Mezi další lékařské technologie, které začínají mít eugenický dopad, patří in vitro fertilizace (umělé oplodnění) a genová terapie. Eugenické využití in vitro fertilizace spočívá ve vytvoření většího počtu embryí, jejich genetickém testování, vyřazení těch, která nesou geny pro genetické poruchy, a implantaci těch, která jsou bez vad. Eugenické využití genové terapie spočívá v zavedení nových, zdravých genů, které převezmou funkce genů poškozených.
Tyto techniky jsou zatím v plenkách, ale v budoucnu lze očekávat jejich další rozvoj. In vitro fertilizace bude pravděpodobně využívána k vytvoření řady embryí, která budou testována z hlediska genetických charakteristik – zahrnujících nejen možné genetické poruchy, ale také inteligenci, osobnostní rysy, sportovní nadání či vzhled – přičemž implantována budou ta embrya, která matky považují za nejžádanější.
S tím, jak se tyto technologie stanou dostupnějšími, lze předpokládat, že zpočátku je bude využívat pouze malý počet zámožných párů, které si je mohou dovolit. To povede k výraznějšímu třídnímu rozdělení společnosti: zámožné páry, které využijí výběr embryí, budou mít děti s mnohem vyšším IQ a lepšími osobnostními předpoklady než zbytek populace. Vzhledem k tomu, že IQ a žádoucí osobnostní rysy – jako silná pracovní morálka, motivace, sebedisciplína a podobně – jsou klíčovými faktory pro úspěch ve vzdělávání i v profesním životě, budou si děti z bohatých rodin, počaté na základě výběru embryí, vést ve škole mnohem lépe než ostatní; obsadí téměř všechna místa na prestižních univerzitách a získají většinu špičkových pracovních pozic. Lze očekávat, že postupem času začne výběr embryí – a případně i implantace genů – využívat stále více párů s cílem přivést na svět geneticky „nadřazené“ děti. Nelze však předpokládat, že by tyto metody začala využívat celá populace. Vždy zůstanou lidé, kteří budou mít děti způsobem, jenž bude stále častěji vnímán jako „staromódní“. Z těchto lidí se stane genetická spodní vrstva – nekvalifikovaní pracovníci a jedinci nezaměstnatelní na trhu práce. To prohloubí třídní nerovnosti a napětí ve společnosti.
Ve vzdálenější budoucnosti lze očekávat vytvoření nových genů zaměřených na vyšší inteligenci, případně na určité osobnostní rysy – jako je kreativita či větší vytrvalost – a také na prodloužení délky života. To nakonec povede ke vzniku nového lidského druhu, schopného řešit problémy, které přesahují naše současné možnosti. Patřit mezi ně bude i kolonizace jiných planet, což je prozíravý krok s ohledem na dobu, kdy Země již nebude obyvatelná a bude pohlcena Sluncem.
Celý tento vývoj je třeba považovat za nevyhnutelný, neboť jakmile jsou k dispozici technologie uspokojující lidské potřeby, dříve či později se začnou využívat. Dvacáté první století bude vnímáno jako doba, kdy lidstvo převzalo kontrolu nad svým genetickým osudem, což bude považováno za jeden z nejvýznamnějších pokroků v dějinách. Bude to období, v němž se naplnila vize eugeniků o vytvoření geneticky vylepšené lidské rasy – nikoli však prostřednictvím selektivní reprodukce, jak ji prosazovala klasická eugenika, nýbrž pomocí lékařských technologií.
-konec-
Vyšlo v The Occidental Quarterly, jaro 2002, roč. 2, č. 1. Článek velmi stručně shrnuje obsah Lynnovy knihy Eugenics: A Reassessment.
K tomuto závěrečnému dílu je na místě dodat tři poznámky:
- Nakonec to s pokrokem k nějakým pokročilým eugenickým technikám moc nadějně nevypadá a v tomto ohledu byl Lynn příliš velkým optimistou. Není k tomu dostatečná vůle a ani obecně o to není zájem. Navíc národy tvořené rasami s vysokým IQ schopné pokročilé eugenické programy rozvinout vymírají a dysgenicky upadají (a bílé národy jsou navíc zaplavovány barevnými masami z třetího světa s nižším IQ). V Číně jisté eugenické snahy existují, ale i zde je již depopulace a dysgenika na pochodu.
- Vzhledem k tomu, že většina elit dnes patří, pokud jde o imigraci, záchovu naší rasy, civilizace a národů, na opačnou „nepřátelskou“ stranu barikády, možná tak nakonec není čeho litovat. Jen by si tím nad lidem upevnily svou moc. V kontextu tohoto vývoje (který časní eugenici nemohli předvídat) by to vyžadovalo jistou revizi eugenické ideje: eugenika by neměla být provozovaná privátně jako „luxusní“ záležitost jen pro bohaté a mocné, nýbrž by, pokud by se nějaký národ rozhodl ji využívat, měla být přístupná všem a hrazena z veřejných rozpočtů.
- Na druhou stranu za splnění této podmínky by eugenika vskutku mohla být tím, co si od ní kdysi eugenici slibovali: mocným nástrojem k zlepšení kvality národní populace a následnému mocnému povznesení národa (a šířeji celé civilizace) ve všech sférách lidského úsilí a aktivity a zbavení se většiny zatěžujících problémů a nežádoucích jevů. Nevyužití správně pojaté eugeniky nelze než považovat za velkou chybu a dobrovolné se vzdání příležitosti k velkému zlepšení lidského osudu.