Mnozí z vás pravděpodobně znají pohádku o Princezně na hrášku: (zkopírováno a vloženo z hesla na Wikipedii Princezna na hrášku): “Příběh vypráví o princi, který se chce oženit s princeznou, ale má problém najít vhodnou manželku. S těmi, které potkává, je vždy něco špatně, a on si nemůže být jistý, že se jedná o skutečné princezny. Jedné bouřlivé noci (ta v Andersenových příbězích vždy zvěstuje buď život ohrožující situaci, nebo je příležitostí k romantickému spojení) hledá deštěm promáčená mladá žena v princově hradu přístřeší. Tvrdí, že je princezna, tak se princova matka rozhodně jejich neřekaného hosta vyzkoušet a do postele, kterou jí na noc nabídnou, umístí kuličku hrachu, kterou přikryje 20 matracemi a 20 peřinami. Ráno host svým hositelům vypráví— v řeči, která je dvojznačně zabarvena – že přetrpěla bezesnou noc, kdy jí udržovalo vzhůru cosi tvrdého v posteli; což ji jistě způsobilo modřiny. Princ se raduje. Pouze opravdová princezna je tak citlivá, že ucítí hrášek přes mnoho lůžkoviny.”
Vzpomínka na tuto pohádku mě dnes přiměla přemýšlet o … ano: autismu.
Dnes se běžně přisuzuje diagnóza autismu lidem s jistými charakteristickými rysy, jako je heterogenní inteligence, hypersenzitivita (na hluk, jisté tkaniny, na změny stereotypů atd.), zvláštní zájmy, sklon přemýšlet spíše obrazně než slovně, zvláštní schopnost zaměřovat se na detaily a vidět je tam, kde jiní ne, zvláštní zájem o sbírky a/nebo s jinými rysy.
Běžně rozlišují mezi “vysoce funkcionálními” autisty (často nazývané “aspergeři”) a “nízko funkcionálními” autisty, přičemž na ty druhé zmíněné běžní lidé obvykle pomyslí, když o autismu slyší. Zde budu mluvit o těch prvně zmíněných, protože jsou z historického pohledu velmi zajímaví a není s nimi nic špatného – samozřejmě pokud rovněž nemají nějaké problémy, které nesouvisí s jejich autismem, stejně jako mají také neautističtí lidé.
Pro mnohé aspergeriky je často společensky trochu obtížné navázat vztah, avšak mají jisté schopnosti, které běžné lidské bytosti prostě nevykazují, a proto se věří, že jsou mimořádně nadměrně zastoupeni ve všech typech práce, kde je důležitá kombinace mimořádně vysoké inteligence, neobyčejného smyslu pro detaily, naprosté lhostejnosti k tomu, co si o nich jiní lidé myslí, mimořádná schopnost se soustředit a výjimečně dobrá paměť. Badatelé zkoumající autismus poněkud žertem prohlásili, že pravděpodobně každá významná historická postava v dějinách byla aspergerik: političtí vůdcové, vynálezci, generálové, skladatelé, vědci a na koho si vzpomenete. Pouze aspergerici mají k tomu neobyčejné schopnosti, tvrdí (a já souhlasím).
Asperger je dnes “diagnóza”, což je samozřejmě velice zvláštní, protože asperger jen znamená, že jste jiný, že váš mozek funguje jinak. S aspergeriky není nic špatně! Jen prostě fungují jinak.
Má (aspergerická) manželka na atala.fr tvrdí, že vlastnosti aspergeriků by docela dobře mohly být vlastnosti zděděné po našich neandrtálských předcích. Když se naši předkové mísili s Homo sapiens, změnila se trochu lebka, samozřejmě časem, a z toho důvodu se změnil rovněž mozek, a evropský člověk zhloupnul a stal se méně šťastným. Vlastně tak nešťastným, že začal dělat všechny ty věci, aby si ve své situaci pomohl; vytvořil umění, protože už neviděl (detailně) krásu samotné přírody a vytvořil civilizaci a nové technologie , protože už nemohl snést život snažil se ho zlepšit.
Aspergerici rovněž trpí touto metafyzickou závratí, a já se odvážím říci; touto metafyzickou závratí trpí zvláště aspergerici, protože toho vidí a chápou o tolik více z přirozeného a původního stavu věcí než běžní lidé a pravděpodobně všechny vynálezy a technologie přinesli aspergerici.
