Nejprve něco vhodné hudby.
Slunce pro nás znamená vše. Nemůžeme bez něj existovat. Vychází každý den na východě a cestuje po obloze na západ, kde zapadá do moře.
Podél západního pobřeží Skandinávie byly postaveny osady na místech, kde bylo vidět vidět, jak se na východě slunce zvedá nad vrcholky hor. Tyto hory byly vnímány jako posvátné a nesly taková jména jako Solberg, Solbjørg nebo jiná podobná jména, která mají význam “Sluneční hora”. Tyto osady byly rovněž zbudovány v blízkosti jezer či řek, se jmény pojícími se k měsíčním božstvům, jako *Skanþan (norsky Skaði). *Skanþan byl měsíční bůh hor a horských řek, tudíž měl přirozeně za manželku mořskou bohyni *NerþuR. Voda v řekách se přece jen vlévá do moře. Jsou jedním.
*Sôwili a *Manan, Slunce a Měsíc, se vždy objevovaly společně, jako přirozený pár. Společně vytvořily nebeského boha jménem *TîwaR. Společně rovněž vytvořili oči *WôðanaRa, a tak ho učinili aspektem nebeského boha, spojeného jak s říší živých, tak s říší mrtvých. Stále má jedno oko na obloze a jedno v říši mrtvých. Zná tak runy (tj. tajemství) mrtvých i živých.
Naše mysl vidí do našeho světa živých, ale rovněž do říše smrti. Jsme upomínáni na smrt každý den a také každou noc podstupujeme naši ‘malou smrt’, když jdeme spát, a říkáme si, proč musí jednoho dne navždy skončit. Někteří se na to těší. Jiní se snaží na to nemyslet. Někteří se toho bojí. Jiní ne.
Smrt mne neznepokojuje. Již jsem vykonal dost a a viuděl dost, abych zemřel spokojen. Více se bojím návratu do života než smrti: až se připojím ke Slunci do moře zapomnění, do říše smrti, a zapomenu vše, co bylo, co uvidím, až se jednoho dne vrátím? Budu litovat svého návratu? Sklidím všechno utrpení a strádání, které dnes zaséváme?
Proto se snažím zasévat to dobré a pravé v dnešní Evropě, to čisté a osvícené, laskavé a hřejivé, zdravé a krásné; evropské.
Možná se nikdy nevrátím, ale na tom nezáleží; myšlenka, že bych mohl, jistě pomůže těm, kteří přijdou po mně, protože mne to přiměje k práci pro jejich budoucnost, a případně se ztratím s vědomím, že jsem udělal něco dobrého. Co ještě můžeme čekat od života jako odměnu? Co by ještě někdo chtěl? Jakou lepší odměnu by mohl někdo žádat?
Myslím si, že mít pohanskou mysl nám všem prospěje…
HailaR WôðanaR!
Varg Vikernes
21. října 2013
přeloženo z: http://www.thuleanperspective.com