Hned zpočátku si musím položit dvě základní otázky. Měla by naše generace skutečně pokračovat v otřesném trendu propagace egocentrického konzumního života, degenerace morálky, multikulturních hnusů a celkového úpadku společnosti, všeobecně nazývaného liberální demokracií, nastolené dnešními pseudodemokratickými vládci? Kam by společnost měla dále směřovat, jaká by měla být ta její „nová úroveň“? Na obě tyto otázky se ve svém článku pokusím odpovědět.
Co se první otázky týče, odpověď na ni je velmi jednoduchá – NE! Naše generace by se neměla ubírat stejným směrem, jakým se dnes bohužel většina lidí ubírá. Dokonce bychom měli konat v téměř přesném opaku vůči tomuto otřesnému stavu, proti konzumnímu egocentrismu jít cestou národní pospolitosti a obětavosti pro druhé, proti degeneraci morálky jejím povznesením a oživením, proti multikulturním příšernostem jít cestou nacionalismu a vlastenectví. Doslova mě děsí typický prototyp dnešního člověka, který je naprosto bezcharakterní, jedinou jeho hodnotou je on sám, žene se pouze za penězi, pozlátky doby a uspokojováním svých primitivních pudů. Vlastní názory nemá, pouze papouškuje to, co mu do hlavy nalily kdoví kým vlastněná média a vzory vidí v šašcích, kteří se před ním natřásají po osmé hodině večerní v televizi. A v tomto bychom měli pokračovat? Já se ptám, jakou produktivní hodnotu může takový člověk nabídnout své vlasti a svému národu? Naprosto žádnou. Dnešní doba musí být vysněnou pro šílené multikulturní inženýry a různé nadnárodní koncerny, které tyjí z potu pracujícího člověka. Mezinárodním bankéřům a komunistům v různobarevných převlecích se pomalu daří likvidovat národní identitu, na vše vlastenecké a národní je pliváno, rodinné hodnoty byly pošlapány různými spolky deviantů a genderovými sdruženími, zmizela úcta k autoritám a likvidovány jsou i tisícileté tradice našeho kdysi tak hrdého národa. Výsledkem má být tupé stádo ovcí, smíšené do kosmopolitní břečky konzumu, svou otrockou prací vydělávající na nadnárodní lobby. Naštěstí ale ještě není vše ztraceno, naši vlast se zatím nepodařilo rozvrátit tak tvrdě, jako se tomu děje u dekadentního Západu. Musíme se jen přičinit o to, aby se stav už jen zlepšoval a ne nadále zhoršoval. Proto jsem odpověděl NE na svou první otázku.
A jaká je má odpověď na otázku druhou? To už bude složitější. V zásadě by měla společnost směřovat k ozdravění všech nynějších neduhů. To je jisté. O jaké neduhy se jedná především? A jak dosáhnout jejich ozdravení? Jako hlavní, páteřní neduhy vidím ve snahách internacionalistů zlikvidovat náš národ a zemi pomocí multikulturní integrace, jejich útocích na koncept tradiční rodiny a krizi morálky, jdoucí ruku v ruce s předchozími problémy. Národní identitu se snaží internacionalisté zlikvidovat tak, že blaho národní pospolitosti nahradí „blahem“ vlastním – zlatým mamonem. Zároveň tvrdě potírají každého, kdo proti tomu vystoupí, v čemž jim je poplatná zkorumpovaná loutková vláda bezcharakterních korupčníků. Ruší se strany, zakazují se hudební skupiny, pokojná shromáždění českých nacionalistů jsou rozháněna vodními děly a za názory se chodí do vězení. Za tohle cinkali lidé klíči? Pochybuji. Tyto do různých hávů převlečené marxisty je třeba odstranit, jinak nebude ozdravění společnosti možné. Na jejich místo musí přijít zodpovědní lidé, kterým nejde o peníze, ale o ideály. To, zda se takoví lidé chopí vlády je na každém z nás. Příchod takových lidí bude pro národ a vlast spásou, bude konečně zamezeno imigraci, zlikvidována kriminalita a konečně započne život také pro budoucnost, nejen pro přítomnost. Já jsem nacionalista, já mám jasno. Ale jak to říci lidem? Zkusím to takhle – O co šlo národním obrozencům? Nač našemu národu, našim tradicím a našemu jazyku vybojovali zpět místo na slunci? Aby se němčina nahradila angličtinou? Těžko. A zač umírali naši legionáři na bojištích 1. světové války? Zač tolik našich předků položilo své životy? Proto, abychom se stali jakousi kolonií Evropské unie sotva.
