Kapitola druhá – Ve stínu rohů: Utváření black metalu v Norsku
Z black metalu, utvářeného na základě stop zanechaných skupinami jako Venom, Mercyful Fate, Celtic Frost a Bathory, se na počátku devadesátých let 20. století stalo masové hudební a kulturní hnutí. Žánr je pojmenován dle druhého alba Venomu s názvem ‘Black Metal’, které je se svou syrovou kvalitou produkce i svými satanskými tématy a image považováno za jedno z předchůdců stylu. Dalším aspektem, jímž Venom ovlivnili black metalový žánr, je jejich používání pseudonymů jako “metody oddělení se od své pozemské identity a každodenního světa” (Olson, B, H., 2008).
Alba Bathory, ‘Bathory’, ‘The Return’ a ‘Under the Sign of the Black Mark’ měly rovněž mít obrovský vliv na žánr. Podobně jako Venom, i raná alba Bathory měla syrovou produkci a text satanská témata. Bathory však také využívali zpěv ve stylu vysokého ječení, který se stal pro black metalovou hudbu obecně charakteristický (Olson, B, H., 2008).
Rané black metalové skupiny z Norska také přejaly ‘corpse paint’ [mrtvolné malování], extrémnější verzi bílého a černého líčení tváře, používané Kiss a Kingem Diamondem z Mercyful Fate. Dle Necrobutchera z Mayhem je záměrem ‘corpse paintu’, aby účinkující vypadali jako mrtvoly (Campion, C., 2005).
‘Nemělo to nic společného s tím, jak používali líčení Kiss a Alice Cooper, Dead [původní zpěvák Mayhem, který spáchal sebevraždu] chtěl skutečně vypadat jako mrtvola. Nedělal to, aby vypadal cool.’ (Necrobutcher, cituje Campion C., 2005).
Nicméně dle Abbatha z norské black metalové skupiny Immortal, je corpse paint způsobem, jak black metaloví hudebníci “oslavují vnitřní démony” (Olson, B, H., 2008).
Rané black metalové skupiny z Norska, jako Mayhem, Darkthrone a Burzum, na počátku devadesátých let používaly satanská a protikřesťanská témata a image. Hudba byla nihilistická a misantropická a to bylo klíčové přesvědčení a ideologie (Thompson, C., 2012; Olson, B, H., 2012; Kenny, D., 2007).
“Principiální elementy black metalu v Norsku spočívají stejně mocně ve víře a názoru jako v hudbě samotné.” (Moynihan, M. a Søderlind, D., 1998).
Stejně jako skupiny ovlivnily tuto vlnu black metalu, norský black metal svými činy a ideologiemi dále ovlivnil celou spoustu nových skupin.
Nejproslulejšími hudebníky raného black metalu jsou Varg ‘Count Grishnackh’ Vikernes z Burzum a Øystein ‘Euronymous’ Aarseth z Mayhem. Oba hráli na black metalové scéně význačnou roli (Moynihan, M. and Søderlind, D., 1998). ‘Helvete’, Euronymem založený black metalový obchod v Oslo, byl pro scénu v Norsku klíčovou lokací. Varg Vikernes, členové Mayhem, členové Emperor a další black metaloví hudebníci a fanoušci často chodívali do obchodu a jeho suterénu, aby se setkali. Na ty, co se scházeli v Helvete a znali se s Euronymem, se odkazovalo jako na “Černý kruh” či “Black metalový vnitřní kruh”. Dle Varga Vikernese a Fausta z Emperor/Thorns tento výraz vymyslel Euronymous , ačkoliv média měla zato, že chvíli existoval (Moynihan, M. a Søderlind, D., 1998; Vikernes, V., 2004).
Díky založení Helvete se o Euronymovi říkalo, že je “ústřední postavou zapojenou do utváření norské black metalové scény” (Olson, B, H., 2008) a že “téměř jednou rukou založil” black metalovou scénu (Moynihan, M. and Søderlind, D., 1998).
