Mezi mnoha velkými parodiemi na onen úmysl oživit původní tradice Ásatrú je jistě jedním z jeho nejkřečovitějších aspektů naprostý nedostatek wotanského ducha v člověku. Válečnická stezka einherjů, Wotanových neohrožených vyvolených bojovníků, přišla o své vlčí roucho a medvědí kůži a náhradou je nepřirozené, pacifistické, humanistické, křesťanské myšlení. Veškeré stopy po darech otce Všeotce člověku: dechu života (staronorsky Oend) a zuřivosti (staronorsky Odhr) jeho bratra Hoeniho byly odstraněny těmi, kteří nechtějí, aby se skutečný muž a jeho lid postavil hrdě židokřesťanským dekadentním, falešným hodnotám a mylným dogmatům. Most k zlatým sálům Valhaly je uzavřen a valkýry již nelétají, aby hledaly padlé na bitevním poli, protože není nikoho, kdo by vedl válku jako kdysi úžasně naši praotcové a před nimi jejich otcové. Vysoko nahoře, na svém trůnu jednooký bůh jistě dychtí po zprávách Hugina a Munina… po zprávách o probuzení pohanství.
Jednotná tradice nordického pohanství, ať už slovanského, keltského, teutonského atd., v podstatě včleňují celou válečnickou stezku mezi stezky ostatní. Tu znaly barbarské kmeny jako přirozený proces v lidském životě. Hledání způsobu, jak probudit prastarý oheň v nitru, Wotanův dech života. Nepopiratelným základním instinktem člověka je snažit se osvědčit nejen před jinými, ale také před sebou samým. Ve velmi mladém věku byl muži dán jeho první meč a jeho otec ho učil způsoby boje. Jakmile chlapec pochopí, že může zemřít a také má sílu zabít, stává se mužem. V naší moderní době je mladým v ranném věku vymyt mozek, aby odpouštěli, přijímali, tolerovali a milovali bez omezení či rozdílu. Toto NENÍ cesta bojovníka. Protože není přirozeností muže “milovat” a “tolerovat” v takové míře, že ho to oslabuje a odráží se to i na jeho lidu. Není nutně špatné začít láskou, tolerancí, přijímáním a odpouštěním, ale člověk si musí vybírat, na koho bude tyto hodnoty aplikovat. Skutečná přirozenost člověka je bojovná a útočná. Wotan se často snažil vyvolávat konflikty mezi rody pouze proto, aby se bavil lidskými válkami a to mu také umožňovalo vidět, kdo je věrný jeho učení a kdo neporozuměl cestě meče.
V současném hnutí Ásatrú je mnoho podobných, kteří opomíjejí tuto stezku cti. Zaměřují se výhradně na vnější aspekt uctívání Ásatrú a opomíjejí esoterickou podstatu. Samotná krev, “blot”, je tradiční součást pohanské kultury našeho lidu a způsob, jak komunikovat s bohy a bohyněmi, ale skutečná síla jakéhokoliv obřadu uctívání je obsažena v jeho původním symbolismu. Dokonce bez rituálů, kostýmů či slov je moc obřadu stále ohromující a bohové a bohyně jeho prvotnímu smyslu stále rozumí. A hlavní částí této esoterické tradice je stezka bojovníka. Pro skutečného bojovníka bitvy neprobíhají jen na bitevním poli, ale i v duši, srdci a duchu. Největší bitva, v které bude kdy člověk bojovat, nebude proti lidskému nepříteli, který je nakonec pouze “člověkem”, ale proti své vlastní kapitulaci před zvolenou stezkou. Einherj jde po velice opuštěné a těžké cestě, plné útoků ze zálohy a zrady. Je to dobrovolně zvolený směr a jakmile se jednou na tuto nebezpečnou cestu vydá, není již návratu za cenu své hrdosti a cti.
Pro moderního muže neexistují žádné výzvy, žádné velké války, žádné úctyhodné hledání, jak znovu probudit onen starobylý oheň. Dnešní muž je příliš zaneprázdněn sledováním hokeje, řízením sporťáků, chlubením se svými sexuálními úlovky a je prostě líný, nevýrazný a jednoduchý. Veškeré mužství a stopy po mužnosti jsou pryč. Jsou nahrazeny ženskými rysy jako je jemnost a citlivost. A tím NESNIŽUJI naše pohanské sestry, ale pouze říkám fakta. Tyto rysy se stejně jako smyslnost, mateřství a veškeré lunární aspekty ženské přirozenosti týkají ženské stránky. Muž je solárním zpodobněním oné prvotní přirozenosti. Náš pacifistický svět, v němž žijeme, se všemi možnými prostředky snaží zničit, či ještě hůře překonat tyto přirozenosti pokusy o jejich smíšení dohromady, aby se po nich smazaly stopy. To vede až ke snaze o znovu získání oboupohlavní bytosti. Pro jakéhokoliv SKUTEČNÉHO muže a ženu lidu je to zcela nesnesitelné. Nemůžeme popírat svou přirozenost. Můžeme ji pouze přesáhnout.
