Obecný přehled bílého obyvatelstva starověké Mezopotámie a přilehlých oblastí
O Sumeru a jeho úspěších toho bylo napsáno mnoho. Daleko méně toho ale bylo napsáno o jejich prvotní příčině, totiž o tom, že kdysi celý Střední východ i severní Afriku obývalo nadané bílé obyvatelstvo, které v tomto širokém regionu vytvořilo velké civilizace a divy starověkého světa. Jeho součástí byli i Sumerové, a proto v Mezopotámii také utvořili svou vzkvétající civilizaci.
Vzhledem k antropologickým nálezů, indiciím z oblasti kultury (vyobrazení na uměleckých dílech), historickým faktům a nověji i genetickému výzkumu už nelze pochybovat, že starověké obyvatelstvo Mezopotámie patřilo k bílé rase (včetně tehdejších Semitů – o tom viz dále).
Časné obyvatelstvo Mezopotámie patřilo převážně k mediteránnímu typu bílé rasy, a to asi spíše k nějaké vyšší a robustnější variantě. Coon (1939) uvádí, že nejstarší zde objevený mediteránní typ byl vyššího vzrůstu a masivnějších lebek (někdy označovaný jako euroafrický v souvislosti s nálezy podobných typů v severní a východní Africe). Vyznačoval se dlouhou lebkou a výrazným nosem. Později se vyskytující menší a subtilnější klasický mediteránní typ se zde objevil až za sumerských a akkadských časů. Později zde převážil, zatímco vyšší robustnější mediteránní typ mizel. Je možné, že robustnější mediteránní typ byl více spojen se sumerských jihem, zatímco subtilnější se semitským (akkadským a pak amoritským) severem. V menší míře se vyskytoval i bílý armenoidní typ – ale i ten je spolehlivě doložen až později a i přes pozdější nárůst jeho zastoupení vždy zůstal v menšině; více ho asi bylo na severu než na jihu. Ve větších počtech se začal v Mezopotámii vyskytovat v souvislosti se vzestupem a expanzí Asýrie.
Blízko na východ a trochu severněji od sumerského jihu Mezopotámie žilo obyvatelstvo zřejmě typové dosti podobné samotným Sumerům, tedy bílé mediteránní, tvořící elamský stát a kulturu, s nimiž měli Sumerové kontakty a také spory. Na severním Tigridu žilo obyvatelstvo zřejmě původně mediteránního typu, později hodně smíšené s typy armenoidními a možná i dinárskými a nordickými, které stálo u zrodu Asýrie, později výrazně zasahující od mezopotámských dějin. Dál na sever od Mezopotámie už asi sídlily i nějaké světlejší bílé typy, dokonce možná přímo nordické a částečně plavovlasé, docela podobné současným bělochům – obyvatelé pohoří Zagros, a nedaleko odtud předkové Gutejců a Kassitů, kteří zasáhli do dějin Sumeru. Nebyli to ale indoevropané, ačkoli mohli být styky s časnými indoevropskými etniky žijícími ještě dále na východě ovlivněni. Západněji a ne tak daleko na severu, západně od Asýrie, žilo obyvatelstvo armenoidního bílého typu, spjaté zejména s Churrity a Subarejci. Míšením s nimi získali Asyřané a Chetité často se mezi nimi vyskytující větší zahnutý nos a hojnost vlnitých vlasů. Podle některých zpráv se ale i tito lidé vyznačovali značným výskytem plavosti, takže i zde mohla existovat nějaké nordické přimíšení. Groh (1935 85): „Mezi středním a horním Eufratem a Tigridem byli Churité, fyzicky odlišní jak od Sumerů, tak od Semitů a vyznačující se poměrnou plavostí, podle níž se jim říkalo ‚světlí‘ (namruti).“
Ovšem je také možné, že v těchto krajích i zmíněné zagroské oblasti mohli být nenordičtí lidé světlé pigmentace (nordický typ na ni nemá monopol); mohli patřit i k jiným typům bílé rasy, zvláště se dříve vyskytoval světlovlasý krátkolebý dinárský typ (i původní světlovlasí indoevropané nebyli jen nordici a třeba Dórové byli zřejmě tvořeni těmito světlými dináry). Od nich také Amorejci možná získali jisté zastoupení světlých typů ve svých řadách. Dále na severozápadě v oblasti Sýrie a Levanty sídlilo vesměs obyvatelstvo klasického mediteránního typu (asi v obou zmíněných variantách), snad s menšinou dinárských a armenoidních typů. To bylo zřídlo pozdějšího přívalu Amorejců stojícího u zrodu Babylónské říše.
Jihozápadně a západně od Mezoptámie se nacházela Arábie a syrsko-arabské pomezí, odkud patrně pozvolna do Mezopotámie pronikaly nebílé rasové živly jako kočovníci, často se věnující lupičství na obchodních cestách. Jazykově byli spjati s civilizačně pokročilejšími bílými Semity více na severu včetně Akkadů; je těžké zjistit, jak k tomuto stavu došlo (rasová odlišnost vs jazyková spřízněnost). Postupně jich přibývalo, ale většinou zůstávali mimo sumersko-akkadskou mezopotámskou společnost, i když v pozdějších dobách nelze vyloučit určitou míru míšení a splývání, hlavně s Akkady. Avšak velkého zastoupení v populaci Mezopotámie, což se projevilo úpadkem její civilizace (byla to jeho nejhlavnější příčina), dosáhli až dlouho po zániku Sumeru.
V časných dobách v tomto regionu mohli ve větších počtech ještě přežívat nějací kromaňonci, první příslušníci bílé rasy. Později se zde pak mohl vyskytovat z nich odvozený alpinský typ. Avšak je možné, že kromaňonci se vyskytovali spíše dále na západě ve Středomoří, severní Africe a Evropě.
categories: Dějiny, Etnologie, národopis, Velká díla na pokračování – Andreos