Jak všichni víme, Galie (alias Francie) má hluboké kořeny. Jen na sever od místa, kde žiju, je 2000 let staré město Limoges. Jižně od místa, kde žiju, se nachází Lascaux, jeskyně se 17300 let starými malbami. Středověké věže, města a hrady jsou tu roztroušeny po krajině a staré cesty klesají hluboko mezi poli. Evropané na tomto území žijí stovky tisíc let. Moje domovina, Skanþeho země u moře (Skanþinawjo, alias Skandinávie) byla mnohokrát pokryta kilometr silnými ledovci, od doby kdy do Galie přišel první člověk, a pokaždé, když tam žijící Evropany zahnaly ledovce a byli nuceni se vydat na jih. Ano: (mimo jiné) do Galie… Nikdo nemůže žít v severní Evropě za doby ledové dlouho. Ani Evropané.
Vstupujeme do nové doby ledové, jak tomu říkáme. Možná to nebude nějakou dobu ještě zřejmé, možná 10 nebo 100 let. Jediné, co víme s určitostí je, že ledovce znovu pokryjí zemi boha-lovce Skanþeho. Dříve nebo později se to stane, ale bude samozřejmě nějakou dobu trvat, než ledovce znovu pokryjí většinu země. Uvidíme vrcholky hor tyčící se z ledu podobných ostrovů v bílém oceánu. Uvidíme rovněž migrující národy: nějakých 18 milionů Skandinávců, vyhnaných ledem na jih… a rovněž Finy a Bretonce a všechny ostatní národy žijící příliš severně či příliš vysoko v evropských horách. Ti všichni sestoupí dolů a jižně…
Degenerovaná, zpustlá, chorá, sebevražedná, neevropská špína, která se ve Skandinávii posledních pár set let budovala, neexistovala v dějinách skandinávských kmenů déle než chvilkový záblesk. Ledovce ji zcela rozdrtí a v mžiku odplaví – do zapomnění, kam patří. Žádný rozumný člověk pro ni neuroní slzu.
S něžností vzpomínám na kulturní památky, které měly ve Skandinávii význam, které trvaly a ovlivňovaly tam žijící kmeny pro tisíce let. Tyto evropské památky a to, covyjadřovaly, byly vtlučeny do naší krve a kostí, naší mysli a ducha, a nikdy nás neopustí; podobně jako Galie nikdy neopustí původní “francouzskou” populaci, a proto tedy ani jiné Evropany. Až je led rozdrtí, budou v nás stále žít a vrátí se, až se jednoho dne vrátíme my, za nějakých 12000 let; abychom kopím lovili soba a jinou zvěř, jsem si jistý…
Nechť led, noc a tma nyní po nějakou dobu ovládnou Skandinávii. Budeš nám scházet a my se vrátíme, až budeme moci. Vždycky se vracíme. Sladké sny. Spi sladce. Dobrou noc, Skanþinawjo! HailaR Skanþe!
Na paměť toho, co bylo kdysi:
Varg Vikernes
19. října 2013
přeloženo z: http://www.thuleanperspective.com











