Metropolitní muzeum umění aktuálně hostí výstavu s názvem “Africký původ civilizace”. Inspirována stejnojmennou knihou Cheikh Anta Diopa, jedním z ústředních textů afrocentrismu, staví vedle sebe africké artefakty, datované většinou od osmnáctého do dvacátého století, a starověké egyptské artefakty. Zřejmým cílem výstavy je naznačovat existenci biologických a kulturních vazeb mezi subsaharskou Afrikou a Egyptem. Tento názor zpochybňují i mainstreamoví vědci.
Výstava předvádí 21 dvojic objektů, každou na jiné téma. Umisťování starověkých egyptských a moderních afrických artefaktů vedle sebe má na diváka opačný než zamýšlený účinek. Výstava selhává ve vysvětlování nějakých domnělých podobností mezi starověkým Egyptem a subsaharským africkým uměním. Kurátoři se snaří vyvolávat podobnost tam, kde žádná není.
Přestože egyptské artefakty byly vytvořeny o hodně dříve, vykazují vyšší stupeň zručnosti než jejich subsaharské protějšky, a vidět je bok po boku to činí ještě zřejmější. Jedním z příkladů je vystavení figury Ísis kojící Hóra a africké zpodobnění matky s dítětem. Figura, která se datuje do období Ptolemaiovců, je přiměřená a vytříbeně rytá, kdežto její africký protějšek, vytvořený asi tak o dva tisíce let později, je oblý, škaredý. Obrysy sochy jsou hrubé a na matčinu vyčnívající čelist a povislá ňadra se těžce dívá.
V další dvojici je ladná sfinga, datovaná do pozdního období Egypta, umístěna vedle tuctové africké ozdoby hlavy, opět asi století staré. Africká skulptura níže byla vytvořena téměř o 4,500 let později než socha z čtvrté dynastie, s niž je spárována, avšak vypadá to, jako by byla mnohem dřívější (aškoliv jsme ujišťováni, že byla vytesána s přesností“matematické rovnice ”).
Výstava rovněž zvýrazňuje fenotypové rozdíly mezi starověkými Egypťany a subsaharskými Afričany, ukazujíc tvář faraona Střední říše Senwosreta III. (fragment sochy z chrámu) a bustu nigerijského vládce (oba). Oba muži by nemohli vypadat odlišněji. Senwosret má tenké rty, poměrně tenký nos a hranaté oční jamky, zatímco oba má široký nos, tlusté rty a kulatější oční jamky. Zkrátka Senwosret má kavkazské rysy, zatímco oba rysy negroidní.
Jaké závěry si má divák přesně vyvodit z těchto dvojic? Štítky na zdech nejsou ku pomoci. Převážně jen popisují historii egyptských a afrických sbírek muzea.
Muzejní výstava srovnávající umění dvou rozdílných civilizací je zajímavý koncept, avšak role kurátorů je vnést světlo do toho, co taková srovnání vyjadřují. Pouhé poskládání objektů dohromady víceméně náhodně a vágní prohlášení o jejich společné historii ukazuje na intelektuální důslednosti a rozlišovací schopnosti.
Zůstává tajemstvím, jak výstava, charakterizovaná jako“pocta” Diopovi, vyjadřuje paralely mezi subsaharskou Afrikou a starověkým Egyptem a potvrzuje Diopův afrocentristický světonázor. Vystavené objekty nevykazují stylistické podobnosti; podobnosti jsou pouze tématické. Pokud jsou vystavené africké artefakty mnohem mladší než jejich egyptské protějšky, zjevně nemohou podpořit tvrzení, že subsaharští Afričané ovlivnili Egypťany, nebo, jak tvrdí Diop v knize The African Origin of Civilization: Myth or Reality, že Egypťané samotní mají subsaharský původ. Muzeum to uznává, ale přesto tvrdí, že vystavená díla “sdílí hlubokou a nedostatečně uznávanou historii”. Žádné upřesnění není poskytnuto..
Diop, píšící uprostřed boje afrických zemí za získání nezávislosti na koloniálních mocnostech, měl politickou motivaci charakterizovat Egypt jakožto africkou civilizaci, a politický motiv je podobně zřejmý zde. Podobně kurátoři si jsou vědomi nekonzistencí výstavy, ale jsou vůči nim neteční — jednoduše chtějí vytvořit vágní spojení mezi subsaharskou Afrikou a Egyptem, aby učinili politické prohlášení.
