procent. Samozřejmě existují bezpečná zaměstnání. Existují některá bezpečná zaměstnání: pravděpodobnost, že algoritmy nahradí archeology je pouze 0,7 procent, protože jejich práce vyžaduje vysoce sofistikované typy rozpoznávání vzorů a neprodukuje vysoké zisky a je nepravděpodobné, že korporace či vláda v příští ch 20 letech učiní nutné investice do automatizace archeologie.
Do roku 2033 se samozřejmě objeví množství nových profesí — např. designéři virtuálního světa. Takové profese však pravděpodobně budou vyžadovat mnohem více tvořivosti a flexibility než soudobá tuctová zaměstnání, přičemž není jisté, zda 40 leté pokladní či pojišťovací agenti budou schopni se přetvořit na designéry virtuálního světa (zkuste si představit virtuální svět, který vytvořil pojišťovací agent!). A i pokud ano, tempo pokroku je takové, že během dalšího desetiletí se možná budou muset přetvořit ještě jednou. Nakonec algoritmy by také mohly lidi překonat také v navrhování virtuálních světů. Klíčový problém není tvoření nových zaměstnání. Klíčový problém je tvoření nových zaměstnání, které lidé budou vykonávat lépe než algoritmy.
Protože nevíme, jak bude vypadat trh práce v roce 2030 nebo 2040, nemáme dnes žádnou ideu, jak učit své děti. Většinu toho, co se dnes ve škole učí, bude v době, kdy jim bude 40 let, pravděpodobně bezvýznamné. Život byl tradičně rozdělen do dvou hlavních částí: období učení se, po němž následovalo období pracování. Tento tradiční model se velmi brzy stane zcela zastaralým a jediná cesta, aby lidé zůstali ve hře, bude učit se po celý život a opakovaně se přetvářet. Mnoho lidí, pokud ne většina, toho nebude schopno.
Nadcházející technologická bonanza pravděpodobně umožní obživu a podporu lidí i bez jakéhokoliv úsilí z jejich strany. Co je však zaměstná a uspokojí? Jedna odpověď může být drogy a počítačové hry. Nepotřební lidé by mohli trávit narůstající množství času ve světech 3D virtuální reality, které by jim poskytli mnohem více vzrušení a emočního zapojení než fádní realita venku. Přesto by takový vývoj zasadil smrtelnou ránu liberální víře v posvátnost lidského života a lidských zkušeností. Co je tak posvátného na neužitečných povalečích, kteří tráví svůj čas hltáním umělých zážitků?
Někteří experti a myslitelé, jako Nick Bostrom (TED Talk: What happens when our computers get smarter than we are? [Co se stane, až budou naše počítače chytřejší než my?]), varují, že není pravděpodobné, aby lidský rod takovým ponížením trpěl, protože jakmile umělá inteligence tu lidskou překoná, jednoduše by lidský rod vyhubila. Umělá inteligence by to pravděpodobně udělala ze strachu, že se proti ní lidský rod postaví a pokusí se ji vytáhnout ze zásuvky, nebo v honbě za nějakém svým vlastním nedozírným cílem. Pro lidi by totiž bylo nesmírně obtížné kontrolovat motivaci systému, který je chytřejší než oni sami.
Dokonce přeprogramování systému umělé inteligence se zdánlivě vlídnými cíli by se mohlo ošklivě vymstít. Jeden populární scénář si představuje korporaci, která navrhuje první umělou super-inteligenci a podrobí ji nevinné zkoušce, jako je spočítání pí. Než si kdokoliv uvědomí, co se děje, umělá inteligence se zmocní planety, vyhubí lidskou rasu, zahájí dobyvatelskou výpravu až na konec galaxie a přetvoří celý známý vesmír v jeden obří super-počítač, který po miliardy a miliardy let bude počítat pí stále přesněji. Nakonec toto je božský úkol, který mu dal jeho Stvořitel.
Výnatěk z knihy Homo Deus: A brief history of tomorrow od Yuval Noah Harariho, HarperCollins Publishers. © 2017 Yuval Noah Harari.