Degradace identity II: Nenávist k vlastnímu původu

Minule jsme si představili sdružení Life Expedition, jehož členové cítí potřebu se omlouvat za činy, které spáchal někdo jiný, jinde a v jiném čase, a jejich vztah ke své bělošské identitě lze označit jako sebemrskačství. Vyšší úroveň degradace identity představuje, pokud se k vlasnímu původu projevuje nenávist. Jedním z příkladů může být Dean Hutton, jehož fotografii vlevo jste možná už někde zahlédli, zvláště kvůli jeho instalaci s názvem “Fuck White People”. Narodil se 3. května 1976 v chudé rodině v jihoafrickém Johannesburgu. Představuje se jako aktivista a umělec, ale v případě této osoby se zdráhám jí takový  vznosný titul přisuzovat. Dean Hutton je genderqueer, což je škatulka, která mi byla doteď neznámá, tudíž jsem se informoval, že se jedná o “zastřešující kategorie, nazývané nebinární nebo pohlavně-expanzivní, pro genderové identity, které nejsou výlučně mužské nebo ženské—identity, které jsou tak mimo genderovou binaritu a cisnormativitu”. A cisnormativita zase je “společenský předpoklad, že každý je cisgender, že normální je být cisgender, a implicitně tedy že být ­ztotožněn/a s pohlavím (genderem) přiděleným po narození je hodnotnější než jiné genderové identity”. Mimochodem, non-binary i transgender kategorie má každá vlastní vlajku 🙂 Možná Vám bude připadat nemístné, že hned v úvodu řeším pohlavní identitu, ale zrovna ta se uváděla hned v první větě o Huttonovi na stránce South African History Online. I samotní jedinci tohoto typu si na svém “nepohlaví” zakládají, jak dokládá sám Hutton, když o sobě říká: “Jsem umělec zaměřený především na současné sociopolitické příběhy. Jako spoluautor se zajímám o popis; o sociální média jako vyprávění;  o technologie jako sebereflexi a provokaci. Jsem genderqueer, což je ne-binární transgenderová identita a moje práce se zabývá otázkami pohledu, bělošství, kapitálu, tělesné politiky, queer identit a radikální lásky. Žádám vás, abyste mě oslovovali genderově neutrálními zájmeny oni, jim, jejich.”

Budiž. Každý ať se považuje, za koho chce, ale ať proto neuráží svůj původ, který sdílí s dalšími, byť se k němu třeba nehlásí. Necháme tedy Huttonovi jeho onikání a přejdeme k “umění”, jímž se proslavil nejvíce. V polovině října 2015 se v Jihoafrické republice zformovalo studentské protestní hnutí FeesMust Fall, které požadovalo snížení studentských poplatků a navýšení finanční podpory ze strany vlády.  Protesty pokračovaly i v roce 2016 a s nimi spojené škody na majetku dosáhly v přepočtu téměř 48 milionů USD, zdroj. V reakci na protesty se Dean Hutton oděl do obleku, jenž byl celý potištěný heslem “Fuck White People”, což dle jeho slov měl být “katalyzátor k zahájení každodenních rozhovorů o bílé nadvládě, rasismu a privilegiích. Jakož i dekoloniální gesto s cílem destabilizovat převážně bílé prostory, zviditelnit bělošství, postoje a předsudky bílých lidí.“

Jeho plakát se stejným nápisem se pak v rámci výstavy Umění rozvratu, objevil v Jihoafrické národní galerii Iziko a ocitl se tak určitě v lepší společnosti, než by si kvalitou zasluhoval, protože galerie vystavuje převážně nizozemské, francouzské a britské umění 17. až 19. století. Autor, o němž by se možná dalo říci, že ani neví, kým je, ale rozhodně ví, kým není, svůj záměr na popisce k vystavenému plakátu, k heslem Fuck White People popsané židli a k zlatým botám vysvětlil takto:

“Pokud jste bílí, pravděpodobně nyní něco pociťujete. Bílí lidé v poslední době zažívají pocity ‘obráceného rasismu’, jako by existoval. Bílí lidé vytvořili rasismus a zajistili, že je hluboce zakotven v našem sociálním systému, zákonech, ekonomice, institucích a jedincích. Proto je tu tato provokace, abyste pocítili ‘bílou bolest’. Zhluboka se jí prodýchejte. Na začátku tohoto roku jsem fotografoval studenta Zamu Mthunzia, který měl na sobě tričko se slovy  ‘Fuck White People’, natřené černou barvou [“pain(t)”: paint anglicky barva, pain bolest]. Hrozilo mu vyloučení a projednávání před Komisí pro lidská práva. Nikdo ze stěžovatelů neřekl nic o přední straně trička, kde se psalo “Být černý je na hovno”.

