Rasa – prvotní princip I

Rasa – prvotní princip

Pro odpůrce bílého nacionalismu, a dokonce i pro umírněné, je běžnou lstivou technikou tvrzení, že „rasa nestačí“ k vybudování společnosti. To míjí pointu. Samozřejmě, že „bělost“ sama o sobě neřeší všechny problémy – ačkoli společnost složená výhradně z těch nejvíce degradovaných elementů našeho vlastního lidu by byla mnohem lepší než současná ostuda, kterou nazýváme zemí.

Rasa je nadřazena jakémukoli jinému základnímu principu, včetně náboženství, ideologie nebo ekonomiky jako základu společnosti. Sofistikované chápání rasy samo o sobě postačuje k zajištění přežití a zachování společnosti. Nakonec je to jediný test, na kterém skutečně záleží.

V nejzákladnější rovině musí být zaručena fyzická existence lidí, než se začne uvažovat o čemkoli dalším. Hospodářská recese, vojenská okupace, nemoci a politické represe mohou časem pominout – to vše je dočasné, pokud lid zůstane nedotčený. Jak napsala AWB Jižní Afriky ve svých zakládajících principech: „Dokud rasa zůstane biologicky čistá, možnost a pravděpodobnost znovuzrození a odporu tu vždycky je.“

Rasa je klíčovým stavebním kamenem každé skutečné komunity a nejsmysluplnějším seskupením, kterému můžeme prokázat svou loajalitu. Víme, že genetická podobnost a vzorce příbuzenských vztahů ovlivňují naše chování každý den, a to i způsoby, které neočekáváme. Víme, že děti si uvědomují rasu již v devíti měsících. Víme , že lidé jsou duševně zdravější v etnicky homogenních společnostech. Víme, že rozmanitost ničí sociální důvěru , a to i v rámci členů stejné etnické skupiny. Starověcí lidé to věděli a moderní věda to potvrzuje.

Zběsilé snahy naší společnosti uniknout těmto pravdám nám dávají frašku, která se v multietnické demokracii vydává za veřejnou debatu, kdy velké časopisy mohou bez ironie publikovat dechberoucí titulní články typu „Je vaše dítě rasistické?“. Budujeme celé společenské systémy a ideologie, které jsou v rozporu s našimi nejzákladnějšími instinkty, a divíme se, proč se svět zřejmě zbláznil.

Rasa je skrytým základem údajných pilířů společnosti a morálky. Náboženství je nejzřetelnějším příkladem. Haitští, francouzští a čínští katolíci se všichni podřizují magisteriu, ale bylo by pošetilé o nich hovořit jako o souvěrcích přináležících ke stejnému „náboženství“ v jakémkoli smysluplném smyslu nebo o tom, že sdílejí stejnou zkušenost s božstvím. Chápání bohů lidem, vztah mezi vírou a státem a praktikování bohoslužeb vděčí spíše tradicím hluboce zakořeněným v lidu než jakémukoli definovanému vyznání víry. Jak popsal James Russell v knize Germanizace raně středověkého křesťanství: „Konverze je stejně tak procesem vyjednávání jako dobytím, přičemž domorodí obyvatelé transformují vyznání, stejně jako je ono mění.“ Tyto projevy mohou být zakořeněny v samotných genech, v něčem ještě prvotnějším než tisíce let historie.

Problém je v tom, že bez rasy a lidového uvědomění se víra stává odcizující, ba dokonce nepřátelskou silou vůči vlastnímu lidu.

Svědky toho, jak zbožní muslimové ničí neocenitelné islámské svatyně z důvodu, že se odchylují od „pravého“ islámu, jak Cromwellovi puritáni zakazují „pohanský“ svátek Vánoc, jak ortodoxní Židé odmítají bránit Izrael a raději celý den studují Tóru a kořistí ze sociálních dávek. Ve Spojených státech neexistuje na místní úrovni silnější síla ve snaze o nahrazení bílých Američanů prostřednictvím masové nebílé imigrace než křesťanské církve, s možnou výjimkou samotné vlády. Samozřejmě, bez své základní populace a kulturních vazeb tyto církve (zejména hlavní protestantské denominace) chřadnou a umírají. Koneckonců, jaký skutečný dopad má luteránství jako vyznání na dnešní Ameriku, kromě toho, že nám vnucuje více Somálců?

Tento odcizující proces je téměř nevyhnutelný, protože impulsy, které umožňují pokračující kolektivní existenci, se střetávají se sebevražednými morálními principy. Pokud univerzalistické náboženství mezi lidmi přežívá, přežívá díky pokrytectví.

Leave a comment