RASA NEVZNIKÁ ze sociální nerovnosti, ale spíše z nerovnosti biologické. Rasisté (podle dnešních měřítek by toto slovo zahrnovalo prakticky každého před rokem 1950) měli ve skutečnosti pravdu, zatímco liberálové se ohledně rasy celou dobu mýlili. Nejméně dvě generace Američanů byly dezinformovány o povaze, rozsahu a významu rasových rozdílů.
Dovolte mi to vysvětlit. Sociální konstrukt je něco jako „lidská důstojnost“, která existuje pouze proto, že se lidé dohodnou, že se budou chovat tak, jako se podle ní sluší chovat. Ale když se setkají se silami, které tuto dohodu nesdílejí, jako je nepřítel, hladové divoké zvíře nebo elementární síla přírody, většina lidí si rychle uvědomí, že „lidská důstojnost“ ve skutečnosti není přírodním faktem, ale spíše lidskou fikcí, která nenabízí žádnou ochranu z prostého důvodu, že nemá žádnou fyzickou existenci.
Myšlenka, že rasa by mohla být sociálním konstruktem, vznikla jako hypotéza, kterou v roce 1972 představil harvardský genetik Richard Lewontin. Tvrdil, že genetické rozdíly mezi rasami jsou tak nepatrné, že nikdo, kdo pracuje pouze s genetickými daty, by lidi nerozdělil na Asiaty, bílé, černé, mestické atd. Lewontin uvedl, že rasová klasifikace „nyní není vnímána prakticky jako geneticky ani taxonomicky významná“.
Levičáci se Lewontinových slov rychle chopili a vytvořili z nich řadu sloganů, včetně „Rasa je sociální konstrukt“ a „Existuje jen jedna rasa, lidská rasa“. Lewontinova hypotéza se téměř okamžitě stala povinnou vírou mezi politicky korektními. A to pro ně bylo velmi nešťastné, protože o necelých 30 let později bylo genetikům a forenzním vědcům možné provést statistickou analýzu genetických markerů, aby zjistili, zda jejich shluky korelují s běžně identifikovanými rasovými skupinami.
Ano, ano. Do roku 2005 bylo dobře zdokumentováno, že se Lewontin mýlil. Prakticky každá analýza genetických markerů prokázala biologickou realitu rasových identit. V jedné z nich, studii s názvem „Genetická struktura, sebeidentifikovaná rasa/etnická příslušnost a matoucí faktory ve studiích případů a kontrol“, kterou v roce 2005 provedli Hua Tang, Tom Quertermous, Beatriz Rodriguez a další, byli všichni kromě pěti z 3636 testovaných subjektů (mezi které patřili Asiaté, běloši, černoši a mestici) statisticky zařazeni do shluku genetických markerů, které odpovídaly jejich sebeidentifikované rasové skupině. Míra úspěšnosti předpovědi toho, jak by se někdo rasově zařadil, s využitím pouze svých genů jako informace, byla podle této studie, která byla publikována v American Journal of Human Genetics 76: 268-275 (2005), přibližně 99,9 procenta.
Fyzikální antropologové již dlouho dokázali s velmi dobrou přesností třídit kosterní pozůstatky podle rasy, přičemž jako vodítka používali pouze tvary lebky, čelisti, zubů a kostí. V prvních letech 21. století mohli forenzní experti dělat totéž s DNA, což umožnilo přesnější identifikaci otců ve sporech o otcovství a při ukazování policii, kdy zatkli správného podezřelého, nebo někdy i kdy dopadli nesprávného muže.
I když je pravda, že všechny lidské rasy sdílejí více než 99 % své DNA, není to přesvědčivý argument, protože většina tohoto genetického kódu souvisí s tím, že nás určuje jako živočichy spíše než jako rostliny, jako strunatce, jako obratlovce, jako teplokrevné, jako plodíme živá mláďata, jako primáty spíše než (např.) kočky, jako hominidy spíše než opice, jako člověky spíše než lidoopy. Tam směřuje většina naší DNA. Geneticky jsme téměř stejní jako lidoopi. A abyste odlišili jakýkoli druh savce od jakéhokoli jiného druhu savce pouze na základě jeho DNA, museli byste se pozorně dívat a vědět, co hledat.
Takže ten malý zlomek DNA, který odlišuje bílou rasu od ras černých, stačí k tomu, aby v principu způsobil velmi významné biologické rozdíly.
A skutečně, myšlenka rasové rovnosti měla být v mysli každého myslícího člověka od samého začátku podezřelá. Příroda vytvořila viditelné rasové rozdíly, kterých si obvykle všimneme při bližším pohledu a u kterých se většinou shodneme, že jsou triviální. Pak ale liberálové prohlásili, že tyto „kosmetické“ rasové rozdíly jsou jedinými rozdíly mezi rasami, a to prostě logicky nevyplývá.
Bylo by to vskutku velmi zvláštní, kdyby si příroda, která stvořila všechny dědičné vlastnosti v organismech, byla od úsvitu vědoma liberálního cítění a dbala – u lidí – na to, aby umožnila evoluci pouze těch rasových rozdílů, které nemají žádný společenský význam a tedy vynechat ty, s nimiž by liberálové mohli nesouhlasit. Příroda samozřejmě naše názory takto nerespektuje. A evoluci lidstva neprováděla s žádnými takovými omezeními.
Dovolte mi provést jednoduchou analogii. Rasy lze přirovnat ke kovovým nádobám naplněným plynem. Čistý efekt jejich kolektivního chování je jako teplota nádob. Můžete měřit jejich teploty, abyste zjistili, zda se nacházejí v bezpečném rozsahu pro manipulaci. Pokud teplotu neměříte, nebo pokud jste o teplotě informováni, ale rozhodnete se ignorovat varování „příliš horké na manipulaci“, riskujete popálení. Teplota však nepředpovídá rychlost žádné konkrétní molekuly v nádobě. Říká vám pouze průměrnou rychlost.
Stejně tak nám statistiky o míře nakažení HIV, míře kriminality na obyvatele, skóre IQ a podobně důležitých tématech, rozdělené podle rasy, mohou říkat, že určitá rasa je obecně skupina nesympatických divochů, i když si uvědomujeme, že existuje několik výjimek. Existence těchto výjimek neospravedlňuje ani nevyžaduje, abychom překročili bariéry vůči jiným rasám a spojili se takovým způsobem, že budeme zničeni.
Vyšlo 18. 10. 2015 na National Vanguard.