Nejvyšší morální princip
Mason rozpoznal roli „bezpečnosti“ jako motivu pro vytvoření práva a vlády. Jiní říkali totéž. William Blackstone napsal: „Sebeobrana se právem nazývá primárním zákonem přírody… [Nelze ji] odebrat zákony společnosti.“ Jefferson napsal: „Přísné dodržování psaných zákonů je nepochybně jednou z nejvyšších povinností dobrého občana, ale není tou nejvyšší . Zákony nutnosti, sebezáchovy, záchrany naší země v nebezpečí, jsou závaznější.“
Jejich poselství je jednoduché. Samotné zákony, nezávisle na jejich užitečnosti pro přežití, nejsou a nemohou být základem civilizace. Nakonec ten, kdo zákony vytváří a vymáhá, má moc určit, kdo žije a kdo zemře. Přežití je konečným principem, na kterém musí být založeny všechny trvalé morální systémy . Toto je třetí a poslední základní kámen jakéhokoli trvalého morálního řádu, protože všichni lidé, kteří „zbaví“ své potomky práva na existenci, zmizí a jejich chybný morální systém zmizí s nimi.
Všechny právní a vládní systémy musí sloužit imperativu přežití. V předvečer války za nezávislost Jihu a po pokusu Johna Browna podnítit povstání otroků u Harper’s Ferry prezident James Buchanan vyjádřil strach bílých Jižanů, kteří viděli ohrožení své existence: „Sebezáchova je prvním zákonem přírody, a proto se jakýkoli stav společnosti, v němž je meč neustále zavěšen nad hlavami lidí, musí nakonec stát nesnesitelným.“ Tam, kde se právo a přežití dostaly do konfliktu, se zakladatelé řídili Ciceronem: „Zákony mlčí uprostřed zbraní.“
Západ předává moc nad životem a smrtí do rukou cizinců z třetího světa. Ve světě ovládaném dvojím „kodexem přátelství a nepřátelství“ se toto rozhodnutí, které nikdy nebylo podrobeno systematické kontrole informovaným voličským souhlasem, rovná sebevraždě. Někdy v příštím století [tj. v jednadvacátém] se Damoklův meč, který si západní společnost zavěsila nad hlavu, stane nesnesitelným. Jaká bude naše reakce, se teprve uvidí. Pokud nedojde k žádné reakci, jistě bude následovat dlouhý sestup do temnoty .
Kam kráčíš západní člověče?
Co by se ztratilo s odchodem západní civilizace a jejích obyvatel? Před dvěma tisíci lety římský historik Tacitus v díle De Germania napsal , že germánské kmeny měly zálibu v osobní svobodě, nezávislost ducha, neobvykle vysoké postavení přiznávané ženám a hlubokou náklonnost k zemi. Tyto rysy přežily dvacet století. Vydrží duch individuální svobody bez Západu? Mapa svobody naznačuje, že ne. Navzdory tendenci liberálů hanobit jedinou kulturu na Zemi, která by tolerovala jejich přítomnost, tyto ctnosti jedinečně charakterizují pouze Evropany a jejich civilizaci.
Nyní jsou potomci těch samých germánských kmenů, předkové velké části bílého světa a tvůrci jediné vyspělé technologické civilizace, jakou svět kdy poznal, na cestě k vyhynutí. Vyžadují západní morální principy, aby jejich tvůrci spáchali sebevraždu, aby je naplnili? Taková víra je šílená . Z toho vyplývá, že pokud má Západ přežít, musí se, jak předvídal Jean Raspail, vyrovnat s hluboce destruktivní povahou svých morálních přesvědčení.
Jakýkoli trvalý morální řád musí být založen na následujících principech: 1) dvojí morální kodex evolučního původu, který spojuje členy etnických a rasových skupin; 2) univerzální, obětavý altruismus ve světě, kde je rasová soudržnost jinde normou, je smrtelný; a 3) imperativ přežití a primární priorita sebezáchovy převyšují všechny zákony vytvořené člověkem.
Co tedy musíme dělat? Raymond Cattell ve své knize Nová morálka z vědy: Beyondism vyzval k obrácení univerzalistického kréda a vytvoření mnoha sociálních laboratoří, kde může evoluce probíhat bez újmy nebo podrobování kohokoli kýmkoli jiným. Wilmot Robertson prosazoval tuto cestu jako základ národnosti v knize Etnostát . Richard McCulloch povýšil tento princip na „rasové zlaté pravidlo“ v knize Rasový kompakt .
Jedinou cestou, která dává soudržným skupinám šanci na přežití, je etnická separace. Bez separace dvojí morální kodex zajistí dlouhé, chaotické období svárů a krveprolití. Nakonec to, co rasový konflikt neskončí, bude míšení ras, snížená porodnost a fyzické a psychické vysídlování. Osobní svoboda a individualita, bez nichž Evropané prostě nemohou existovat, zmizí dávno předtím, než bude evropské genetické dědictví zcela ponořeno. Aby se tento výsledek nezdál vzdálený a tudíž bezvýznamný, mějme vždy na paměti časový rámec úpadku Říma. Ačkoli ti, kteří toto čtou, se možná dožijí kolapsu Západu, nebo ne, bílé děti, které se dnes rodí, jím mohou trpět.
Jean Raspail také věřil, že konec není daleko. V úvodu k vydání Tábora svatých z roku 1985 napsal: „Římská říše neumírala jinak, i když, pravda, pomaleji, zatímco tentokrát můžeme očekávat náhlejší požár… Křesťanská láska se ukáže jako bezmocná. Přijdou kruté časy.“
Louis Veuillot, francouzský spisovatel 19. století, vystihl dilema, kterému Západ čelí při konfrontaci s lidmi, kteří se neřídí západními morálními principy. „Když jsem slabší, žádám vás o svou svobodu, protože to je vaše zásada; ale když jsem silnější, beru vám vaši svobodu, protože to je moje zásada.“ Západ musí tuto výzvu k soucitu ze strany „ubožáků [nezápadního světa] hemžících se na pobřeží“ rozpoznat takovou, jaká je: jako formu svůdného parazitismu, která může ze své podstaty svést pouze ty, kteří mají západní morální principy.
V knize Úpadek Západu Oswald Spengler napsal: „Člověk buď roste, nebo zemře. Třetí možnosti není.“ Lidé Západu musí uvěřit a jednat v souladu s jediným morálním principem, který Příroda uznává: pro ty, kdo s Přírodou žijí v harmonii, je přežití morální . Pro ty, kdo tak nečiní, je trestem vyhynutí. Bez tohoto pochopení západní člověk, praotec práva, soucitu, technologie a ducha hledání, který nemá v dějinách lidské rasy obdoby, zahyne rukou těch, kteří nemají stejnou vrozenou jiskru. V zájmu našich dětí, které se teprve narodí, zvolme si život – ať už jde o jakékoli prostředky – dokud je volba stále na nás.
-konec–
Esej byla publikována ve dvou částech v červencovém a srpnovém vydání časopisu
American Renaissance roku 1995.