Za čtvrté, v současné době se s každou novou generací vyvíjíme tak, že se stáváme méně inteligentními.
Po staletí, až do počátku 19. století, existovala v Anglii a Americe přirozená plodnost, tj. žádné úsilí o omezení počtu porodů. Manželské páry mívaly tendenci mít mnoho dětí, ale ne každý se mohl oženit/vdát. Muži, kteří si nevydělávali dost na to, aby uživili rodinu, zůstávali svobodní a bezdětní, což vedlo k malému pozitivnímu vztahu mezi plodností a inteligencí. Poté bylo vydáno několik knih o antikoncepci, které přirozeně neúměrně ovlivnily ty, kteří uměli číst. Kondomy a pesary se staly dostupnými a porodnost střední a vyšší třídy klesala. V polovině devatenáctého století se ukázalo, že vzdělaní lidé mají méně dětí než nevzdělaní.
To vyvolalo značné znepokojení a v prvních desetiletích dvacátého století byla v Anglii i Americe provedena řada studií. Bylo zjištěno, že IQ školáků negativně koreluje s počtem jejich sourozenců, což zřejmě potvrzuje obavy z dysgenní plodnosti, ale tento závěr byl zpochybněn, protože neexistoval způsob, jak zjistit IQ bezdětných. Později některé americké studie o IQ dospělých a počtu potomků uváděly negativní korelace, ale jiné podobné studie žádnou korelaci nenašly. Vzorky použité ve všech těchto studiích však nebyly reprezentativní pro populaci USA jako celek – byly omezeny buď rasou, rodnou kohortou, nebo geografickou oblastí. Takže v polovině až koncem dvacátého století stále neexistovala definitivní odpověď na otázku dysgenní plodnosti. V roce 1984 jsme s Frankem Beanem měli to štěstí, že jsme objevili vynikající soubor dat, General Social Survey (GSS), abychom tuto hypotézu otestovali. Obsahoval krátký test slovní zásoby, který navrhl Thorndike, aby poskytl hrubé hodnocení mentálních schopností, což bylo pro naši studii ideální. GSS provedla rozhovory s velkým, reprezentativním vzorkem populace USA, jejíž reprodukční roky spadaly mezi roky 1912 a 1982, a získala data, která poskytla jedinečnou příležitost získat přehled o vztahu mezi plodností a IQ po většinu dvacátého století. Ve všech patnácti pětiletých kohortách byly korelace mezi výsledky testů a počtem potomků negativní a dvanáct z patnácti bylo statisticky významných. Bezdětní byli v průměru o něco inteligentnější, což naznačuje, že jejich opomenutí v dřívějších studiích IQ sourozenců nezpochybnilo závěry o dysgenní plodnosti (Van Court a Bean, 1985).
Nedávno jsme s Richardem Lynnem provedli následnou studii, která zahrnovala nová data shromážděná v 90. letech 20. století organizací GSS, a dosáhli jsme velmi podobných výsledků. Vypočítali jsme, že na generaci se ztrácí 0,9 bodu IQ (Lynn a Van Court, 2003). Abychom zjistili, kolik se ztratilo během dvacátého století, můžeme jednoduše vynásobit 0,9 x 4 generace = 3,6 bodu IQ. Pro druhou polovinu devatenáctého století neexistují přesná data, ale vše nasvědčuje tomu, že období 1875–1900 bylo vážně dysgenní. Jako hrubý (ale konzervativní) odhad celkové 125leté ztráty můžeme tedy vynásobit 0,9 x 5 generací = 4,5 bodu IQ ztraceného od roku 1875 do současnosti. Ztráta tohoto rozsahu by přibližně snížila na polovinu počet lidí s IQ nad 130 a zdvojnásobila počet lidí s IQ pod 70.
Ve své úžasně důkladné knize Dysgenics: Genetické zhoršování v moderních populacích provedl Richard Lynn (1996) průzkum populací napříč velkou částí světa a zjistil, že dysgenní fertilita je spíše pravidlem než výjimkou. V Evropě nebylo provedeno tolik studií, ale zdá se, že pokud jde o závažnost tohoto trendu, je to zhruba na stejné úrovni jako v USA. Jediným místem, kde se dysgenní fertilita nevyskytuje, je subsaharská Afrika, kde se antikoncepce nepoužívá.
Jak čtenář možná začal tušit, hlavním důvodem dysgenní plodnosti je to, že inteligentní ženy používají antikoncepci úspěšněji než neinteligentní ženy. Zdá se, že u neinteligentních žen dochází k většímu selhání antikoncepce bez ohledu na to, která metoda je použita. Ženy s vysokým, průměrným a nízkým IQ chtějí v průměru stejný počet dětí, ale ženy s nízkým IQ mají mnohem více náhodných těhotenství. Pokud by všechny ženy měly přesný počet dětí, které si přejí, prakticky by neexistovala dysgenní plodnost (Van Court, 1984). To je povzbudivé, protože to znamená, že bychom k dosažení genetické rentability nebyli nutná žádná extrémní opatření ani obrovské náklady.
