Cikánský problém
Od vstupu východoevropských zemí do EU se Romové stali na Západě takovým problémem, že se o nich psalo i ve Spojených státech. Dokonce i nová socialistická vláda ve Francii ruší tábory a deportuje Romy. Široce se o tom psalo i v České republice, kde si lidé postavili zeď, aby se oddělili od cikánského ghetta. Problém Romů je nyní o něco známější i ve zbytku světa, ale co způsobuje napětí s Romy?
Cikáni, známí také jako Romové, představují v Evropě problém po staletí. Pocházejí z Indie a v jejich jazyce se vyskytují indické prvky. Do Turecka se dostali v pozdním středověku a později se dostali do Evropy. Většina z nich žije ve východní Evropě, ale Francie a Španělsko mají také velkou romskou populaci.
Přesný počet Romů žijících v Evropě není znám, ale odhady se pohybují od 4 do 14 milionů. Největší počet jich žije v Rumunsku, kde tvoří 5 až 6 procent populace. Odtud pocházejí Romové, které Francouzi deportují.
Romové jsou kočovní lidé, kteří se drží odděleně od zbytku populace. Žijí v karavanech nebo opuštěných domech, které jsou obvykle ve špatném stavu.
Bylo vynaloženo mnoho snah o integraci Romů, ale ani tvrdá, protinacionalistická politika komunistů neuspěla. Během sovětské éry byli Romové nuceni pracovat – hrát hudbu v restauracích nebo pracovat v továrnách – ale po pádu komunismu tyto iniciativy rychle skončily a Romové se vrátili ke svému starému způsobu života.
Romové se v evropské společnosti špatně adaptují. Obrovské množství z nich je nezaměstnaných a míra nedokončení školní docházky je velmi vysoká. Obzvláště nežádoucí je však jejich sklon k páchání trestné činnosti.
Romské gangy se nejčastěji zabývají krádežemi, drogami a prostitucí. Často nutí své vlastní lidi – dokonce i malé děti – k sexuálnímu otroctví. Pád železné opony a hraniční politika EU rozhodně usnadnily situaci mezinárodním cikánským gangům a sítě romské prostituce se nyní nacházejí po celé Evropě.
Dalším běžným jevem ve velkých evropských městech jsou romské dětští žebráci. Většina z nich jsou členy žebracích gangů, které peníze doručují přímo zločineckým bossům. Odhaduje se, že úspěšné dítě-žebrák si může měsíčně vybrat až 3 000 dolarů.
Romové jsou ve východoevropských věznicích zastoupeni značně nadměrně . V Rumunsku, kde tvoří 5 až 6 procent populace, tvoří 20 procent vězeňské populace a více než 35 procent mladých lidí ve vazebních zařízeních.
Romové přispívají k ekonomické zátěži krize eurozóny. Země jako Španělsko by měly být obzvláště opatrné. Romové v této zemi žijí už stovky let, ale jsou víceméně integrovaní a žijí v něčem, co se podobá normálnímu bydlení. Bylo by obrovskou chybou, kdyby úřady předpokládaly, že noví Romové z Východu budou jako oni. Španělsko zoufale potřebuje krotit své deficity, ale příliv Romů by byl novým zdrojem vysokých sociálních výdajů.
Zároveň se v Kanadě objevuje nebývalý počet východoevropských Romů, kteří si podávají falešné žádosti o azyl. Zatímco se jejich případy projednávají, pobírají sociální dávky, což kanadské daňové poplatníky stojí stovky milionů dolarů . Obvykle se shromažďují v Torontu, kde jsou spojováni s nárůstem kriminality . Teprve nedávno kanadská vláda podnikla kroky k tomu, aby Romům v příchodu vůbec zabránila. Bylo by těžké si představit nerozumnější politiku než vpustit Romy do své země.
Západní pohled
Východoevropané čelí dalšímu problému: Mnoho Západoevropanů se na ně dívá svrchu. Když západní lidé pomyslí na východní Evropu, představí si fádní země a bezduché komunistické bytové domy. „Rusofobie“ a hořkost ze studené války k těmto pocitům přispívají, ale opovržení se neomezuje pouze na starší generaci. Východoevropský alkoholismus a prostituce tyto předsudky posilují.
Existují i ekonomické důvody pro předsudky. Obyvatelé Východu často žijí v otřesných podmínkách: vratké karavany nebo „pole hotely“ určené pro východoevropské dělníky. Jedná se o levné, minimalistické ubytování, ve kterém lidé sdílejí pokoje. Majitelé běžných bytů si stěžují, že toto levné bydlení obecně snižuje nájmy.
Východoevropané často pracují pod minimální mzdou a jsou odsuzováni jako nekalá konkurence. Řada majitelů firem již byla zatčena za jejich vykořisťování. Je ironií, že i zaměstnavatelé, kteří se specializují na najímání levných pracovníků ze třetího světa, si stěžovali na hrozbu, kterou Východoevropané představují pro jejich podnikání. V Nizozemsku spustila Nizozemská strana svobody webové stránky pro hlášení neregistrovaných polských a dalších východoevropských pracovníků.
Na rozdíl od imigrantů z třetího světa, Východoevropané – kromě Romů – často nepobírají sociální dávky. Místo toho tvrdě pracují a často mají více než jedno zaměstnání.
Mnoho lidí ze Západu nepovažuje obyvatele Východu za odlišné od imigrantů z třetího světa. Nicméně za dané situace, vzhledem ke všem problémům sužujícím bílé lidi všeobecně, je rozdělení mezi Východem a Západem velkým neštěstím. Ve srovnání s imigranty z třetího světa mají Východoevropané jistě nárok na naše přátelství. Jsou bílí, většinou křesťané, a mají silný smysl pro národní identitu.
Dalším vážným problémem je nenávist, kterou mnoho Východoevropanů stále chová vůči Rusům kvůli dlouhé sovětské okupaci. Celosvětové usmíření mezi Evropany je nezbytné, pokud má Evropa přežít jako vlast naší rasy.
Železná opona jasně chránila Východ před multikulturalismem, který započal v 50. letech 20. století na Západě, protože cestovní omezení, ať už dovnitř nebo ven, udržovala východní Evropu homogenní. Proč je ale nacionalismus tam mnohem silnější než na Západě? V Sovětském svazu musel být nacionalismus rázně potlačován, aby se udrželo pohromadě tolik národností, kultur a ras. Sověti také dominovali satelitním zemím a potlačovali protikomunistická hnutí v Maďarsku, Československu a Polsku. Násilné potlačování těchto hnutí přispělo k neoblíbenosti komunistické moci.