Největším snem italského premiéra Silvia Berlusconiho je dostat Izrael do Evropské unie. Berlusconi to řekl při své návštěvě Izraele. Pominu-li teatrálnost vlastní jižanským náturám, tak z tohoto výroku zamrazí. Obzvláště, když si uvědomíme, že se nejedná o požadavek vůbec výjimečný, ale vznášený ze strany politiků různých evropských států, naši republiku s judaismus praktikujícím premiérem z toho samozřejmě nevyjímaje.
Své sympatie k Izraeli či jeho nástroji USA vyjadřuje mnoho politiků, a to zejména konzervativních. Zřejmě zde vedle snahy zištně se přidat na stranu silnějšího či dobře odměňujícího hrají prim dva zásadní důvody. Jedním z nich je stále významné působení židokřesťanské věrouky a druhým strach z pronikání islámu do Evropy. Tedy musíme dodat, že to vše se děje na pozadí mohutné propagandy, která nám vytváří pocit věčné viny a naopak zcela nevinných obětí. Ta však převážně zasahuje davy, u vyšších politiků znajících chod této propagandistické mašinérie se opravdu spíše jedná o níže dále rozvinuté „vyšší“ pohnutky.
Židokřesťanství vychází z původní hebrejské věrouky, v níž jsou Izraelité vzýváni jako Bohem národ vyvolený a Palestina zem jim Bohem daná do vínku. Stačí si přečíst některé pasáže Starého zákona a nezaujatý člověk zjistí, že nejde o nic jiného než chvalozpěvy na v starověku Židy páchanou krutost, pokrytectví ba přímo nefalšovanou zlotřilost. Ne, že by tomu u jiných národů v té době bylo jinak, ovšem pouze u tohoto jediného se dodnes nejrozšířenější náboženství těmto nepravostem obdivuje a klaní. Je jasné, že u někoho, komu je bible vtloukána od dětství do hlavy, musí tento obdivný postoj k Izraelitům zachovat následky na duši.
Jiní berou Izrael jako hráz pronikání islámu do Evropy. Částečně tomu tak je. Izrael je Arabům na Blízkém východě pověstnou osinou v zadnici, jen je otázkou, jestli kvůli podpoře Izraele nejsme mu staveni na roveň. Jinak se opět jedná o klasické vyhánění čerta ďáblem, kterému podléhá i podstatná část nacionalistického spektra. Muslimové opravdu znamenají pro Evropu asi jeden z největších problémů a z přistěhovalců jsou díky své fanatické víře nejnebezpečnější. Jenže si je zde potřeba opět uvědomit příčinu a důsledek. Přistěhovalci jsou důsledkem a příčinou je nám ordinovaná slabost, globalizace, multikultura a konzumní způsob života. Jaký duch proniká dnešními sdělovacími prostředky či intelektuálními kruhy a zapříčiňuje tedy současný stav společnosti, snad nemusím psát.
Takže, žádný Ahmadínežád, žádné klanění Davidově hvězdě. Buďme konečně hrdě svoji!