Když španělští dobyvatelé a katoličtí otcové poprvé dorazili na břehy Mexika a do Jižní Ameriky a když angličtí a francouzští kolonizátoři a misionáři poprvé pronikli do Kanady a Spojených států, obdrželi od domorodých indiánských kmenů roztroušených na západní polokouli několik verzí tradice o „vousatém bohu“, který v dávné minulosti navštívil jejich předky, naučil je jejich kultuře a záhadně zmizel, ale nakonec se k nim vrátil.
Ačkoli se tradice různých indiánských skupin týkající se „vousatého boha“ neshodují ve všech detailech, protože existuje řada verzí, v hlavních bodech se tyto indiánské tradice, od Kanady po Chile, vzájemně velmi podobají.
Opeřený had bůh je jednou z velkých záhad mnoha starověkých kultur. Aztékové ho nazývali Quetzalcoatl, Inkové Viracocha, Mayové Kukulkan, ve Střední Americe Gucumatz, v Palenque Votan a v Izamalu Zamna. V některých spisech jsou on a jeho „muži“ popisováni jako vysoké, vousaté osoby s bílou pletí a v jiných jako postavy s vlasy na obličeji a krásnýma smaragdově modrýma očima.
Všechny legendy se shodují, že Quetzalcoatl byl vysoký a světlé pleti, měl blond vlasy, modré oči a vousy. Jeho jméno se překládá jako „opeřený had“. Fray Juan Torquemada, františkánský misionář, který shromáždil tradice o Quetzalcoatlovi od domorodců ze Starého Mexika, říká: Quetzalcoatl měl blond vlasy a nosil černé roucho pošité malými červenými křížky.
Legendární a předkoloniální minulost Mexika je zde zastoupena s ústředním zaměřením na Quetzalcoatla, boha Toltéků, Mayů a Aztéků. Nosí čelenku z quetzalových peří a na hrudi lasturu, symbol boha větru; nese zahnutou hůl, žezlo sedmi hvězd nebo souhvězdí. Za ním se nacházejí pyramidy Slunce a Měsíce ve městě Teotihuacan, velkém politickém a náboženském centru předhispánského Mexika.
Nástěnná malba: The Legend of Quetzalcoatl, Palacio Nacional de Mexico, Diego Rivera 1929-30
Obrázek níže zobrazuje další nástěnnou malbu, tentokrát v Cholula Puebla v Mexiku, na které je blonďatý Quetzalcoatl s vousatým vzhledem.
Světoznámý badatel Thor Heyerdahl tvrdil, že ve starověké incké legendě existoval bůh slunce jménem Con-Tici Viracocha, který byl nejvyšší hlavou mytických lidí se světlou pletí v Peru.
Původní název pro Viracochu byl Kon-Tiki nebo Illa-Tiki, což znamená Sluneční Tiki nebo Ohnivý Tiki. Kon-Tiki byl velekněz a král slunce těchto legendárních „bílých mužů“, kteří zanechali obrovské ruiny na břehu jezera Titicaca. Legenda pokračuje útokem záhadných vousatých bílých mužů náčelníkem jménem Cari, který pocházel z údolí Coquimbo.
Bitvu se odehrála na ostrově v jezeře Titicaca a světlá rasa byla zmasakrována. Kon-Tikimu a jeho nejbližším společníkům se však podařilo uprchnout a později dorazili na pobřeží Tichého oceánu. Legenda končí zmizením Kon-Tikiho a jeho společníků na západ do moře.
Když Španělé přišli do Peru, tvrdil Heyerdahl, Inkové jim řekli, že kolosální monumenty, které stály opuštěné v krajině, byly postaveny rasou bílých bohů, kteří tam žili dříve, než se Inkové sami stali vládci.
Inkové popisovali tyto „bílé bohy“ jako moudré, mírumilovné učitele, kteří původně přišli ze severu za „jitra věků“ a naučili primitivní předky Inků architektuře, ale i mravům a zvykům. Na rozdíl od ostatních původních obyvatel Ameriky se lišili tím, že měli „bílou kůži a dlouhé vousy“ a byli vyšší než Inkové.
Inkové říkali, že „bílí bohové“ pak odešli stejně náhle, jako přišli, a uprchli na západ přes Pacifik. Poté, co odešli, převzali moc v zemi sami Inkové.
Vyšlo 7. 5. 2014 na atlanteangardens.blogspot.com.
Poznámka: Skutečnosti uvedené v tomto textu odkazují na dávné a dnes zamlčované imigrace bílých lidí do Ameriky, kteří stojí za vznikem tamních dávných vyspělých kultur (a nejasné vzpomínky na ně se pak mezi indiány přetavily v rozličné legendy o bílých bozích a nositelých civilizace). Dokonce se zdá, že první obyvatelé Ameriky byli běloši a předkové indiánů přišli až později. Ve skutečnosti si tak běloši mohou nárokovat titul „původních obyvatel“ amerického kontinentu.