Běžní lidé jsou více jako homo sapiens…. Nejsou moc vynalézaví, nejsou moc umělečtí, nejsou moc dobří vůdci, neplánují tolik dopředu, obyčejně se starají o to, co si o nich jiní myslí, a obvykle se nechtějí odlišovat atd. Ani nejsou moc chytří.
Dobře, asperger je “diagnóza”, a máte ji nebo ne, avšak znaků, které aspergerika identifikují, je mnoho a vy je nemusíte mít všechny, nebo všechny do té míry, že byste dostali “diagnózu” asperger, kdybyste na ni byli vyšetrováni, aby se zjistilo, že máte evropskou mysl. V Evropě můžeme dokonce vidět celé kmeny, které myslí jako aspergerici. Nejviditelnějším je samozřejmě Finsko, ale rovněž Skandinávci se na kolektivní rovni hodně chovají jako aspergerici. Např. se musí víceméně omámit akoholem, aby spolu dokázali vůbec komunikovat na “moderní” (…) úrovni a vnímají týden nebo dva o samotě v chatě uprostřed ničeho jako nejlepší dovolenou, co existuje – stranou od všech a čím méně elektřiny a tekoucí vody, tím lépe!
A proč ne? Myslíte si, že naši kočující předkové byli hodně družní? Myslíte si, že Evropa byla tak přelidněná, že kamkoliv se vrtli, na někoho narazili? Ne! Byli velmi osamocení, v malých skupinách (rodinách) a mluvili spolu jen tu a tam, když se potkali obvykle na předem dohodnutých místech setkání (aby si vyměnili novinky a v neposlední řadě našli protějšky pro své děti). Ultraspolečenské a vysoce neevropské společnosti, v nichž dnes žijeme, jsou naší evropské přirozenosti velice cizí! Není divu, že se potřebujeme omamovat, abychom “fungovali” v souladu s moderními společenskými pravidly!
Tyto “aspergerské kmeny” nahoře v severní Evropě se tedy rovněž staly rasově nejčistšími kmeny Evropy, s nejvíce neandrtálskými vlastnostmi. Proč by tedy rovněž neměly nejvyšší procento aspergerských (neandrtálských) “symptomů”?
Post-homo sapiens-nakažená Evropa byla změněná společnost, avšak víceméně promíšení Evropané byli zajisté schopni rozeznat ony staré dobré evropské duševní charakteristiky a to nás přivádí zpět k Princezně na hrášku. Aby udrželi a dokonce pěstovali tyto evropské kvality, vytvořili systémy k jejich nalezení; a toto vysvětluje příchod evropského náboženství, které vyrostlo z neandrtálského medvědího kultu. V Princezně na hrášku vidíme, že chtěli poznat, zda je hypersenzitivní; zda cítila hrášek pod těmi 20 matracemi a 20 peřinami. Když hrášek cítila a dokonce se jí kvůli němu nepodařilo usnout, poznali, že je jistě pravá Evropanka, a ne Evropanka jen vzhledem – takže se s ní princ chtěl oženit! Vidíte: tyto neandrtálské charakteristiky jsou předávány z rodičů na děti…
Většina Evropanů, kteří rovněž vypadají evropsky, jsou rovněž myslí evropštější než afričtí, i když nejsou a pravděpodobně by nebyli diagnostikováni jako “aspergerici”, avšak mnoho “Evropanů” ve skutečnosti nejsou Evropany duševně.
Stejně jako zajišťujeme, že ti nejlepší z nás přežijí v souvislosti s krásou/zdravím, fyzickou silou, tvořivými schopnostmi, inteligencí, čestností, odvahou a tak dále, musíme zajistit, abychom pěstovali také evropský způsob myšlení a bytí. Jediný způsob, jak to činit, je přijmout evropské náboženství, které bylo vytvořeno přesně za tímto účelem za úsvitu míšení druhů (které začalo před nějakými 100,000 lety). Evropské náboženství je nástroj, jak vyléčit Evropu a uzdravit evropského člověka, tělesně i duchovně, pokrevně i myšlenkově. HailaR WôðanaR!
Varg Vikernes
14. října 2013
přeloženo z: http://www.thuleanperspective.com