
Všiml jsem si, že filozofové téměř neustále mluví, jako by mohli vytvořit morálku tím, že dají najevo své preference; tj. jako by pravda o morálce byla něco, o čem je třeba rozhodnout, spíše než něco, co je třeba objevit.
Myslím, že je to naopak. Morálka se u lidí vyvinula jako pomůcka k přežití, stejně jako si jiná zvířata vyvinula specializované části těla a specifické chování. Dokonce i primitivní národy měly morální kodexy – které byly morálními kodexy, i když dělily činy na dobré a špatné jinak než naše dnešní morální kodexy.
To, co je morální, není diktováno preferencemi nikoho v lidském jednání. Morálka je místo toho definována tím, k čemu se zaměřuje, a správný morální systém (zde definující smysl „správného“) je takový, který klade na první místo přežití skupiny něco společného sdílejících nebo vyznávajících. Vždy. To je metacharakteristika, která platí pro všechny morální systémy a podle které můžete posoudit ty lepší od těch horších.
Proč je přežití na prvním místě? Protože mrtvým na ničem nezáleží. Protože ani pravda, ani spravedlnost, ani svoboda, ani pohodlí nemají pro vyhynulé národy žádnou hodnotu. Protože jen pro něco živého může být cokoli jiného dobré.
Stejně jako je přežití skupiny sdílejících na prvním místě – a stojí v tomto ohledu zcela samostatně – tak i pravda stojí na druhém místě v žebříčku hodnot.
První úroveň: Přežití.
2. úroveň: Pravda.
3. úroveň: Spravedlnost, svoboda atd.
Proč je pravda důležitější než spravedlnost nebo svoboda? Protože než budete moci jednat spravedlivě a než budete moci přesně posoudit, zda jste skutečně svobodní, musíte nejprve vědět, co je pravda .
Spravedlnost je dobrá věc, ale není to nejlepší, a to z důvodů logické závislosti a kauzality.
Vyšlo 9. 9. 2021 na National Vanguard.