Po pádu
Eric Fischer ve své knize Původ evropského věku uvedl, že nová civilizace nikdy nevznikne tam, kde zemřela dřívější civilizace. Pokud je Pendellova teorie správná a pokud hypotéza Tennyho Franka a dalších vysvětluje ztrátu dědičné schopnosti pro civilizaci, pak má Fischerovo pozorování genetické vysvětlení. Civilizace nemůže vzniknout na místě dřívější civilizace, jakmile je dědičný charakter lidí trvale změněn. Tento proces probíhá v dnešním západním světě prostřednictvím imigrace, sociálních dávek a liberální politiky, která podporuje ponoření etnických skupin do globálního „tavicího kotle“.
Pokud Západ potká osud Říma, k žádnému zotavení nedojde. Zda mezi jinými národy vzniknou další civilizace, se teprve uvidí. Současný ekonomický úspěch naznačuje, že východní Asie by se mohla stát budoucím centrem civilizace. Moderní inovace však pramení převážně z kreativních pramenů Západu. Zda by inovace mohly být udržitelné i bez západních národů, se teprve uvidí. Existují důkazy, že se tak nemusí stát; testování inteligence Asiatů ukazuje relativně malou směrodatnou odchylku, což naznačuje menší pravý konec rozdělení IQ a menší procento inovativních jedinců.
Ačkoli jsou hrozivými předpověďmi o budoucnosti často zesměšňováni, je moudré pamatovat na Řím – katastrofy se mohou stát a stávají a v globálně propojeném světě by jejich důsledky mohly být zničující. V knize Meze altruismu Garrett Hardin uvádí Harrisona Browna, autora knihy Výzva budoucnosti člověka , jako prvního člověka, který si uvědomil zranitelnost vyspělé západní civilizace. Brown se zaměřil na roli kovů v moderní civilizaci a na technologii potřebnou k jejich získávání. Profesor Hardin shrnuje situaci:
Pokud se podíváme pouze na měděnou složku problému, měli bychom poznamenat, že pregramotní lidé dokázali vytvořit dobu bronzovou pouze díky snadné dostupnosti měděných rud s obsahem více než 20 procent… Ke zpracování vysoce kvalitních rud jsou zapotřebí pouze ty nejprimitivnější prostředky. Nyní jsme však nuceni těžit měď z rud s obsahem menším než 1 procento a brzy nebudeme mít nic lepšího než 0,1 procenta. K řešení nízkokvalitních rud je zapotřebí velmi sofistikovaná technologie, technologie, kterou dokáže ovládat pouze velká populace technologicky vyspělých lidí.
Profesor Hardin pokračuje: „Naše četné technologie tvoří neuvěřitelnou síť vzájemné podpory a vzájemné závislosti. Pokud by tato síť byla narušena… je pochybné, že by se náš druh technologie mohl někdy obnovit… Ve všech ohledech to vypadá, že naše civilizace, jakmile jednou upadne, už nikdy nebude nahrazena jinou srovnatelné kvality.“
Profesor Hardin navrhuje dvě možné příčiny zničení moderní civilizace: jadernou válku a populační kolaps způsobený překročením únosné kapacity Země. Stejně dobře však bude fungovat i genetické rozplynutí národů s vrozenou schopností udržet civilizaci .
Kořeny západního řádu
Mapa svobody , kterou každoročně zveřejňuje Freedom House, názorně ukazuje, že svobodné formy vlády obecně sledují populační koncentrace lidí evropského původu, což silně naznačuje, že svoboda má genetický původ. Ačkoli existují výjimky, zejména Japonsko, které prohrálo jadernou válku se Západem a byla mu vnucena západní ústava, svět svobodných je z velké části světem Západoevropanů. Mezi částečně svobodné patří nově vzniklí Východoevropané a rozptýlené další národy po celém světě. Velká část Afriky a Asie zůstává v kategorii nesvobodných.
Thomas Jefferson to předvídal. V obavě z „dovozu cizinců“ napsal v knize Poznámky o Virginii : „Přinesou si s sebou principy vlád, které opouštějí, nebo pokud se jich budou moci zbavit, učiní tak výměnou za neomezenou prostopášnost, která jako obvykle přechází z jednoho extrému do druhého… Úměrně ke svému počtu do něj [národa] vnesou svého ducha, zdeformují nebo ovlivní jeho směr a učiní z něj heterogenní, nesourodou a roztržitou masu.“
Protože ekonomická nerovnost mezi skupinami nevyhnutelně vyvolává závist, stabilní společnosti jsou téměř vždy homogenní. Multietnické a multikulturní společnosti žijí na pokraji rozpadu. V takových případech se role vlády obrací k řešení konfliktů, jak zdůrazňuje Brent Nelson v knize America Balkanized : „Vláda jako řešení konfliktů je nově vznikajícím tématem veřejného života v USA, tématem, které se opakovaně projevuje v konceptech dialogu, mediace, citlivosti, tolerance a rovnováhy. Tyto termíny jsou stále častěji šibolety amerického veřejného života. Trvá na fikci, že tyto koncepty… povedou ke konečnému řešení meziskupinových konfliktů… realita je něco úplně jiného.“ Zákony proti „zločinům z nenávisti“ a „nenávistným projevům“ odrážejí tuto jinou realitu.