Existuje mnoho příkladů těch, kteří se prohlašují za Ásatrú kindred, kteří však odsuzují všechen násilný či bojovný přístup k pohanským tradicím. Někteří dokonce jdou až tak daleko, že do své přízně přijímají křesťany a neárijské členy. Jisté skupiny obhajují na internetu toleranci a pokouší se vylíčit jednotné pohanství jako milující, přírodu uctívající hippie náboženství. To je moderní cesta Wicca, ono neo-pseudo pohanské hnutí, plné homosexuálů a drogově závislých, kteří věří, že chození naboso po lesích je “sjednocuje s přírodou” a jejich halucinogenní drogy jim pomáhají komunikovat s Dianou, Panem či s někým jiným. Tito pokřesťanštění kindred, prohlašující, že jsou skutečnými následovníky starých způsobů, útočí na tradiční Ásatrú falešnými obviněními, že překrucují podstatu Pravdy, zatímco ve skutečnosti ji překrucují právě oni do podoby humanistického náboženství. Staří seveřané byli dobyvatelé a neohrožení bojovníci, kteří neměli slitování se svými nepřáteli a vůbec neobraceli jiné rasy na víru svých otců. Dokonce ani v Evropě staří Vikingové nevnucovali svou víru jiným Evropanům, protože cesta Severu nebyla a stále není určena všem.
Když se podíváme na norský pantheon: Wotan, Tór, Tý, Heimdall a dokonce půvabná, ale přesto hrůzu nahánějící Freyja a její valkýry, ať už ženy nebo muži, měli společné ústřední téma: VÁLKU! Boj, obranu, veškeré aspekty válečnické povahy. Jak došlo k tomu, že se tato nejzákladnější pohanská tradice stala tak obávanou a hanebnou? Nechat vyhasnout starý oheň v nitru bude mít za následek pouze oslabení našeho ducha a také ducha lidu kolem. Onen plamen, který mocně hoří v srdcích skutečného lidu, je samotnou podstatou lidského ducha. Prvotní oheň zkombinovaný s prvotním ledem, představujícím naši chladnost: naše distancování se od židokřesťanské dekadentní a zlomené víry. Snaží se rozšířit svou víru po celém světě jako mor a zotročit co nejvíc bezcenných lidí, zatímco my bychom měli usilovat o to, udržet si své způsoby jen a jen pro sebe a otevírat svá srdce jen jistých hrdým jedincům, kteří vyslyšeli volání havrana. Nemá smysl pokoušet se probudit všechny spící mysli z židovské strnulosti, severní větry budou zpívat pouze těm, kteří si zaslouží, aby v jejich písni rozpoznali své jméno. Dlouho předtím však většinu sklátí bezectná smrt. Na rozdíl od židovského boha se Wotan nestaral o množství, milion slabošských zbabělců se nikdy nemohlo rovnat stu hrdých a silných einherjů. Protože takové pocty, jako přejít přes Bifrost a žít navždy v Sálech kopí a zlatých štítů, kde se pravda, chrabrost a statečnost považovaly za znamení vznešené duše, byly uděleny pouze bojovníkům.
Je nezbytné, abychom zohlednili skutečné principy uctívání Ásatrú. Cesty míru jsou určeny těm, kteří se zříkají boje, kteří se obrací zády ke svému lidu a památce svých předků. Tito sebe stylizovaní “novopohané” pošpiňují čistotu Pravdy. Ono “novo” znamená “protitradiční”, a proto je urážkou víry našeho lidu. Rozrušují podstatu a převrací ji v něco přijatelného a zajímavého pro masy. Naše cesta je cestou války, na hmotné i duchovní úrovni. Vedeme válku proti těm, kteří by nám popírali svobodu žít jako naši otcové. Být hrdí na náš odkaz, naši kulturu a naši krev. Bránit naše tradice, náš lid a naši Pravdu. Být muži a ženami jednoty a cti ve světě, který obé postrádá. Být bojovníky.
Zdroj: http://www.thepaganfront.com