“Během několika měsíců [od otevření Helvete] začalo být mnoho mladých hudebníků posedlých Euronymem a jeho myšlenkami, a brzy se mnoho norských death metalových skupin transformovalo v black metalové skupiny. Z Amputation se stali Immortal, Thou Shalt Suffer se změnili v Emperor a Darkthrone vyměnili svůj Švédskem inspirovaný death metal za primitivní black metal. A jako nejvíce nechvalně známý, kytarista Old Funeral, Kristian Vikernes již opustil skupinu, aby zformoval svůj vlastní výtvor, Burzum.” (Ekeroth, D., 2009)
V květnu 1994 byl Vikernes odsouzen k 21 letům vězení za vraždu Euronyma, spálení tří kostelů, zamýšlený pokus o spálení čtvrtého a za krádež a přechovávání 150 kg trhavin. Dle Vikernese byl důvodem k vraždě Euronyma to, že Euronymous ho plánoval zabít. Vikernes se dovolával sebeobrany a že “to vnímal jako preventivní úder, abych mu zabránil dostat druhou šanci mě zabít” (Vikernes, V., 2004). Vikernes se připojil k White Aryan Resistance a bylo možné tvrdit, že na svých webových stránkách obhajuje rasismus.
Obal EP ‘Aske’ (norsky ‘Popel’, 1992) od Burzum zahrnuje fotografii jednoho z kostelů, který Vikernes spálil [Jedná se o kostel Fantoft, za jehož vypálení však Vikernes odsouzen nebyl.]. Ačkoliv se Burzum nikdy očividně nezaměřovalo na rasový nacionalismus a pouze zřídka zahrnovalo protikřesťanská témata, Vikernesovy hluboce protikřesťanské postoje a jeho extrémní činy a ideologie by mohly být pramenem rasového nacionalismu, který lze nalézt u národně-socialistických black metalových (dále jako NSBM) skupin (Moynihan, M. a Søderlind, D., 1998).
Vikernes nebyl jediným hudebníkem na black metalové scéně, který byl zapleten do vraždy či pálení kostelů. Faust z Emperor se také podílel na pálení kostelů a přiznal se k vraždě homosexuála (Moynihan, M. a Søderlind, D., 1998).
“Tenhle muž ke mně přistoupil – zjevně byl opilý a zjevně buzerant…bylo zřejmé, že se mnou chtěl mít jistý kontakt. Pak se mě zeptal, jestli bychom mohli odtam odejít a jít nahoru do lesů. Souhlasil jsem tedy, protože už tehdy jsem se rozhodl, že ho chci zabít, což je velmi zvláštní, protože takový nejsem…”, (Faust, cituje Moynihan, M. a Søderlind, D., 1998; Aites, A. a Ewell, A., 2009).
Moynihan a Søderlind v ‘Lords of Chaos’ (1998) tvrdí, že Norsko se stalo epicentrem black metalu díky roli, kterou tam hraje křesťanství. Varg Vikernes v dokumentu ‘Until the Light Takes Us’ [Než nás schvátí světlo] (Aites, A. a Ewell, A., 2009) říká, že v Norsku je každý spřízněný s pohanskými bohy, protože to je jejich náboženství, nejsou křesťany, a že křesťanství je židovské náboženství. Dle Vikernese bylo důvodem ke spálení dřevěného kostelíku Fantoft, že byl postaven na půdě, kterou jeho předkové používali k oslavě slunce (Aites, A. a Ewell, A., 2009). “Pokud nemají respekt k norské kultuře, proč by u všech všudy měli mít úctu k jejich kultuře Norové? (Vikernes, V., cituje Aites, A. a Ewell, A., 2009). “Pálením kostelů někteří lidé získávali pocit, jako by si svou zem brali zpět” (Aites, A. a Ewell, A., 2009).