Ještě nehoráznějším příklad toho je muzejní instalace afrických uměleckých děl v galeriích muzea. Tato “hostování” prý mají osvětlit “nečekané mezikulturní spojitosti” mezi Afrikou a jinými kulturami. Například vedle konžské sochy z devatenáctého století byl umístěn známý “newyorský kouros”, starověká řecká socha aristokratického mladíka z Athén. Spojitosti mezi nimi nelze nalézt. Důvodem tohoto vystavení má nejspíše být prohlásit, že africká umělecká díla patří po bok umění velkých civilizací, ale jen to zvýrazňuje skutečnost, že zavalitý dřevěný chlapík vypadá v moři řeckých soch spíše nepatřičně. Vypadá, jako by se toulal muzeem a ztratil se. Je to propracovaný troll?
Autor: Seth Caplan pro The New York Times
Vzpřímený postoj mladíka a poloha nohou upomínají na egyptské sochy, včetně shodou okolností dvou položek představených v knize “Africký původ civilizace” — sochy nahého muže ze Staré říše a sošky ze Střední říše. Kouros je skutečně dobrý příklad egyptského vlivu na řecké umění, k němuž došlo v sedmém století pr. n. l. v důsledku založení Naukratisu, řecké obchodní stanice v deltě Nilu. Na výstavě je egyptská nahá postava umístěna vedle níže uvedené skulptury. Smysl tohoto srovnání není opět jasný. Proč místo toho nevystavit egyptskou postavu vedle kourose?Myslím, že by to dávalo větší smysl.
Další příklady: africká busta je umístěna vedle Rembrandtova díla Aristoteles s bustou Homéra a dřevěná postava ženy vedle portrétu francouzské hraběnky Jean-Auguste-Dominique Ingres.
Proti Diopově tezi by bylo možné postavit mnoho námitek, ale nejprůkaznějším důkazem proti ní pochází z informací o genomu, odebraných z kostí a zubů mumií. Starověcí Egypťané měli se subsaharskými Afričany geneticky společného velmi málo. Nejvíce se podobali neolitickým vzorkům z východního Středomoří a Anatolie, jakož i starověkým a moderním evropským populacím. Starověcí Egypťané byli kupodivu geneticky bližší Evropanům než moderním Egypťanům, kteří vykazují značný stupeň subsaharské příměsi. Jejich genetická skladba zůstala v průběhu historie pozoruhodně stabilní a příliv subsaharské DNA do Egypta začal až po římském období.
Černochům lze odpustit, že chtějí jednotný rasový mýtus založený na velké minulosti, avšak jejich fantazie by nemělo realizovat největší muzeum umění v Severní Americe. Skutečnost, že Metropolitní muzeum si přeje propagovat zdiskreditované teorie, aby činilo politické prohlášení, je pro něj ostuda. Výstava je natolik směšná a rozbředlá, že by se člověku odpustilo, pokud by měl pochyby, zda kurátoři nejsou bílí nacionalisté, kteří si chtěli z afrocentristů udělat legraci.
Impulsem pro tuto výstavu a instalace v dalších galeriích bylo nedávné uzavření a probíhající renovace Metropolitního muzejního křídla Michaela C. Rockefellera, v němž se nachází kolekce umění z Afriky, Oceánie a obou Amerik. Příbeh Michaela C. Rockefellera je zajímavý a temně ironický. Jakožto pátý potomek Nelsona Rockefellera se zajímal o etnografii a shromáždil mnoho artefaktů z Nové Guineje, které jsou ke zhlédnutí v Metropolitním muzeu. Ve 23 letech zmizel během expedice do oblasti Asmatu na Nové Guineji. Je velmi pravděpodobné, že ho zabili a snědli místní, kteří praktikovali kanibalismus a kteří se chtěli pomstít právě bělochům poté, co jejich náčelníky pobili holandští koloniální představitelé. Hurá do rozmanitosti! Tato anekdota ve vší vážnosti ilustruje chladnou realitu, že jisté národy se od nás nesmírně liší, a předstírat něco jiného je v nejlepším případě pošetilé a v nejhorším nebezpečné. Premisa o “africkém původu civilizace” je spíše šílená a ujetá než nebezpečná, avšak její naivita může být v jiných kontextech smrtící.
Navzdory přáním kurátorů slouží “Africký původ civilizace” jako rychlokurz rozdílů mezi Egyptem a subsaharskou Afrikou. V tomto smyslu je poučná. Starověký Egypt byl středomořskou civilizací, geneticky a kulturně velmi odlišnou od zbytku Afriky. Porovnávání egyptských a subsaharských artefaktů to jasně ukazuje.
Přeloženo z: https://counter-currents.com/2022/08/the-african-origin-of-civilization/