Za páté, pokud tento trend nezastavíme nebo nezvrátíme, naše civilizace nevyhnutelně upadne.
Tento závěr logicky vyplývá z premis 1–4.
Pojem civilizace je abstraktní, ale zde je jeden snadný způsob, jak si představit, co přesně znamená „úpadek civilizace“: Severoameričané, Evropané a Japonci si dokážou jednoduše představit, že by celý život prožili v Mexiku. Mexičané si dokážou představit, že by celý život prožili v Africe. To je přesně to, co znamená úpadek civilizace.
V publikaci The Bell Curve Herrnstein a Murray (1994) uvádějí, že všechny sociální problémy se zhoršily, když statisticky snížili průměrné IQ ve svém vzorku o pouhé tři body, ze 100 na 97. Počet žen chronicky závislých na sociálních dávkách se zvýšil o téměř patnáct procent, počet nemanželských dětí se zvýšil o osm procent, počet uvězněných mužů se zvýšil o třináct procent a počet trvale nedokončených středních škol se zvýšil o patnáct procent. Při skutečném tříbodovém poklesu by tato procenta představovala nešťastné životy milionů skutečných lidí a navíc velkou daňovou zátěž pro miliony dalších. Je také třeba zvážit horní hranici rozdělení IQ, když se průměrné IQ sníží o tři body – všichni vědci, státníci, podnikatelé, vynálezci a géniové na volné noze, kteří se nikdy nenarodili a jejichž pozitivní přínos by se nikdy neuskutečnil.
Rovnostářství: Politicky korektní, vědecky nesprávné
Proč neděláme nic pro zvrácení dysgenní plodnosti? Jedním slovem, egalitarismus. Egalitarismus je jednoduše přesvědčení, že všichni lidé se rodí rovni v inteligenci, charakteru, talentu a ve všech ostatních ohledech, s výjimkou triviálních rozdílů v barvě vlasů, očí atd. Je to ideologie, kterou západní svět přijal od konce druhé světové války. Okamžitě vyvstává otázka: „Pokud se všichni rodíme rovni ve všem, jak jsme se nakonec stali tak odlišnými?“ Rozdíly jsou údajně způsobeny různými faktory prostředí a jakýkoli druh sociálního problému nebo patologie je považován za výsledek „kulturní deprivace“, „traumatických zážitků“, „nekvalitního bydlení“ nebo všudypřítomného arci-viníka všeho špatného, „společnosti“.
Neexistuje jediný vědecký důkaz, který by egalitarismus podporoval, a existuje záplava důkazů, které ho vyvracejí, ale to neodrazuje rovnostáře, kteří předstírají vědeckou legitimitu poukazem na studie, které uvádějí souvislosti mezi jednou sociální patologií a druhou. Například: „Děti, které vyrůstají v chudých čtvrtích, se obvykle stávají zločinci.“ Na tomto základě se vynakládá úsilí na výstavbu hezčích bytových projektů a vylepšování slumů, bez (jaké překvapení) dopadu na kriminalitu. Každému běžnému pozorovateli je zřejmé, že existují korelace mezi špatným prostředím a patologií různého druhu. Korelace však nedokazuje kauzalitu! Kohouti kokrhají za východu slunce. Znamená to, že kohouti způsobují východ slunce? Pokud chudoba skutečně způsobuje kriminalitu, neměla by se míra kriminality během Velké hospodářské krize astronomicky zvýšit? Nezvýšila se.
Programy určené k řešení sociálních problémů založené na rovnostářské propagandě maskované jako věda jsou zpočátku všeobecně propagovány. Navzdory velkým nadějím, vznešené rétorice a skutečně enormním výdajům byly prokazatelné přínosy nepatrné, přechodné, povrchní nebo neexistující. Pomoc rodinám s dětmi závislými na výživě (AFDC), hlavní program sociální péče v USA, měl za cíl odstranit chudobu a zmírnit řadu sociálních problémů s ní spojených. Rozsáhlá studie jeho účinků uvádí, že ve skutečnosti problémy, které měl řešit, ještě zhoršil, a zároveň daňové poplatníky stál miliardy (Murray, 1986). Program Head Start byl zahájen s cílem zvýšit IQ znevýhodněných dětí z ghett tím, že jim poskytl „obohacené“ rané prostředí, přesto nedošlo k žádnému trvalému zvýšení IQ. Jeho původní účel byl jaksi zapomenut, je oslavován jako velký „úspěch“ a stále se zvětšuje a prodražuje.
Poznámka: Tento text je již staršího data a od té doby dysgenický trend propukl i v subsaharské Africe.