Oblíbenou afrocentrickou fantazií je, že starověcí Egypťané byli černoši. V roce 1990, kdy se začaly šířit zprávy, že mnoho černošských „akademiků“ toto tvrzení vznáší, publicista John Leo z US News & World Report telefonicky kontaktoval sedm významných egyptologů, aby získal názor odborníka. Všichni se shodli, že ani faraoni, ani obyčejní lidé starověkého Egypta nebyli černoši ani negroidi, ale ani jeden z nich nebyl ochoten být citován. Jak jeden z nich vysvětlil, otázka byla „politicky příliš ožehavá“; lidé se mohou dostat do problémů, když nesouhlasí s tou nejabsurdnější hloupostí, pokud ji náhodou tvrdí velké množství černochů.
Mumie a nástěnné malby
Pro každého, kdo chce šířit bajky o rasovém složení starověkého národa, jsou Egypťané asi nejhorší volbou. Nejzřetelnější nevýhodou je existence mumií ; je těžké zpochybnit rasu mrtvoly, která je tak dobře zachovaná, že lze spočítat řasy. Vizuální prohlídka, antropometrické měření a analýza DNA nenechávají žádné pochybnosti o tom, že starověcí Egypťané byli středomořští běloši. Ramesse II., faraon, který pronásledoval děti Izraele, má stále ostré rysy svého lidu a tenké, rovné vlasy typické pro bílé. Pravděpodobně byl zrzavý.
Dnešní Egypťané jsou ve skutečnosti poněkud tmavší pleti než starověcí. Pod novějším univerzalistickým vlivem islámu se Egypťané smísili s jinými populacemi snadněji než v době, kdy následovali exkluzivnější učení egyptského náboženství. Dnes jsou lidmi, kteří nejvíce reprezentují rasový typ stavitelů pyramid, koptští křesťané. Jsou podstatně tradicionalističtější než muslimové, ve svých rituálech si zachovávají prvky staroegyptského jazyka a zdržují se sňatků s cizinci.
Dobře zachované mrtvoly nejsou vždy nejlepším zdrojem informací o rasách starozákonních národů. Umělci starověkého Egypta vytvořili tisíce basreliéfních rytin, nástěnných maleb a dekorativních předmětů, které zanechávají přesný vizuální záznam o rasách, s nimiž byli v kontaktu.
Od Řeků po Girgašejce, egyptští umělci čerpali své náměty ze života a pečlivě si všímali rasových rozdílů, a to jak v barvě pleti, tak v rysech obličeje. Jedinou výjimkou je zobrazení očí, které Egypťané z neznámých důvodů vždy kreslili stejným stylizovaným způsobem bez ohledu na rasu člověka sloužícího jako námět. Existuje mnoho ilustrací, které v umění jasně demonstrují rasové rozdíly.
Egyptští umělci si dávali tak záležet na zobrazování rasy, že jejich dílo se někdy jeví jako spíše taxonomie než umění:
„Nejstarší dochovaný pokus o vytvoření toho, co bychom mohli nazvat etnografickou mapou – ten, který byl vytvořen v hrobce thébského prince Rechm-Ra asi století před narozením Mojžíše – odlišuje Egypťany a jejich sousedy tím, že zobrazuje černé černochy, olivově zbarvené Syřany, rudozlaté Egypťany a bílé Libyjce (tehdy nemísené s arabskými hordami)…“
Raní bílí
Některé čtenáře může překvapit, že mnoho raných obyvatel Blízkého východu mohlo mít typicky severoevropské zbarvení pleti. Před příchodem Egypťanů – pravděpodobně z Arabského poloostrova – osídlili nilskou deltu plavovlasí a modroocí lidé, velmi podobní Kabylům, kteří dodnes obývají hornaté kraje Maroka a Alžírska. Je pravděpodobné, že pocházeli z kromaňonců, jejichž pozůstatky byly nalezeny v jižní Francii. Tito „Libyjci“ byli mocnějšími Egypťany vyhnáni na západ od Nilu a měli bílou pleť.
Na východě byli Egypťané v kontaktu také s Amorejci a Chetity, kteří pravděpodobně také pocházeli z Evropy. V egyptském umění se objevují se stejnými světlými vlasy a modrýma očima jako Libyjci, Řekové a obyvatelé Malé Asie.
