Za Třetí říše mohli za vše židé, za komunismu imperialisté a dnes dle libosti extremisté či teroristé, nejlépe obojí dohromady. Ideologie u moci se mění, způsoby vládnutí a propagandy udržující daný režim při životě v principu zůstávají stejné. Nepřátelé, proti kterým je nutno bojovat, jsou tím, čím se snaží režim utvářet své právo na existenci a omlouvat své přešlapy. Boj proti nepřátelům nabývá na intenzitě s tím, jak klesá oblíbenost daného vládního systému, tento se utápí ve své zkorumpovanosti – spěje ke svému neodvratnému zániku.
Nepřátele máme v podstatě dvojího druhu. Vnitřní – vyskytující se na území daného státu a vnější – číhající za hranicemi. Tyto lze samozřejmě vzájemně kombinovat, zde se fantazii meze nekladou. Pravidlem je téměř vždy, že ti vnitřní hájí zájmy a jsou podporováni některými z těch vnějších. Proto máme komunisty spojeny s Ruskem a neonacisty s Německem. To je sice již dávno nesmysl a hraje se zde pouze na zakořeněné reminiscence z minulosti, ale ty bohužel stále zabírají.
Nejinak je tomu u demokracie. Čím více na ní lpí špíny korupce, odcizování se vládních vrstev, rostoucí kriminality a neoprávněného zvýhodňování různých minorit, tím se více objevuje nespokojenců. A zde je potřeba zasáhnout. Je nutno najít viníka a zahájit tažení proti němu. Na něho lze svést vše a zásahem se nejen zbavit nejhalasnějších oponentů a zastrašit váhající, ale i dát smysl skomírajícímu režimu. Bojem proti nepříteli lze chvilkově zmobilizovat část společnosti, zdůvodnit omezení svobod, zvyšování výdajů na bezpečnostní složky a snižování životní úrovně. Jenže jen dočasně. S rostoucím útlakem klesá loajálnost obyvatelstva, s klesající životní úrovní vzrůstá masa nespokojenců. Represe musí být stále masivnější, tvrdší, častější a propaganda médií neustále se stupňující. Z tohoto hlediska vypadá, že zřejmě nyní stojíme na počátku nezvratného procesu a budoucnost máme jasně nalajnovánu.
U nedávných gestapem zavánějících zásahů se jedná teprve o první fázi, kdy nepřátel současného režimu není ještě příliš. Zatím jde zřejmě vzhledem k prohlubující krizi pouze o prevenci, definování nepřítele a odpoutání pozornosti od stupňujících se korupčních kauz. Ale jak jsem naznačoval již dříve, pár zatčenými to začíná a pádem režimu končí. Takové jsou dějiny u kterých se ne nadarmo říká, že se s obměnami neustále opakují.