Nejprve něco zpola vhodné hudby …
Od té doby, co jsem je někdy kolem 12 let poprvé objevil, jsem si zamiloval hry na hrdiny s tužkou a papírem (RPG). Poté, co mne v reálném životě vzdělávací systém v Norsku vyléčil ze všeho zájmu o literaturu, zájem o takové RPG znovu podnítil můj zájem o knihy. Kvůli MERP (hra na hrdiny ze Středozemě) se Hobbit stala první knihou, co jsem četl ze svobodné vůle a zamiloval jsem si ji. Od 12 do 19 let jsem utrácel skoro všechny peníze za RPG knihy a od 12 do 17 let jsem strávil všech volný čas – a většinu času jsem měl taky strávit vymýváním mozku (alias “vzděláváním se”) – čtením těcht knih nebo hraním RPG se svými přáteli.
Díky tomuto koníčku jsem např. dokázal ústně vyřešit všechny matematické úkoly, které dostal můj velký bratr během dvouhodinové matematické zkoušce na vyšším stupni střední školy, když jsem ještě chodil na střední škole na stupeň nižší. Trvalo mi to méně než 5 minut (asi dobu, kterou můj bratr potřeboval k rozvázání bot a pověšení bundy na zeď) a všechny mé odpovědi byly správné.
Díky tomuto koníčku jsem dokázal složit zkoušky z angličtiny na nižší střední škole, navzdory tomu, že jsem vynechával 2/3 všech vyučování. Dostal jsem nejlepší možnou známku a můj učitel angličtiny (který mne ve třídě skoro neviděl), byl velmi překvapen.
Díky tomuto koníčku jsem začal číst knihy o mytologii, starověké historii, náboženství a pohádky, a dozvěděl jsem se o důležitosti našeho vlastního evropského odkazu, o čemž jsme se ve škole neučili vůbec nic.
Díky tomuto koníčku jsem byl schopen dělat jakožto externí kandidát zkoušky na vyšší střední školu, zatímco jsem byl ve vězení, a s výjimkou psané angličtiny a ústní norštiny (kde jsem skoro neprošel…. má psaná angličtina je zjevně děsná, a opravdu nemám zájem o politicky korektní “literaturu”, kterou chtějí, abychom v ústní norštině studovali, takže jsem si nezasloužil nic lepšího) jsem dostal velmi dobré známky – většinou nejlepší možné.
Nepřímo jsem díky tomuto koníčku mohl chodit na IT kurzy na průmyslovce v Trondheimu (jakožto externí kandidát) a později studovat na univerzitě v Tromsø, kde jsem krátce studoval starověkou řeckou filosofii, latinu a angličtinu, než jsem byl uvolněn – a kdy jsem jen spěchal domů, aniž bych se ohlédl.
Ve škole jsem se prostě nenaučil nic; skoro vše, co znám, jsem se naučil sám, a velmi často díky svému zájmu o RPG.
Nuže; teď neříkám docela pravdu; ve škole jsem se toho naučil spoustu. Naučil jsem se opovrhovat socialismem. Naučil jsem se nenávidět socialisty. Naučil jsem se rvát a používat násilí k řešení problémů, a čím bezohledněji a brutálněji, tím lépe. Naučil jsem se, jak chutná nespravedlnost. Naučil jsem se zvládnout nudu. Naučil jsem se nenávidět feministky. Naučil jsem se opovrhovat slabými a hloupými. Naučil jsem se zvládnout svůj špatný pocit, když jsem viděl jiné děti trpět. Naučil jsem se přežít v provozu (každý den z domu do školy a zpět). A naučil jsem se pár výsměšných písniček, které si dělají legraci z Ježíše a křesťanů obecně. Rádi jsme v aule zpívali např. “Glade Jul, heng i og pul, så får du barn til neste Jul” (“Radostné vánoce, začněte šoustat a na příští vánoce dostanete děti”) nebo “Santa Lucia, dreit oppi lia” (“Svatá Lucie, srala z kopce”), když křesťansko-socialistická špína (alias učitelky) se nás snažil nutit zpívat křesťanské koledy. My zpívali, ale jak vidíte, poněkud pozměněný text (a z nějakého důvodu si ty písně stále živě pamatuju). Takže něco jsem se ve škole naučil…
Mohl jsem se rovněž naučit říkal lži, pochlebovat učitelkám, předstírat pláč, abych prosadil svou vůli, schovávat se ve strachu před šikanou, tolerovat trápení od učitelů atd., ale nikdy jsem se to neučil. Místo toho mě učitelé silně neměli rádi a byl jsem vnímán jako paličaté dítě, problémové dítě, arogantní dítě a vlastně sám jako šikanista, protože jsem mlátil jiné šikanisty jako řešeto – vlastně docela často – a neschovával jsem se ve strachu, když mě za to učitelé přišli potrestat (aniž by se někdy obtěžovali se zjišťováním, proč k tomu vlastně došlo; v sovětském Norsku jednoduše vždy trestají vítěze [a tento trend zasahuje až do “justičního” systému, jak jsem alespoň doteď zjistil]).
Duševně jsem přežil, na rozdíl od mnoha a možná dokonce většiny dětí, které oním zničujícím systémem prošly. Zůstal jsem sám sebou i poté, co jsem prošel jejich mašinérií čpící propagandy, určené k výrobě cihel do zdí, které stavějí, aby nás uvěznili. Já se do jejich zdi nehodil. Zůstávám skutečnou lidskou bytostí, skutečným jednotlivcem, schopným myslet sám za sebe. Jistě, mohl jsem působit, že mnohé sužuju, protož to, co dělám a říkám, nezapadá do jejich A4 myslí, ale to je v pořádku.
Doufaje, že mnozí další rovněž zůstanou sami sebou, jsem po vystavení hrůzám vzdělávacího systému vytvořil vlastní RPG, politicky nekorektně vyzrálé a s možnostmi, aby se hráči učili angličtinu i základní matematiku; skýtá pro děti všeho věku plno příležitostí, aby se učili myslet samy, nacházely samy řešení, rozvíjely svou představivost tak, jak chtějí, a aby se z nich staly skutečné lidské bytosti, nezapadající do nějakých zdí hebrejského chrámu, ale existující pro vlastní dobro a dobro svého lidu – pro hamingja, jejíž součástí by se jednou mohli stát.
Má RPG se nazývá MYFAROG, což je zkratka “Mythic Fantasy Roleplaying Game” [mýtická fatasy hra na hrdiny] a pravděpodobně bude vydána ke konci tohoto roku nebo na začátku roku příštího. Skýtá příležitost pro ty, co chtějí hrát hru, i ty, kteří – jako já – rádi čtou pravidla, aby nacházeli systémy a nahlíželi věci z různých pohledů. Přirozeně se zde (v herně přátelské verzi) rovněž detailně představuje naše evropské náboženství a zaplňují se tak mnohé mezery, jež nevyplnilo Sorcery and Religion in Ancient Scandinavia [Čarodějství a náboženství ve starověké Skandinávii]. Lze ji rovněž vnímat jako errata k této knize.
Stále nezlomen lžemi (dítě vlastní školy…):
Díky za váš zájem. HailaR WôðanaR!
Pro více informací ohledně MYFAROG klikněte sem!
Varg Vikernes
27. září 2013
přeloženo z: http://www.thuleanperspective.com