Je těžké se některé hudby zbavit. Nějakou dobu vás pronásleduje.
Ze stromů padá listí. Fouká vítr. Prší. Matka Země umírá… zase.
Děje se to každý rok, jak víme. Naši předkové to věděli rovněž. Dělo se to dni – s nocí, jež se mění ve východ slunce, den a pak soumrak. Dělo se to Měsíci – se zatměním Měsíce, měnícím se v dorůstající Měsíc, úplněk a ubývající Měsíc. Dělo se to měsíci – s prvním týdnem jakožto týdnem převtělení, druhým týdnem zrodu, třetím týdnem života a týdnem smrti. Dělo se to roku – se Zimou jakožto obdobím převtělení, Jarem obdobím znovuzrození, Létem obdobím života a Podzimem obdobím smrti. Dělo se to rovněž člověku – člověk jakožto álf (tj. bílý duch urozených mrtvých) v říši smrti (pohřební mohyla), zrozený, žijící a znovu umírající.
Všechny síly vesmíru tím prochází, některé rychleji než jiné, některé v majestátnějším měřítku než jiné, jistě, ale prochází tím všechny. Dokonce i planety. Dokonce sluneční soustava a galaxie. Všechny mají život.
Všechna evropská božstva procházejí tím stejným. Jsou obnovena a vrací se lepší, než byla, než zemřela: protože, žijí, upadají a nakonec umírají – stejně jako člověk. Pouze dobro se vrací, avšak toto dobro se časem kazí a musí pak být obnoveno. Znovu a znovu.
Tohle nemá konec. A ani začátek. Žádné “stvoření” a žádný “armageddon”. Takhle tomu bylo vždy a vždy to tak zůstane. Ragnarök znamená jen obnovu všeho dobra v našem světě. Žijeme ve věčnosti a “čas” je jen iluze: způsob, jak člověk může tuto věčnost pochopit.
Když Matka Země umírá, člověk může sklízet: např. na hnijící lesní půdě začínají růst jedlé houby a ze stromů padají kaštany. Smrt jedné entity znamená vždy život jiné.
Jsem člověk chycený v této věčnosti, neschopen to vše vnímat zároveň, takže jsem odvážil do umírajícího lesa a sklízím, abych se mohl najíst a tudíž po nějakou dobu dál žít. Možná v jednu chvíli náhle pochopím, proč tu jsem, a zjistím smysl toho všeho. Možná se tak stane, až zemřu – a proto se rozhoduji vrátit znovu do života. Znovu a znovu.
Možná, že jiskra ve mně, jež mi dává život, sílí, když žiju, a živí božstva, když zemřu.
HailaR Erþô! HailaR WôðanaR!
Sklizeň kaštanů po 15 minutách sbírání v lese asi 50 metrů od naší nemovitosti:
Varg Vikernes
24. října 2013
přeloženo z: http://www.thuleanperspective.com
