Možná jste minulý týden zaregistrovali akci proti extremismu na Slovensku a u nás v Děčíně, při níž bylo 11. srpna zadrženo 8 lidí. Jednalo se o členy skupiny Krátky Proces a bubeníka Horkýže Slíže. V těch 8 lidech byli započítání ještě další osoby, protože Krátky Proces zjevně nemá 7 členů… Jak zpráva uvádí: „Všichni obvinění se měli podílet na výrobě hudebních alb s extremistickou tematikou.“ Bubeník je spoluvlastník studia, kde měl Krátký Proces nahrát dvě alba, konkrétně Slovanská jednota a Na prach. Policie při prohlídkách hledala nahrávky Krátkeho Procesu, oblečení i další věci s nacistickou tematikou. Výsledkem bylo to, že u jednoho ze zadržených byly nalezeny sběratelské předměty, CD a různé tiskoviny.
Čtu si o výsledku akce, dívám se na snímky zabavených věcí a říkám si, o co tu jako jde? Dle fotografií se zjevně jedná o stará alba skupin jako Skrewdriver nebo Braník. Druhé jmenované vydal v roce 1991 Monitor a bylo u nás volně v prodeji. Na další fotografii jsou jakési ziny, patrně také staršího data, snad z devadesátých let. Dotyčný, u něhož toto našli, se provinil tedy čím? Snad už jen jejich vlastněním? Nebo se z nich odvozuje politické smýšlení extremistického typu, za které by měl být potrestán, a proto byly věci vůbec zabaveny? Při čtení níže uvedených řádků se člověk málem neubrání úsměvu při představě v domácnosti řádící černé ruky (samozřejmě tím není míněna barva pleti) : “Při domovní prohlídce pak policie ještě zabavila červený hrnek s vyobrazením ženy Adolfa Hitlera, dvě trička s krátkým rukávem, kraťasy a 6 LP desek.”
Zmíněná alba Krátkeho Procesu vyšla v roce 2016 (Slovanská jednota) a ve 2017 (nová verze desky Na prach z roku 1993). Proč tedy takový „zásah“ teď? Už ovšem nejde jen o samoté hráče – zadržený spolumajitel studia měl snad požadovat po skupině přehrávku nahrávaného materiálu, jak se to dělalo za komunistů, aby posoudil závadnost textů? Stále se zužující šíře svobody slova by tomu požadavku možná odpovídala. Dle vyjádření Policie: “Na hudebních albech s názvem Slovanská jednota a Na prach se nachází písně hudební skupin Krátký proces, které ve svých textech obsahují programy anebo ideologie skupin a hnutí, které směřují anebo v minulosti směřovaly k potlačení základních lidských práv a svobod jako i hájící, podporující nebo podněcující nenávist…” Udělejme si každý vlastní názor a podívejme se tedy na texty obou zmíněných alb, abychom posoudili jejich extrémnost sami.
Slovanská jednota:
Na prach!:
Ke slovu se jistě dostanou ti skuteční odborníci na extremismus, kterým se už jistě podaří nalézt ty správné rouhavosti a -ismy postihované zákonem. Však z historie víme, že kdo se dostal do spárů inkvizice, unikalo se mu těžko…
Celá akce od začátku vyznívá poněkud bezzubě, jako snaha udělat si čárku, že se proti „extremismu“ po nějaké době zase něco podniklo. V reálu tak má spíše podobu šikany lidí, kteří se vyjadřují k jistým tématům opačně, než by si Systém přál. Pokud by si onen názor nechávali pro sebe, bylo by to možné tolerovat, ne však už v případě, kdy jej prezentují druhým ve svých skladbách. Je paradox, že kdyby dnes zpívali o tom, jak je cool si zafetovat a hlavně si pořádně užít, nikdo by si jich ani nevšiml. Možná by ještě byli oslavování pro svou svobodomyslnost.
Současný boj proti imaginárním neonacistům, kteří jsou stále vykreslování jako snad největší nebezpečí pro současnou společnost, se stal fraškou. Pokud se již nějakého podaří vystopovat, tak je spíš hoden politování, než aby vzbuzoval strach. Dle mého názoru se takový boj podobá tomu, jak se lovci nacistů ještě na poslední chvíli snaží najít nějaké bývalé vojáky, kteří za války konali službu v některém lágru, aby je mohli spravedlivě odsoudit za spoluúčast na holocaustu, přičemž zavděk vezmou třeba i „účetním“, jehož v 95 letech odsoudí na čtyři roky natvrdo. Paradoxem je, že se to děje dnes, více než 70 let po válce. Kdyby totiž takto konali hned v roce 1945, museli by pozavírat více dospělých Němců, než by jich zůstalo na svobodě… Až jim však tihle nepřátelé vymřou, bude třeba si hledat nové a tak je potřeba na tom zapracovat!
Tuto potřebu uvědomovat si nepřítele výstižně popisuje Umberto Eco: “Mít nepřítele je důležité nejen k tomu, abychom vymezili vlastní identitu, ale i k tomu, abychom si obstarali překážku, na níž můžeme poměřovat svůj systém hodnot a na níž při konfrontaci můžeme předvést svou hodnotu. Chybí-li tudíž nepřítel, je potřeba si ho vykonstruovat.” Umberto Eco: Vytváření nepřítele a jiné příležitostné texty. Argo, Praha, 2013.
Když jsme zmínil ony za socialismu běžné přehrávky skupin před schvalovací komisí, je tu ještě jedna zajímavá analogie. Zmíněná policejní akce se nazývala „Šašovia“. 24. díl seriálu Třicet případů Majora Zemana se jmenoval Klauni a shodou okolností pojednával o režimu nepohodlných umělcích. Vzhledem ke skromnému výsledku akce v podobě zabaveného hrnku či kraťasů ovšem vypadá, že ji organizátoři pojmenovali spíše po sobě….
Takže, vítejte v sice světě covidovém, ale o to bezpečnějším a ochranitelském, kde svoboda slova končí za vaší nasazenou rouškou, kterou si z preventivních důvodů budeme nasazovat a sundávat dle právě aktuálních platných nařízení od září do března (vláda asi už dopředu zná vývoj covidové situace až do jara příštího roku… nebo je to úplně jedno, protože jde především o způsob vykonávání moci jako v nějaké pohádce). Ta snaha vyléčit svět nasazením náhubků, pardon, roušek, jako by zrcadlila snahu politiků udělat z něj lepší místo k životu – samozřejmě dle jejich představ. Ne náhodou je doba covidová najednou plná extrémně vyznívajících snah o nastolení spravedlnosti, rovnoprávnosti, práv všemožných menšin apod., jako by do té doby nic z toho neexistovalo. Zda se tím lepším časům blížíme či vzdalujeme, ponechávám na uvážení. Mimochodem, asi nejlepší shodnocení celé covidové epidemie dle mě je, že se jedná o záhadnou nemoc, která se zjistí jen testem za 3.000Kč a na kterou neexistuje lék, ale většina lidí se už vyléčila 🙂
Každopádně bude zajímavé sledovat, jakou dohru bude celá ona šaškovská akce mít a zda člověk, u něhož se našla ona alba a ziny, nakonec nebude souzen za jejich pouhé vlastnění. Pokud tomu tak bude, ocitneme se v situaci, kterou jsem před skoro 11 lety popisoval v Podobenství o jedné infekci. Už teď je však zřejmé, že nepřítelem Systému se jedinec stává ve chvíli, kdy je za něj takto označen.