Hudba, kterou byste měli při čtení poslouchat, je opět od božských Daemonia Nymphe; Divined by Trophonius. Všimněte si včelího úlu na obrázku ve videu a nezapomeňte na něj při čtení.
Jedna věc, která téměř ve všech knihách o pohanství zcela chybí, je správný popis a chápání něčeho tak zásadního a široce praktikovaného, jako je posvátný sňatek; sňatek muže a jeho božstva, žen a bohů, mužů a bohyní. Židům se nepodařilo tuto praktiku v Evropě zničit, avšak – podobně jako to dělají se vším, s čím přijdou do styku – ji zcela překroutili a začlenili do žido-křesťanství; nechali muže a ženy. aby se stali mnichy, knězi a jeptiškami, a jeptišky nechali «provdat» za hebrejského «boha». Co bylo zdravou pohanskou praktikou, se pro Židy změnilo v genocidní nástroj, umožňující jim zajistit, že nejdrobromyslnější, mírumilovní, laskaví a milující Evropané neměli potomky.
Krásná Evropanka, která kvůli Židům nebude mít nikdy děti. Zde není potřeba potratu ani sterilizace;
Posvátný sňatek, řecky nazývaný hieros gamos (ἱερὸς γάμος), pochází z doby kamenné, kdy společnosti vládl král, nalezený po pečlivém výběru a oženěný s královnou, nalezenou po neméně pečlivém vybírání. Nejkrásnější dívky se sešly a soupeřily v sérii soutěží, známých ve Skandinávii jako bruðhlaup («svatby», původně «závody nevěst»); soutěže byly zkoušky dovedností (např. která dokáže upříst nejlepší vlákno ze suchopýru?), trpělivost (např. která dokáže ušít košili do západu slunce?), vytrvalost (např. která dokáže šít hodiny bez odpočinku a dokončit to bez pláče?) a laskavost (např. která pomůže svým soupeřkám?). Musely to dokázat bez krvácení (např. že se nepíchli jehlou, čímž by prst krvácel) a všechny ty, co uspěly, se mohly stát Májovými královnami. Májová královna byla buď zvolena losem (tj. duchové zvolili tu, kterou shledali pro úkol jako nejlepší), nebo vítězem májové soutěže pro muže, který pak podal jablko té, kterou považoval za nejkrásnější ze všech.
Muži usilující o pozici Májového krále, museli nejprve všichni vylézt na posvátný strom (např. dub) , nalézt posvátnou ratolest (např. jmelí) a pak ji přinést do arény, kde se účastnit závodu mužů. To se dělalo proto, aby se (loňský) Májový král stal vůči nim zranitelný; sám o sobě byl bohem, tudíž byl nezranitelný vůči všem, kdo nepřinesli jmelí; životní síla májového krále spočívala v posvátné ratolesti. Muži se účastnili všech druhů soutěží; lukostřelbě, běhu, skoku, plavání, lezení, hodu oštěpem, hodu sekerou, jízdy na koni, kruhových her (tj. zasažení na stromě visícího kruhu kopím, prakem nebo kamenem, často [v pozdějších dobách] kopím z koňského hřbetu), zápasu a boxu. Měli však rovněž slovní hry, kdy muži museli např. složit nejvtipnější báseň (a rozesmát Májovou královnu) , museli nasbírat med, najít sladkou vodu, najít největší perlu v mořské mušli na dně moře, luštit hádanky, rozdělat oheň, chytit rybu, ulovit zvěř a tak dále.
Víme o těchto soutěžích ze skandinávských pohádek a rovněž z francouzských a německých pohádek, které sesbírali brati Grimmové, ale jejich skutečný smysl byl samozřejmě skrytý, ne Židy, ale pohany, kteří tak učinili, aby zajistili jejich zachování ve světě, kde Židé a jejich křesťanští poskoci zničili vše evropské. Nyní, když máte klíč k pochopení těchto báječných pohádek, vám navrhuji navštívit ten svět znovu. Budete ohromeni, kolik toho nyní chápete, jen když dočtete až sem jediný příspěvek od pohana. Jak jsem již řekl dříve; potřebujete jen jedno jediné světlo a zaženete židokřesťanskou temnotu a prozřete.
Muž, jenž se nakonec stal Májovým králem, byl ze všech nejsilnější a nejinteligentnější! Byl skutečným mužem, Héraklés (“čest vyvolených”), avšak Májová královna byla ještě malá dívka, ještě ani ne plnoletá; nesměla krvácet z prstu, když se účastnila závodů nevěst, ale mohla se vůbec účastnit závodu nevěst, pokud předtím nekrvácela vůbec nikdy – a to včetně toho, že ještě neměla ani první menstruaci. Rovněž by ztratila svou roli Májové královny, pokud by krvácela z jakéhokoliv důvody, včetně první menstruace.
