Dnes jsou všechny politické volby švindl a celý volební systém není nic než prostředek, jak udržet ovce v řadě. Ačkoliv volby bývaly něčím jiným…
Něco hudby než budeme pokračovat.
Volby se v pohanské Evropě se nevnímaly jako právo pro voliče, ale jako jejich povinnost. Nebyla to ani tak výsada jako břímě. Dnes jakákaliv osoba, která náhodou žije v naší zemi 3 roky a byla schopna dosáhnout věku 18 let, může volit. Její inteligence, loajalita, vědění, dodržování zákona, vůle k sebeobětování a spojení se zemí, kde žije, jsou zcela nepodstatné.
V minulosti však mohli volit pouze ženatí urozenci, a než začnete dostávat špatné myšlenky: urozenost v pohanské Evropě tvořila asi 70-75% obyvatelstva nebo ještě více. Zbytek 25-30% tvořili svobodní muži a nevolníci (ti druzí jmenovaní ne jako otroci, ale více jako vazalové) – a samozřejmě také několik psanců.
Abyste se stali urozenými, museli jste být domorodec a rovněž vlastnit svůj Ôðal majetek, tj. property, tj. alodium: majetek, jenž byl ve vaší rodině po mnohoh generací, obvykle alespoň 5 generací nebo 250 let či více. Přesná pravidla se v této souvislosti lišila říši od říše a časem se také měnila.
Volit mohli pouze urození muži, ne proto, že by se na ženy pohlíželo jako na méněcenné, ale protože volit mohli pouze ženatí urození muži, a u nich se předpokládalo, že než k nějakému volení došlo, dostali od své choti důraznou radu. Mimoto musel být nejen ženatý, ale rovněž mít děti! Jeho hlas nebyl jen jeho, ale hlasem celé jeho domácnosti. Takže: jedna rodina, jeden hlas.
Myšlenka byla taková, že jen těm s hlubokými kořeny v národě a tem s dětmi by se mělo umožnit ovlivňovat směřování oněch národů, protože pouze oni by měli při volení na mysli zájmy státu. Pouze oni se skutečně zajímali o budoucnost národa!
O čem tedy vlastně volili?
Král a Královna vládli zemi, tj. zajišťovali království, zájmy lidu, a tradice se chránily, ale kdykoliv se měla učinit důležitá rozhodnutí, obvykle ohledně toho, zda by království mělo vstoupit do války, byli urození požádání, aby volili pro či proti. O takové volení pro či proti válce mohl požádat pouze Král a nestranná Královna byla soudcem a rozhodla o výsledku volby.
Většinu doby urození řídili vlastní životy; pečovali o svou zemi a zájmy, jak uznali za vhodné a spoléhali se na Krále pouze ohledně vojenského a náboženského vedení, a když se ocitli ve sporu s jinými urozenci v zemi: byl Král Bohem, a byl rovněž Bohem Spravedlnosti.
Král byl hlavou Království, ale každý jeden urozenec byl hlavou svého vlastního Ôðal majetku a ani Král se nemohl dotknout onoho posvátného práva, a toto posvátné právo urozenců symbolizoval jejich Trůn, známý jako Öndvegi (“cesta/silnice duchů”) – nazývaný tak proto, že vznešená práva a povinnosti mrtvého urozence se přeneslo na jeho nejstaršího syna, jak usedl na místo svého mrvého otce a takto převzal vedení rodiny a Ôðal majetku.
Naše předkřesťanská Evropa se ve většině ohledů velmi lišila od Evropy, jak ji známe dnes, i pokud jde o volení, právo volit a co volit.
Já volím návrat k evropské Evropě a tradicím, pro jejichž ochranu vybírali naši předkové své nejlepší muže a dívky. Jedinou věcí, kterou by se měla budoucí Evropa odlišovat, je úroveň tolerance vůči zničujicímu cizímu vlivu. Žádý muž by neměl mít dovoleno přijímat ideje cizího lidu nebo umožnit takovým ideám, aby se na jeho Ôðal majetku rozvíjely. HailaR BalðuR!
Varg Vikernes
10. října 2013
přeloženo z: http://www.thuleanperspective.com