část IX. – Jmelí
Ne tak dávno pokrýval většinu Evropy obrovský dubový les. Starodávný, nádherný, pestrý a hemžící se životem. Některé z těchto dubových stromů byly svědky přechodu lidstva od neznalých divochů k moudrým filozofům a kovodělníkům. Viděly kočovné kmeny putovat sem a tam, zpět a vpřed, a viděly stejné kočovné kmeny usazovat se jako zemědělce o mnohá století později. Viděly doby míru a časy neklidu. Viděly štěstí a smutek. Zrození a smrt. Byly svědky životů našich předků.
Každý podzim ztrácejí dubové stromy své listy, ale tu a tam zahlédne starý muž hledající venku byliny stále zelenou a bujnou větvičku, vyrůstající v koruně dubového stromu. Stařec zahalený pláštěm, čaroděj moudrý pro svou dobu, přesto nevědomý, věří, že všechna životní síla mocného dubového stromu přešla do této malé větve. Vyšplhá na strom a uřízne ji, přemýšleje, že ji použije na lektvary a kouzla, nebo jako magický proutek, jako ochranu proti neovladatelným silám.
Časem se duch dubového stromu stal bohem a čaroděj buď kněžím, nebo ztratil svou moc. Snad se stal případ, že byl sesazen na úroveň nějakého poustevníka, lpícího na starých zvycích nevědomé minulosti. Zemi nyní ovládli kněží, ale běda, nebyli o nic méně nevědomí, než byl kdy čaroděj. Když čaroděj vstoupil do rozlehlého dubového lesa, aby nařezal cenné jmelí, proklínali ho: Zloděj! Vrah! Ukradl životní sílu jejich dubového boha! Proklejte ho! Kvůli tomuto zločinu přinesl zaslepený (nevědomý) čaroděj zimu na ně na všechny, soumrak bohů, smrt světa!
Milující dubový bůh, zabitý zahaleným čarodějem, odešel k Hel, bohyni podsvětí. V čase Yule použila manželka, kněžka, jiný kouzelný proutek, větev z jedle nebo borovice, a prošla třikrát ve směru hodinových ručiček kolem domu a volala elfy, duše mrtvých předků. Všichni mrtví, včetně mrtvého dubového boha, přicházejí v procesí z hrobu, vedeni Heimdalem („světovým stromem“), alias Dažbogem („dávajícím Pánem“) s dárky pro své děti. Po jednu noc mají povoleno spát ve vyhřátých postelích živých, a zůstávají ve světě živých až do konce Yule.
Přemýšlejte o tom, až příště budete číst mýtus o dubovém bohu Baldrovi („rozpínání“, „kulatý“, „silné bytí“), alias Jarilovi („mladý“, „jarní setba“) a Bělbogu („bílý Pán“), který je zabit Hödrem („kápě“), alias Trojanem („trojjediným“) a Černobogem („černý Pán“), zahaleným čarodějem se jmelím, a přemýšleje o tom příště, až budete stát pod jmelím v obývacím pokoji. Tělo dubového boha bylo přineseno od Hel („smrt“, „mrtvý“, „ukrytý“), alias Mareny („smrt“, „nebezpečí“, „noční můra“), až do vašeho obýváku, a on je přítomen. Tak, jak jen bůh může být.
Když na jaře taje sníh, můžete vidět, jak pro Balda pláče celý svět, a on se brzy navrátí, jak to činí vždy, ale to už je jiný příběh…
Narodil jsem se v roce 1973 a nikdy jsem neviděl nic z toho, a pořád mi chybí starý dubový les, přijímání elfů v čas Yule a jmelí. Schází mi starý zahalený čaroděj snažící se dělat to nejlepší pro svůj kmen, jak šplhá na strom a uřezává svůj mocný magický proutek. Schází mi Yule koledy manželky s kouzelným proutkem a jejího roztomilého dětského sboru, zvoucího mrtvé do světa živých písněmi radosti a písněmi chvály. Všechno tohle je pryč a nikdy se nevrátí, ale pořád je to mou součástí a navždy bude. Protože jsem Evropan.
Varg Vikernes
17.12. 2008 (Tromsø, Norsko)
Non omnis moriar („Nezemřu celý“ [naše díla přežijí smrt])
část XI. – Perly sviním
Když lidé ukradnou svým přátelům něco, co si o d nich mohou koupit, činí tak proto, že jsou ubohá stvoření. Když ukradnou něco, co je jim nabízeno zdarma, jsou to prostě blázni.
Abyste si mohli přečíst mé články, musíte je jen stáhnout z www.burzum.org. Jsou dostupné každému, kdo má připojení na internet, jak jsem řekl zdarma, s mým svolením. Jediné, co za to od vás žádáme, je respektovat mé autorské právo.
Někteří z vás (tj. administrátoři http://www.burzum.com) ho nerespektovali a z tohoto důvodu již na internet psát nebudu. Možná to, tak říkajíc, nebude velká ztráta pro svět a možná to vlastně udělá mým nepřátelům větší radost než cokoliv jiného, ale je mi to jedno. Pokud nejsou respektována má práva na internetu, nebudu na něm už nic zveřejňovat. Prostě a jednoduše.
Pokud si budete chtít ode mě v budoucnu něco přečíst, musíte si počkat, až budou vydány mé knihy (asi pod pseudonymem…) těmi, kdo zajistí, že má autorská práva budou respektována.
Stejně jsem měl v úmyslu zmizet z očí veřejnosti, až budu propuštěn z vězení, takže prostě tak činím o něco dříve, než jsem zamýšlel.
Varg Vikernes. Dokonáno.
„Co zasadíš, to sklidíš“
Pozn.: Desátá část tohoto seriálu neexistuje. Vikernes ji možná napsal, nakonec však zveřejnil díl jedenáctý a závěrečný, čímž reagoval na táhnoucí se konflikt s provozovateli neoficiálních stránek Burzum. Rozloučil se s čtenáři příznačným „Dokonáno“ a od té doby nenapsal pro svůj web ani čárku. Je pravděpodobné, že nyní po svém propuštění své další články vydá už pouze knižně. Obrazně se tedy s tímto autorem, od něhož jsme za uplynulé roky přinesli to nejpodstatnější z jeho tvorby, loučíme i my. W.