Pokud se dnešní etnické menšiny stanou většinou, bude mimo síly západních národů mírovou cestou prostřednictvím hlasování řídit osud národů, které kdysi patřily jim. Neexistuje žádná záruka, že ochrana rozšířená v západních společnostech bude zachována i ve společnostech, které se stanou nezápadními. Neexistuje žádný historický důvod se domnívat, že vlády založené na principech individuální svobody přežijí zmizení západních národů.
Postkoloniální Afrika je poučná. Černý kontinent se z velké části vrací ke svým předkům, vhodně aktualizovaným přílivem západních zbraní, o čemž svědčí masakry v Somálsku a Rwandě. Je pochopitelné, že to narušuje náš zvýšený západní smysl pro soucit. Sentimentalita by nás však neměla zaslepovat vůči dlouhodobým důsledkům pro naše vlastní přežití. Knihy přírody se v Africe vyrovnávají a budou vyrovnány i na Západě, ať už námi, nebo samotnou přírodou. Stejně jako dávání jídla lidem, kteří se nemohou sami uživit, jednoduše urychluje nevyhnutelný populační kolaps, přivádění lidí třetího světa na Západ jednoduše urychluje transformaci Západu v prodloužení třetího světa.
Evropská tradice uspořádané, samosprávné svobody je pravděpodobně součástí našeho genetického dědictví. V celém třetím světě se vlády pohybují od anarchie po diktaturu. I to je jistě genetické. Těch několik neevropských zemí, které se zdají být svobodné, si obecně udrželo demokracii díky blízkému kontaktu se Západem. Pokud budou Evropané marginalizováni a nakonec pohlceni třetím světem, idealismus západního liberalismu, který umožnil invazi třetího světa, se ukáže jako smrtelná genetická vada.
Jen málo konceptů je v západním myšlení zakořeněno více než úcta k „právnímu státu“. Západ má historii řádu, která předchází osm set let staré Magně Chartě. Římské právo bylo ve středomořském světě po téměř tisíc let nejvyšším postavení. Lidé Západu, kteří jsou mezi národy světa jedineční, uznávají, alespoň teoreticky, podřízenost vlády individuálním právům. Zákony však sehrály klíčovou roli v současné krizi. Ačkoli v západním světě neexistuje prakticky žádná podpora veřejnosti pro imigraci, všude probíhá podle zákonů schvalovaných vládami volenými lidem.
Nakonec zákony nejsou v zajišťování svobody o nic lepší než lidé, kteří je vytvářejí a vymáhají. Sir Roger L’Estrange řekl: „Největší ze všech nespravedlností je ta, která se skrývá pod názvem zákon.“ Zakladatelé Ameriky uznávali existenci přirozeného řádu svobody, který nahrazuje zákony vytvořené lidmi. Ačkoli americké pojetí svobody vděčí za mnohé britskému a francouzskému politickému myšlení, americký akt stvoření, Deklarace nezávislosti, poskytl snad nejznámější vyjádření „přirozeného práva“, jaké kdy bylo napsáno. Thomas Jefferson, když psal o zajištění „nezcizitelných práv“ udělených „přírodou a Bohem přírody“, napsal:
Že k zajištění těchto práv jsou mezi lidmi zřizovány vlády, které odvozují svou spravedlivou moc ze souhlasu ovládaných. Že kdykoli se jakákoli forma vlády stane ničivou pro tyto cíle, je právem lidu ji změnit nebo zrušit a zřídit novou vládu, která bude založena na takových principech a bude organizovat své pravomoci takovým způsobem, jaký se mu bude jevit jako nejpravděpodobnější pro zajištění jeho bezpečnosti a štěstí.
Práva, která Jefferson identifikoval, „život, svoboda a hledání štěstí“, stanovil George Mason ve Virginské deklaraci práv, ratifikované 6. května 1776. Masonovo dílo bylo základem Jeffersonova prohlášení, ale Masonova verze je lepší, protože se vyhýbá Jeffersonovým poetickým nesmyslům o tom, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni. Masonův jazyk stále stojí jako pomník západního politického myšlení:
Všichni lidé jsou od přírody stejně svobodní a nezávislí a mají určitá vrozená práva, kterých nemohou žádnou smlouvou připravit nebo zbavit své potomstvo, když vstoupí do společenského stavu; totiž právo na život a svobodu s prostředky k nabývání a vlastnictví majetku a usilování o štěstí a bezpečí a jejich dosažení.
Masonova slova jsou lepší než Jeffersonova ze dvou důvodů. Zaprvé řekl, že lidé jsou „stejně svobodní“, nikoli „rovní“. Rozdíl je obrovský. Existuje dostatek důkazů, že Jefferson tomuto rozdílu rozuměl stejně dobře jako Mason, ale velkou část vyvlastnění Evropanů v jejich vlastních zemích lze vysledovat až k zneužívání této egalitářské filozofie pozdějšími západními liberály.
Za druhé, Mason přímo uvádí ústřední tezi přirozeného práva: Lidé nemohou žádnou dohodou zbavit své potomky práv. Přirozené právo je proto oporou, na které spočívá argument, že imigrace je genocida. Vlády Západu nemají právo vnucovat svým lidem současnou úroveň imigrace a míšení ras. Ani nejsme morálně zavázáni je akceptovat.
categories: Úvahy, Imigrace, rasově-demografická výměna, úpadek Západu, Aktivismus, praktické kroky pro bělošskou obrodu