Šípková Růženka, která se chystala vdát poté, co ztratila svou roli Májové královny, protože krvácela z prstu;
Májová královna byla samotná bohyně; vtělení mladistvého zdraví a krásy přirozenosti, byla van (“krásná”); Venuše, Afrodíté, Freya, Áine, Živa atd. Měla být chráněna za každou cenu, a kdo by byl na to lepší než nejlepší muž ze všech? Oženil se s ní při posvátném sňatku a jeho jedinou rolí bylo ji chránit před neduhy světa. Jednalo se o čistě symbolický sňatek, bez manželských práv a bez fyzické intimity mezi Májovým králem a Májovou královnou. Ti dva byli nejkrásnějšími božstvy, tito vanové měli vládnout společnosti až do příštího závodu nevěst, kdy buď své tituly udrží, nebo je odevzdají někomu lepšímu než oni.
Májový král byl – jak se zdá – na konci svého období popraven, aby přenesl svou sílu na nového Májového krále, jak je popsáno zde, avšak Májová královna – když poprvé krvácela – se vrátila k životu normální (třebaže velmi krásné) mladé ženy, jež se nakonec provdala za šťastného muže a asi s ním měla rozkošné děti. Znovu se vrátila k životu, jaký měl obyčejný âss (“duch”, množ. č. æsir) again.
Toto však nebyl jediný posvátný sňatek v pohanské společnosti. Bard (skâld/skâldmær), vateis (gôði/gyðja) a druid (drôttinn/drôttning), či pokud chcete cestující kněz/kněžka, kněz/kněžka a kněz-král/královna také jednotlivě uzavírali sňatek s božstvy. Nejznámějšími jsou samozřejmě bakchantky a menády, ale činili tak vlastně všichni kněží i kněžky. Po posvátném (symbolickém) sňatku se stali jedno se svými božstvy. Přešli pod ochranu boha či bohyně. stejně jako Májová královna přešla pod ochranu Májového krále. Byli v bezpečí před veškerou újmou…
Když se stali plnoletými, obvykle po 10 letech služby božstvu, okolo 20 let věku, chlapci i dívky odešli zpod ochrany svého božstva, místo toho vstoupili do manželství a – na rozdíl od smrt uctívajících katolických mnichů, knežích a jeptišek – se z nich stali užiteční občané a měli děti, stejně jako každý jiný.
Tradice nechat mladé vykonávat službu božstvu nebyla jen náboženskou výukou pro daného jedince, ale rovněž způsobem, jak pohanská společnost vytvářela opravdové bohy a bohyně, idoly pro ostatní, ideály, hrdiny a hrdinky, vzory. Byli ručně vybráni z mas; jen nejkrásnějším (=zdravým) dívkám a nejsilnějším a nejmoudřejším chlapcům byla tato čest prokázána a byla skutečně čest sloužit božstvu! Uzavřít s božstvem sňatek!
Posvátný sezdaný pár; Bakchus a Ariadna;
Nyní tedy dorazilo žido-křesťanství, ale tato romantická a krásná tradice nezmizela a nenabyla podoby genocidního plánu nedovolovat kněžím, mnichům a jeptiškám plodit potomky. Známe tuto pohanskou tradici rozvinutou v to, co se známým jako rytířství. Ano, zvyky a chování evropských bojovníků se stalo známým jako rytířství a jejich soutěže se proměnily v rytířské turnaje. Toto všechno bylo pokračováním pohanství.Místo, aby dali jablko dívce, kterou považovali za nejkrásnější, elegantně přijeli k tribuně a sklonili kopí, aby tak vybrali dívku, jíž by věnovali své (potenciální) a ona – pokud jeho nabídku přijala – uvázala na kopí svůj šátek. On pak před kláním šátek odvázal a dal si jej na rukáv. A odtud pochází anglické rčení ; “nosit své srdce na rukávu”; tedy otevřeně projevovat své city. Otevřeně ukázat, jakou dívku shledáváte nejkrásnější. Mezi šťastným rytířem a jeho oblíbenkyní nedošlo k žádnému posvátnému sňatku. Židé a jejich křesťanští pohunci jim ho úspěšně odebrali.
Srbská dívka s rytířem zraněným po boji s nepřáteli Evropy (Turky);
Pohanská galantnost přežila téměř 2000 let. Začala upadat a rychle upadala v 19. století, avšak dvě velké Židy vyvolané války ve 20. stoleté se vším skoncovaly a evropský duch byl až na nějaké výjimky nahrazen zvrácenou a hypersexuální židovskou mentalitou, silně propagovanou jejich zábavním průmyslem a zpravodajskými médii. Asi jedinou věc, která moderním vojákům z této pohanské galantnosti zůstala, je způsob, jak se navzájem zdraví zvednutím pravé ruky k čepici. Toto původně dělali rytíři, když si nadzvedávali hledí při setkání s jinými rytíři, aby jim ukázali svou tvář, aby jim ukázali, kdo (pod tím vším brněním) je. Každý muž měl právo vědět, proti komu stojí; koho zabíjím? Kdo zabíjí mne?
Salutující americký voják, který pravděpodobně ani neví, co vlastně dělá nebo proč. Dokonce ani nemá čepici;
Žid rozhodně neukazuje svou tvář. Je takový, jaký byl vždy; zbabělec, co se schovává za scénou, tahá za nitky a dělá vše pro to, aby celou evropskou společnost, kulturu, náboženství a rasu svrhl do propasti.
Tak jsem pravil já, Varg Vikernes. 
Bojuji za Evropu! HailaR WôðanaR!
Varg Vikernes
23. června 2013
přeloženo z: http://www.thuleanperspective.com