Vidíte, že bílá bolest se pořád dožaduje pozornosti,  zatímco černá bolest plyne dál. Vytvořil jsem tedy oblek ke sraní bílých lidí. Začalo to jak experiment, abych viděl, co se stane, když jej nosí bílé tělo. Lidé kvůli tomu zuří, někdy až do bodu násilí. Ale já to dělat můžu – je to bílé privilegium. Jsem tu kvůli vaší bolesti, protože bílí lidé si myslí, že empatie dokáže vyléčit rasismus, ale o co musíme usilovat, je kompletní odstranění systémů moci, které udržují bílé lidi rasisty.

Naučte se také srát na bílé v sobě. Fuckshitepople.org #fuckwhitepeople.”

Instalace “sraní na bílé lidi” ovšem vzbudila reakci i u těch, kteří mají ke své bělošské identitě vztah pozitivní. Jihoafrická strana Freedom Front Plus požadovala odstranění díla z Národní galerie, přičemž jej nazvala rasistickým a podněcující rasovou nenávist. K tomu však nedošlo a tak členové Kapské strany, Cape Party, která usiluje o odtržení jihoafrických provincií Západní a Severní Kapsko, se alespoň snažili urážlivý plakát přelepit nápisem “Miluj svého souseda”. Na video z této jejich akce se můžete podívat zde. Hutton na útok reagoval tak, že se jedná o separatistickou stranu a že to, co udělali, je trestné.

Kapská strana však šla ještě dál a podala na Huttona žalobu za rasovou diskriminaci a projev nenávisti. Mj. žádala, aby soud deklaroval, že v případě vyslovení, tisknutí, vystavování či vyjadřování slov “Fuck White People” se jedná o projev nenávisti. Huttonovo výše uvedené vysvětlení hlavnímu soudci Danielovi Thulare stačilo a žádné soudní slyšení se ani nekonalo. 4. července 2017 Thulare rozhodl, že v případě výrazu “Fuck White People” se o rasismus ani projev nenávisti nejedná. Soudce Tulare v bodu 20 rozsudku říká: “Dle mého vnímání slova, náležitě uvedená do kontextu a pochopená, na něž si zalobce stěžuje vůči žalovanému, jmenovitě ‘Fuck White People’, jsou hlavní Huttonovým poselstvím, které vnímané v celistvosti díla znamená: “ZAVRHNĚTE, KONFRONTUJTE A ODSTRAŇTE STRUKTURY, SYSTÉMY, VĚDOMOSTI, SCHOPNOSTI A POSTOJE MOCI, KTERÉ UDRŽUJÍ BÍLÉ LIDI RASISTY.”  (zdůraznění textu jako v rozsudku, který je v plném znění k dispozici zde)

Šéf Kapské strany Jack Miller na rozhodnutí soudu reagoval otázkou “Dnes znamená ‘srát na bílé lidi‘ umění. Kam tahle země spěje?” Právník galerie Jeremy Klerck rozsudek uvítal slovy: “Jedná se o mezní rozhodnutí. Došlo na obranu svobody projevu. A došlo na obranu uměleckého vyjádření.” Pan Hutton si užil svých pět minut slávy a dál se věnuje své činnosti. Je patrně natolik nespokojen se svým bělošstvím, že pořádá performance Breathe.Goldendean (Dýchejte.Zlatýdean), při nichž si nahý, natřen pouze zlatou třpytkou, umístí mezi nohy kravský zvonec a usadí se někde na veřejnosti. Fouká bubliny z bublifuku a žádá kolemjdoucí, aby dýchali za něj a spolu s ním. Jak sám říká, zlatou třpytkou zvyšuje hodnotu svého těla, aby lépe odpovídalo standardům cennosti. Kdo má na toto umění žaludek, může si jeho performanci a přípravu na ni vychutnat ve videu na jeho stránce.

Nuže, ještě před pár desetiletími by jednání lidí z Life Expedition nebo Dean Huttona bylo vnímáno jako čiré bláznovství či nemorálnost. Když však jde o ponižování identity bělochů, jsou to dnes aktivity naopak ve společnosti podporované a prosazované. V třetím, závěrečném dílu seriálu o Degradaci identity se budeme příště věnovat nenávisti k jiné rasové identitě, ovšem z druhé strany, než se nám mediálně všeobecně dostává, přičemž si představíme některé tváře hnutí BLM a jejich názory.