Evropští muži často oslavují válku; vůli válečníků k sebeobětování, výjimečnou důvěru a kamarádství, ukované mezi muži ve válce, a schopnost a příležitost, aby muži prokázali svou odvahu, sílu a dovednost! Romantická představa o válečníkovi je u nás velmi silná!
Ve skutečnosti je válka samozřejmě hrozivá. Není jen hrozivá, protože to, co v této souvislosti oslavujeme, je také pravda, ale je hlavně hrozivá. Zvláště když postihuje ženy a děti, jak je tomu dnes a jak tomu bylo vždy.
Nicméně válka je vlastně docela moderní fenomén: přišla se zemědělstvím v neolitu, protože se lidé usadili a začali mít konflikty zájmů, které předtím nikdy nebyly, obvykle ohledně země, a to postihlo nejen jedince, ale celé kmeny.
Před zemědělstvím “válka” neexistovala, jak to naznačují všechny archeologické důkazy. Místo toho jsme měli souboje…
Souboj, jak jej viděl extrémě neznalý umělec z počátku 20. století, jenž z nějakého záhadného důvodu věřil, že vikingové měli na svých helmách rohy…
Souboji se v Evropě dařilo dál až do historických časů i po zavedení zemědělství, a v jistém smyslu se mu daří stále, alespoň u dětí, které tu a tam souhlasí s urovnáním věcí prostřednictvím férového boje, chlapec proti chlapci (nebo možná jsem už jen velmi starý…. Alespoň my to tak dělávali).
Koncept souboje měl každé rodině či kmenu umožnit předvést svého bojovníka, který je měl reprezentovat. Takto bylo utrpení a ztráty pro obě strany redukovány na minimum, a byl to skutečně velmi čestný způsob, jak urovnat spory. Tím, že bojovník povstal a bojoval za svou rodinu či kmen, utvořil tak s nimi pevné pouto a skutečně si užívali všech pozitivních stránek války, které jsem zmínil v úvodu tohoto příspěvku.
Souboj se často považuje za velice smrtící událost, alespoň pro jednoho z účastníků, ale ve skutečnosti byl smrtelný zřídka. Pravidla souboje se ve starověké Evropě velmi lišily, ale obecně řečeno můžeme říci, že myšlenkou bylo, aby se dva muži potkali za účelem boje na ostrůvku, uvnitř kamenného kruhu nebo na vrcholku kopce, nebo na nějaké jiné ohraničené ploše. Pokud bojovníka z plochy vytlačil druhý bojovník, souboj prohrál (jako v zápase Sumo). Pokud se používaly zbraně, zřídka bylo cílem druhého bojovníka zabít, nebo ho dokonce zmrzačit: cílem bylo zajistit, že druhý bojovník bude zraněn jako první. Kdo první začal krvácet, ten souboj prohrál. Jednoduše tak. Měli rovněž jiná pravidla, jako že obvykle omezovali množství štítů, které mohl každý bojovník použít, na tři, a samozřejmě vyzvaná strana mohla zvolit druh souboje, v němž se utkají.
Mrhat nejlepšími muži ve válce je hloupost. Vidíte, že ve válce umírají nejlepší muži, a nemohou tak zplodit děti, které by zdědily jejich kvality. Umírají, protože se nejvíce obětují a jsou nejstatečnější a tudíž s největší pravděpodobností zemřou první. A taky že umírají. A umírali. Hromadně. Naši nejlepší muži byli tisíce let sekání jako klasy, spíše tak redukujíce než zvyšujíce kvality našeho druhu. Muži, kteří zůstali a oplodnili ženy, byli většinou nižší kvality.
Nepreferovali byste, aby např. severský hrdina ze stamfordského mostu (o němž muži, proti nimž bojoval, řekli, že sám zabil 40 jejich válečníků) raději přežil a mohl se rozmnožit? Pokud můžeme usuzovat, že neměl žádné děti, jeho dobré geny jsou místo toho díky válce navždy ztraceny. Jaká ztráta pro Evropu!
Odteď, kdykoliv budu vřele hovořit o válce, připomeňte mi prosím skutečnost, že souboje jsou každopádně mnohem lepší, dokud evropští bratři proti sobě bojují. Bojovníci zastupující kmeny v soubojích nejsou o nic méně hrdinští či hodni obdivu než válečníci jdoucí do bitvy. Bojovník přežívá. A dostane nejlepší ženu místo muže horšího než on. A rozmnoží se. A tak zlepšuje genetickou kvalitu našeho druhu!
Přijměme pro Evropu systém, který umožňuje nejlepším mezi námi zvítězit na úkor nejhorších. Ne naopak.
O válku bychom měli usilovat, až když jsou všechny ostatní cesty uzavřeny. HailaR WôðanaR!
PS. Těm, co si myslí, že souboje musí být jen o fyzické síle a tím pádem jen prosazuje surovce, mohu říci, že souboje byly často intelektuální povahy: zcela běžné byly slovní souboje. Bojovalo se v soubojích důvtipu a jako vítěz vzešel ten nejchytřejší. Někdy zvítězil ten nejzábavnější. “Zvítězil ten, kdo (nestrannou část) rozesmál”. Dokonce známe tento druh výzvy i z mytologie, kdy Loki musel jako součást dohody rozesmát Skaði.
Varg Vikernes
13. října 2013
přeloženo z: http://www.thuleanperspective.com