Člověk je paradoxní tvor, rozpolcený mezi instinkty těla a vůlí mysli. Pokud jsou naše tělesné instinkty příliš slabé, zemřeme buď hladem, žízní, nebo nedostatkem spánku a nikdy se ani nerozmnožíme. Pokud jsou tělesné instinkty příliš silné, staneme se obětí přejídání a v podstatě degenerujeme k smrti. Pokud člověk nepěstuje mysl a občas ji nenechá přemoci instinkty těla, promění se v podlidského tvora, zcela ovládnutého svými fyzickými potřebami a pudy. Nebude se dále vyvíjet a místo toho, aby se v životě stal lepším člověkem, promění se ve zvíře.
Když Heimdallr („domácí počítadlo“), používající jméno Rígr („vládce“), asi před 80 000 lety dokončil stvoření rodu Jarl („hrabě“), tj. severské (=evropské) rasy, v době kamenné a v nejvyšším Thule, konečně stvořil lidskou rasu s potenciálem stát se božskou a zůstal s nimi, aby je vychovával. Jednou z věcí, které naučil Jarlovy příbuzné, byl systém myšlenek a rituálů, jejichž cílem bylo umožnit jim stát se božskými. Tento systém je to, co dnes známe jako evropské náboženství, nebo jednoduše pohanství.
Mystéria, vysoké svátky, sedmidenní týden a všechny ostatní pohanské tradice a obřady byly navrženy tak, aby člověka zdokonalily. Všechna pravidla a omezení, která náboženství na člověka klade, zajišťují, abychom nedovolili fyzickým instinktům ovládnout naše životy. Účelem vysokých svátků a mystérií je „rozhýbat loď“ a na omezenou dobu nechat tělo nebo mysl přestimulovat. Tento iracionální šok je naprosto nezbytný k tomu, abychom se zlepšili, abychom se posunuli vpřed. Neustálá dokonalá rovnováha povede pouze ke stagnaci. Proto pohanské vysoké svátky obvykle zahrnují nadbytek nápojů a jídla, hudbu, (manželský) sex, tanec a hodování a mystéria jsou nejčastěji obrovským „ohromujícím“ a emocionálním zážitkem. Ale když hostina nebo mystérium skončí, musíme obnovit dokonalou rovnováhu, předat kontrolu zpět mysli a vrátit se k normálnímu životu, jinak rychle začneme degenerovat.
Abychom pochopili potřeby člověka, musíme znát a rozumět lidskému tělu, jeho různým vrstvám. Jsou to (z knihy „Tajemství a mytologie starověké Skandinávie“): „… zvané lík (tělo, mrtvola , „stín “), várðr (strážce , „životní síla “), hamr (odražený obraz, tvar , „paměť “), hugr (mysl, „duše“) a ánd (dech ,myšlenka) , “„duch “). Lík je fyzické tělo, a proto je spojeno s vanirem .Všechno od kamenů po lidi má lík. Várðr je éterické tělo a stejně jako ostatní nehmotné bytosti je spojeno s æsirem. Várðr je životní síla, která chrání život a udržuje nás naživu . Všechno od rostlin po lidi má várðr. Bez této životní síly bychom zemřeli a stali se mrtvolami . Hamr je astrální tělo . To je vědomí a schopnost učit se opakováním . Všechno od zvířat po lidi má hamr. Bez hamru upadáme do bezvědomí a stáváme se podobnými rostlinám . Hugr je mentální tělo . To je schopnost získávat znalosti a využívat to, co víme . Bez hugru zapomeneme vše, co jsme se naučili, a staneme se podobnými zvířatům . Pouze lidé mají hugr. Konečným tělem je ánd. Toto proniká vším, ale pouze zasvěcené lidské bytosti mají jakýkoli kontakt s duchem – a ti potřebují cestovat po Sleipniru, skrz Trojskou pevnost a do říše bohů, aby se naučili její runy (tajemství) . Lík potřebuje k přežití fyzickou podporu, jako je fyzický trénink, jídlo a pití, ale také odpočinek . Várðr potřebuje teplo, spánek, bezpečí, radost a pravou lásku, ale také chlad, smutek, strach, nebezpečí a negativní emoce . Hamr potřebuje kreativní projevy, hudbu, umění a sny, ale také ticho, klid a prázdnotu . Hugr potřebuje mentální výzvy, trénink dlouhodobé a krátkodobé paměti, soustředění a trénink logických schopností, ale také duševní odpočinek . Ánd potřebuje hlubší smysl, dlouhodobé aktivity a superindividualistickou perspektivu, ale také pohrdání smrtí a bezohlednost. S ohledem na to bych řekl, že tento starověký skandinávský systém by mohl snadno nahradit systém „pyramidy potřeb“ od Maslowa .
Pohanství je navrženo tak, aby sloužilo evoluci člověka, a všechna mystéria a vysoké svátky tohoto náboženství jsou dobře promyšlené. Není to jen náboženství milující mír, protože uznává důležitost sváru, ale není to ani jen náboženství milující válku, protože uznává také důležitost míru. Je to náboženství, které zahrnuje jak mír, tak válku, vše ve svém čase. Abychom se zlepšili, musíme být vzhůru i spát, potřebujeme slunce i déšť, světlo i tmu, potěšení i bolest atd. Přijímat pouze slunce, světlo a potěšení, jak to dělá většina moderních náboženství, je prostě hloupé.
Omezení, která pohanství člověku klade, nejsou výsledkem něčího přání omezit naši svobodu nebo něčeho podobného. Jsou tam, protože jsou nezbytná k tomu, abychom se nakonec stali božskými, a koneckonců jsme zde proto, abychom se stali božskými. Pohanství je jednoduše návod, jak tohoto cíle dosáhnout, návod, který severskému člověku dali bohové na počátku, a měli bychom se k němu s touto myšlenkou vztahovat.
Varg „The Bard“ Vikernes
(18.02.2006)