Rozmanitost není černobílá

Robert Putnam, který přednáší na Harvardu a na univerzitě v Manchesteru, výzkumem, kterému se věnoval v posledním desetiletí, upoutal postupně pozornost celé světové vědecké komunity, jelikož výsledky jeho studia rozbíjejí na kusy ideu, že „v rozmanistosti je síla“, která byla dosud základním předpokladem, jakého se společnost držela. Jednu z jeho přednášek zveřejnil nyní časopis Scandinavian Political Studies. Jeho kolegové mluví o jeho výzkumu už celá léta a nikdo se vážně nepostavil proti závěrům, ke kterým dospěl, takže zřejmě je nyní na řadě ideologická krize.

Pan Putnam studoval kolem 30 000 osob – z města i z venkova, bohatých i chudých, mladých i starých, mužů i ženy – po celých Spojených státech a nakonec dospěl k závěru, že korporativní identita (když se člověk identifikuje se zaměstnavatelem) v praxi vůbec nefunguje a že „rozmanitost“ (tj. rasově smíšené komunity) neutváří mezilidské vztahy takovým způsobem, jak se předpokládalo.

Putnam zjistil, že lidé, nuceni žít v etnicky smíšeném prostředí, se následně stahují z veřejného života do izolace soukromí, podle jeho slov: „odcizují se“. Takoví mnohem méně důvěřují svým sousedům (ať jde o sousedy stejné rasy nebo jiné), méně často se účastní voleb a dávají méně peněz na charitativní účely.

Když se na tyto závěry díváme jistým způsobem, tak to vlastně svědčí o zdravém rozumu. Lidé důvěřují jedincům podobným jako jsou jako oni sami a těm, co nejsou, důvěřují méně. Život je krátký a smíšené skupiny věnují příliš mnoho času jen ustavování základních pravidel. A jakmile se překročí jistá hranice rozmanitosti, komunita přestává být komunitou. Protože pokud se mluví o „homosexuální komunitě“, „africko-americké komunitě“ …, v těchto případech dotyčné spojuje právě to, v čem se od sebe neodlišují. Pan Putnam dospěl k závěru, že rozmanitost a solidarita jsou pojmy, které se navzájem vylučují.

V souvislosti s tím lze zmínit i studie Alberta Alesina a Edwarda Glaesera, kteří viní právě větší rozmanitost ze slabosti amerického sociálního státu, na rozdíl od Evropy. Jenže studie pana Putnama nepoukazuje jen na jednotlivé obtíže, jaké se vyskytují tehdy, když se společnosti nanucuje rozmanitost; ta zcela podkopává oficiální doktrínu západních vlád: že rozmanitost je zásadní a vždy pozitivní silou ve společnosti.

Jelikož idea čím větší rozmanitosti je oficiální (americkou) státní ideologií, pan Putnam se snaží vidět i její pozitiva, ale říká, že negativa zatím převažují…

Vyšlo v roce 2007 na již neexistujícím slovenském webu Protiprudu; původně jde o článek z The Financial Times.

Leave a comment