Sumerové – první velká bílá civilizace X

Genetické nálezy

Sumerové byli nositeli bělošské Y-haplogrupy R1b, která je dnes nejvíce rozšířená v západní Evropě a ve své době byli součástí bílých migrací a rozsáhlého osídlení starověkého Orientu. To nyní i na genetické úrovni (s pomocí moderní vědy) jasně dokazuje, že patřili k bílé rase.

Kljosov (užívající pro nositele R1b termín Arbinci/Erbini) na základě svých výzkumů Sumery zahrnuje do obecnějších migrací bílých populací ve starověku, které byly nositeli Y-haplogrupy R1b, která je dnes nejvíce rozšířená u bělochů v západní Evropě (červen 2011): „Z Kavkazu nositelé R1b1a2 šli na jih přes horstva do Anatolie (společný předek před 6000 lety) a poté se rozdělili do tří základních skupin. Jedna zamířila dále na jih, k řekám Eufrat a Tigris, a stala se Sumery. Mnozí dnešní Asyřané, potomci dávných Sumerů, stále mají jejich R1b1a2 haplotypy.“

A dále migraci nositelů R1b shrnuje ještě podrobněji (červen 2011): „Z Kavkazu nositelé R1b1a2 šli na jih přes horstva do Anatolie (společný předek před 6000 lety) a poté se rozdělili do tří základních skupin. Jedna zamířila dále na jih, k řekám Eufrat a Tigris, a stala se Sumery. Mnozí dnešní Asyřané, potomci dávných Sumerů, stále mají jejich R1b1a2 haplotypy. Další šla západním směrem přes Malou Asii až do Evropy, na Balkán a do středomořského regionu před zhruba 4500 lety. Třetí směřovala přes severní Afriku a Egypt (a, mimo jiné, mohla tam zanechat nějaké R1b1a2 faraony) k Atlantiku a přes Gibraltar prošla před asi 4800 lety až na Pyrenejský poloostrov. Tam položila základ kultury zvoncovitých pohárů. Ta v Evropě přetrvávala před asi 4400 až 3800 lety. (…) Zanechala za sebou Basky [ti z nich, kteří zůstali], kteří si stále udrželi starověký arbinský jazyk, stejného druhu jako některé kavkazské jazyky a sumerský jazyk, a v některých společných elementech se vztahující zpět k prototurkickým jazykům z Asie a dále až ze Sibiře.“

Migrace bílých nositelů R1b do Přední Asie – zřídlo starověkých civilizací před nástupem indoevropanů a Sumerové jakožto jeho součást

Migrace bílých nositelů R1b z jižní Sibiře dále na západ utvořilo i obecněji jakýsi rasový kotel, z něhož vzešlo větší množství kultur a národů starověkého světa v jižnějších a západnějších částech Asie. Právě k haplogrupě R1b patřila velká část východní, poněkud snědší větve bílé rasy. Proto je dodnes tato haploskupina značně rozšířena mezi etniky a národy, které jsou částečně odvozeny od těchto starověkých kultur – ačkoli během pozdějších dob se tento region (zvláště oblast Kavkazu) stala rasovým kotlem, v němž došlo k mnohonásobnému míšení různých etnik a ras. Na Blízkém východě se to týká hlavně Asyřanů (27-30 % R1b), Jezídů (21 %) a Židů (17 %), v kavkazské oblasti Arménů (25-30 %), Tabasaranů (40 %), Lezgínů (22-30 %), Kumyků (15-22 %), Avarů (15 %), Ázerbajdžánců (11-19 %), Turků (15-17 %), Gruzínů (9-10 %), Karačejovo-Balkarů (7-13 %), Osetínců (8-10 %) a Abcházců (4-13 %). Bílí nositelé R1b nakonec dorazili až do Evropy, ovšem až nositelé mladších subkladů této haplogrupy. To zřejmě souvisí i s rasovým rozměrem tohoto procesu: do Evropy zjevně dorazila poněkud světlejší větev nositelů R1b (většinou tvořenou mediteránními typy) než ta starší, která zůstala na Blízkém východě.

Kljosov (2021 202-4): „Je poměrně vysoce pravděpodobné, že Asyřané a Jezídové jsou potomky dávných Sumerů, což by potvrzovalo předpoklad, že Sumerové byli nositeli haploskupiny R1b. mezi Asyřany je haploskupina R1b převládající v porovnání s jinými …, což na Blízkém východě není příliš častý jev. Mezi Jezídy je téměř stejné zastoupení haploskupin R1b a J2. Přitom je však zajímavé, že mezi Asyřany i Jezídy je v rámci haploskupiny R1b nejčastějším subkladem – typický subklad jámové kultury Z2103. Společný předek Asyřanů subkladu Z2103 žil před 5600 ± 780 roky, což je též období jámové kultury. Samotný subklad se zformoval … přibližně před 5900 roky. Mezi Židy je haploskupina R1b jednou z nejpočetnějších. Společný předek židovských nositelů R1b žil před cca 5500 roky. Zdá se, že haploskupina R1b se dostala mezi Židy na Blízkém východě s přispěním Sumerů.

Nositelé haploskupiny R1b-Z2103 (včetně Sumerů) se na migraci z Blízkého východu do Evropy nepodíleli. Do Evropy přišli nositelé jiné větve haploskupiny R1b, konkrétně subklad L51, který se ‚odštěpil‘ od snipu R1b-L23, čímž vznikla paralelní větev k subkladu Z2103. V konečném důsledku bychom tak před 4000 roky jen sotva našli L51 na Blízkém východě a stejně tak zbytečně bychom hledali Z2103 v Evropě. Můžeme tedy zformulovat hypotézu, že v případě analýzy DNA kosterních pozůstatků Sumerů bude s velkou mírou spolehlivosti odhalená haploskupina R1b-Z2103 (a níže stojící snip-mutace). (…)

Nejvyšší procentuální podíl haploskupiny R1b na Kavkaze vykazují dagestánští Tabasarané. Společným znakem většiny národností na Kavkaze je to, že v rámci haploskupiny R1b je v největším počtu zastoupen subklad R1b-Z2103. Jde očividně o výsledek migrace nositelů jámové kultury (před 5300–4600 roky) z povolžské stepi na Kavkaz do Mezopotámie a až na Blízký východ.“

Leave a comment