Stejně jako mnoho národů v historii, i Egypťané byli často ovládáni králi světlejšího původu než oni sami. Nefertiti, jejíž slavná busta zobrazuje prakticky evropskou tvář, byla pravděpodobně chetitského původu.
Filištíni, kteří ve Starém zákoně tak pronásledovali Izraelity, byli pravděpodobně příbuzní se sparťanskými Řeky. Pocházeli z Malé Asie a v Gaze založili malé, ale silné království.
Egyptští umělci, kteří zaznamenávali bitvy mezi Egypťany a Filištíny, zobrazují nepřítele jako světlejšího a vyššího než oni sami. Obr Goliáš, kterého David zabil prakem, se řídil řeckou tradicí a vyzýval k souboji mezi šampiony.
Egyptští umělci zobrazovali samotné Izraelity jako jasně semitský národ. Stejně jako Egypťané, i jejich původ byl pravděpodobně na Arabském poloostrově, ačkoli se z něj zřejmě vynořili mnohem později. V Abrahamově době byli stále kočovnými obyvateli stanů a Egypťané, mezi nimiž žádali o povolení se usadit, byli kulturně mnohem vyspělejší než oni.
Izraelité měli silné kmenové cítění, posilované jejich vírou, že jsou Božím vyvoleným lidem. Byli zuřivě rasističtí a jejich proroci je neustále nabádali, aby pohrdali sňatky mimo svůj lid. Přesto se do určité míry mísili s evropskými Chetity a Amorejci, které vyhnali při dobytí Kanaánu. Král David měl pravděpodobně světlou pleť a jedním z jeho nejdůvěryhodnějších poručíků byl Chetita Uriáš. Harém krále Šalomouna byl jedním z největších a rasově nejrozmanitějších v celých starověkých dějinách.
Jak autoři vysvětlují, černí Afričané jsou ve starověkém egyptském umění často zobrazováni, ale jejich role je téměř vždy rolí zajatců nebo otroků. Sesostris I., král z XII. dynastie ve 20. století př. n. l., dobyl části Núbie a na hranici vybudoval bariéru, aby zajistil, že do Egypta nevstoupí žádný černoch, s výjimkou otroků. Egypťané považovali černochy za líné a pověrčivé, ale přesto je upřednostňovali jako otroky, protože byli milující a věrní. Považovali černochy za velmi dobré ve vnímání rytmu, ale o jejich neustálém tancování psali posměšně.
Jedním z důvodů, proč kreativita starověkého Egypta trvala 3000 let, zatímco kreativita islamizovaného Egypta trvala jen několik století, může být zčásti odlišný pohled na sňatky mezi rasami. Míšení ras bylo mnohem běžnější v rámci univerzalistického přijetí islámu. Ačkoli černoši na jihu byli po tisíce let v kontaktu s technologií a učeností Egypta, zdá se, že do své vlastní společnosti nevstřebali téměř nic.
Jak Egypťané vnímali své černé sousedy?
Bílí Egypťané zanechali mnoho písemných zmínek o černé populaci v Núbii i mezi sebou: a v jednu chvíli dokonce černochům vstup do jejich země zcela zakázali.
Dostupné důkazy zcela vyvrací tvrzení pročernošských historiků, že starověká egyptská civilizace byla rasově černošského původu.
Nejúplnější záznam a překlad těchto písma provedl profesor James Henry Breasted, profesor egyptologie a orientálních dějin na Chicagské univerzitě, ve své práci „Dějiny Egypta od nejstarších dob po perské dobytí“, druhé vydání, 1909 – pro každého, kdo má zájem o podrobný přehled založený na původních egyptských pramenech.
Během dvanácté dynastie zní nápis na stéle Siháthora, „pomocného pokladníka“, který se nyní nachází v Britském muzeu: „Dosáhl jsem Núbie Černých, … Donutil jsem núbijské náčelníky těžit zlato.“
To je důkaz skutečnosti, že bílí Egypťané vymáhali každoroční poplatek od svých černých sousedů.
Převzato z již neexistujícího amerického webu Aryan Unity.