Dále jsem zmínil útoky na koncept tradiční rodiny. To je velmi závažný problém. Jako národ pomalu vymíráme a musíme s tím něco udělat. A proč že se tak děje? Na vině je dnešní liberální systém, kterému se podařilo dosáhnout toho, že mnoho občanů v honbě za bezcennými pozlátky doby zahodilo svou odpovědnost. Ženou se za penězi a kariérou. Mezilidské vztahy deklasují na pouhé naplňování svých sexuálních tužeb. A když se jim to „zvrtne“, tak se uchylují k potratům. O morální stránce těchto lidí svědčí to, že jsou schopni zabít vlastní dítě. A ti, kteří děti chtějí, si je často nemohou dovolit, protože dnešní „demokratický“ režim rodinnou politiku Čechů nepodporuje. Namísto toho cpe peníze přistěhovalcům, kteří mají dětí jako kobylek. Díky tomu nás zde co nevidět početně přečíslí. Někteří se s nimi dokonce mísí. Kam jsme to dospěli? Ale zpět k útokům na koncept tradiční rodiny. Žijeme ve zvrácené době, dnešní pseudohumanisté se v rámci údajného boje za lidská práva snaží předělat lidskou přirozenost, z mužů udělat ženy a naopak. Se znechucením sleduji, jak batohy nahrazují „pánské“ kabelky, všude samý gel a růžové oblečení. Nicméně největší dopad to má právě na rodinné hodnoty, když ženy touží po kariéře, penězích a co nejvíce „zářezech“ na své posteli, na úkor budování rodiny. Aby národ nevymíral, je nutné, aby každá rodina měla alespoň 3 děti. Pokud to ovšem bude pokračovat takhle, český národ zanikne v propadlišti dějin. Kapitola sama pro sebe je propagace sexuálních deviantů na úkor tradiční rodiny. Jak se asi může cítit dítě, jehož „rodiče“ jsou Karel a Pepa? Když pominu naprostou zvrácenost takového nepřirozeného chování, ke kterému se dnes lidé uchylují, poněvadž jej považují za „in“, tak je taková „rodina“ neproduktivní, co se dětí týče. Jejich propagací jsou doslova rozmetány i ty poslední zbytky vážnosti institutu rodiny. Ozdravění tohoto problému jde ruku v ruce s prvním i třetím bodem. Některé věci zlepší změna politického vedení země a o zbytek se postará osobní příklad každého z nás.
Jako poslední hlavní problém, který je třeba zlepšit, jsem jmenoval krizi morálky. Co mám na mysli? Lidé jsou lhostejní ke svému okolí, lhostejní k přírodě, nemají pro co žít, chtějí jen, aby už byl pátek a oni se mohli jít opít. Kam se poděla čest? Pravda? Lidé si navzájem pouze lžou, společnost je nemocná. Jak je možné, že jsou tak časté rozvody? Vždyť manželství bývalo na celý život! V dobrém i ve zlém, tak se to přeci slibuje! Ale co znamená slib ve světě, kde se na slovo nehledí. A co nevěra? Jak mohou lidé být tak bezpáteřní a k něčemu takovému se uchýlit? Je mi špatně z toho, když vidím chování mnoha lidí. Drzí fracci, kteří nemají respekt k autoritám, například k učitelům, kterým vzal dnešní systém právo je jakkoliv citelně potrestat, ale i k vlastním rodičům. Běžně dostupné jsou drogy a to i mezi malými dětmi. Sotva odrostlí už se zpíjejí do bezvědomí, na školách se kšeftuje s marihuanou a podobnými svinstvy. Policie je bezzubá, zvláště, když se to dnes považuje za „cool“ životní styl, který je hojně rozšířen nejen mezi mládeží. A každý, komu se toto nelíbí je označen za neonacistu a čeká jej opovržení či přímo vězení. Skutečný hnus je dnešní společnost. Naštěstí, ne všichni jsou takoví. Je i mnoho slušných lidí. A ti musí svému okolí jít příkladem, znovu vyzdvihnout pojmy jako čest, hrdost, odhodlání, věrnost, vlastenectví a láska k národu a mnohé další. Ukázat lidem, že bavit se dá i bez drog a ukázat jim životní cíl – blaho národní pospolitosti. Poněvadž se spokojeností celku se dostaví i spokojenost jednotlivce. Musí se stát rytíři světla, kteří na kolena skolí temnotu liberalismu.
Zamyslel jsem se tedy a výsledek je jednoznačný. Musíme co nejdříve zatnout tipec dnešním pseudodemokratickým tyranům a začít konat pro budoucnost naši i našich dětí.
Lukáš Švestka